ECLI:CZ:US:2018:4.US.1326.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1326/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti D. F., zastoupené JUDr. et Ing. Ivanou Spoustovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Křemencova 1/185, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2018, č. j. 16 Co 39/2018-36, a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 4. 1. 2018, č. j. 9 Nc 1151/2018-16, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou jako účastníků řízení, a dále vedlejších účastníků, nezletilé N. F. a M. O., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou nařídil usnesením ze dne 4. 1. 2018, č. j. 9 Nc 1151/2018-16, předběžné opatření, kterým k návrhu orgánu sociálně právní ochrany dětí svěřil nezletilou vedlejší účastnici do zatímní péče otce (vedlejšího účastníka). Usnesení o předběžném opatření odůvodnil soud prvního stupně tím, že život nezletilé a její normální vývoj byl vážně ohrožen a narušen, neboť u stěžovatelky (matky) byla zjištěna rozvinutá a trvalá smíšená porucha osobnosti, která způsobuje, že výchovné kompetence stěžovatelky jsou výrazně sníženy - některá její jednání vůči nezletilé vyhodnotil obecný soud jako destruktivní a poškozující. Soud dospěl k závěru, že otec je schopen zajistit nezletilé (momentálně) vhodnější výchovné prostředí a řádnou péči.
Krajský soud v Brně potvrdil rozhodnutí usnesením ze dne 5. 2. 2018, č. j. 16 Co 39/2018-36, s odůvodněním, že nařízení předběžného opatření je v zájmu nezletilé. Bylo dostatečně osvědčeno, že normální vývoj dítěte by byl v péči stěžovatelky narušen a vážně ohrožen. Stěžovatelka podle odvolacího soudu není schopna pochopit negativní dopad svého manipulativního jednání na nezletilou dceru, kterou opakovaně podrobuje zbytečným lékařským gynekologickým vyšetřením a nepravdivě obviňuje otce ze sexuálního zneužívání dcery, psychicky nezletilou týrá a vydírá.
Ústavní soud zjistil u orgánu sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu ve Žďáru nad Sázavou, že situace v rodině je v rámci možností stabilizovaná, ačkoliv matka se nesmířila s tím, že nezletilá je na základě předběžného opatření v péči otce. Nezletilá tak žije s otcem v P., kde také navštěvuje mateřskou školu, víkendy a prázdniny tráví s otcem u příbuzných na vesnici, celkově bylo opakovaně zjištěno, že nezletilá řádně prospívá. Matce bylo předběžným opatřením uloženo, aby se zdržela styku s nezletilou, a v současné době nemá upravenu povinnost přispívat na její výživu.
Proti napadeným usnesením se stěžovatelka brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení celé řady ústavních práv - zejména na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"); tvrdí, že obecné soudy nerespektovaly nejlepší zájem dítěte podle čl. 3 odst. 1 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. Porušení svých ústavních práv spatřuje v tom, že obecné soudy upřely nezletilé právo na zastoupení, svěřily ji do péče otce, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky, předběžné opatření je podle ní nemístným a nepřiměřeným zásahem. Stěžovatelka dále tvrdí, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci, jelikož obecné soudy nepřihlédly ke všem předloženým odborným vyjádřením. Ve své podstatě však stěžovatelka svá tvrzení nepodporuje relevantní ústavněprávní argumentací, ale spíše obsáhle rekapituluje průběh celé kauzy a uvádí obsah prováděných důkazů - zejména znaleckých posudků a lékařských zpráv.
Ústavní soud předně zohlednil, že stěžovatelka podala ústavní stížnost i za nezletilou dceru, nicméně z jejího obsahu vyplývá, že sleduje především vlastní zájmy, které jsou v rozporu se zájmy nezletilé. Vzhledem k nastalé kolizi Ústavní soud považuje za stěžovatelku jen matku nezletilé. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 - je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy České republiky a z tohoto důvodu mu přísluší přezkoumávat pouze ústavnost napadených rozhodnutí. Do činnosti obecných soudů proto zasahuje jen tehdy, bylo-li jejich rozhodnutím zároveň porušeno některé ústavně chráněné právo stěžovatelky; projednávaná věc ovšem takovým případem zjevně není. Navíc, Ústavní soud není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o usnesení, která práva a povinnosti účastníků upravují jen zatímním způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. Výjimečně však i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole; důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu (viz např. nález ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 52/13).
Ústavní soud zjistil, že předběžné opatření bylo nařízeno podle ustanovení §452 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, které umožňuje zatímně upravit poměry nezletilého dítěte tak, jak se stalo v nyní souzené věci. Předběžné opatření tak má potřebný zákonný podklad, bylo rovněž vydáno příslušným orgánem (obecným civilním soudem) a v jeho nařízení nelze spatřovat ani projevy svévole, kterou Ústavní soud rozumí extrémní nesoulad právních závěrů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, nerespektování kogentní normy nebo interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (srovnej např. nález ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 351/04). Nakonec ani stěžovatelka nic v tomto směru nenamítá.
Obecné soudy náležitě a dostatečně zjistily skutečnosti rozhodné pro nařízení napadeného předběžného opatření o svěření nezletilé do výlučné (zatímní) péče otce. Stěžovatelka není podle obecných soudů momentálně způsobilá pečovat o nezletilou a vytvářet výchovné prostředí, v němž by její dcera řádně prospívala, je tak ohrožen normální vývoj dítěte, na což bylo nutné okamžitě reagovat. Své skutkové závěry obecné soudy založily na přesvědčivých důkazech, skutkový stav následně náležitě právně zhodnotily a věc rozhodly - předběžné opatření je v nastalé situaci přiměřeným prostředkem a bylo nařízeno v souladu se zákonnou právní úpravou v nejlepším zájmu nezletilé.
Uvedené neznamená, že by se stěžovatelka neměla s dcerou v budoucnu stýkat nebo byla z její péče vyloučena. Opatrovnický soud jen dospěl k rozumnému a zatímnímu závěru, že prostředí u otce je pro nezletilou momentálně vhodnější (klidnější). Tvrzení matky o sexuálním zneužívání ze strany otce, jeho duševní poruchy či závadné chování, nebyly v řízení před vydáním napadeného rozhodnutí osvědčeny a vše nasvědčuje tomu, že jde jen o utkvělé představy stěžovatelky a její účelová tvrzení. Není pravdou ani to, že by nezletilá nebyla v řízení před obecnými zastoupena, neboť jí byl v řízení jmenován kolizní opatrovník - Město Velké Meziříčí, které v řízení hájilo zájmy dítěte.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Jako obiter dictum Ústavní soud uvádí, že v současné situaci bude v nejlepším zájmu nezletilé, na který se stěžovatelka intenzivně odvolává, aby oba rodiče upřeli veškeré své úsilí ke zklidnění situace; představa, že jejich dceři prospěje podávání dalších procesních návrhů, trestních oznámení apod., je iluzorní. Jakékoliv další soudní (policejní) rozhodnutí bude jen plodit další direktivní rozhodnutí, které situaci ve vztahu k péči o dítě rozjitří, namísto toho, aby ji zklidnilo. Existují vhodné formy rodinné terapie a mediace - právě to je cesta, která bude v nejlepším zájmu dítěte a které má právo na oba rodiče, stejně jako oba rodiče mají právo na dítě, což bude nepochybně předmětem meritorního rozhodnutí o péči (styku) nahrazujícího napadené zatímní předběžné opatření, nedojde-li k rozumnému narovnání vztahů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu