ECLI:CZ:US:2018:4.US.140.18.1
sp. zn. IV. ÚS 140/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Petra Bartheldiho, bez právního zastoupení, proti unesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2017 č. j. 70 Co 449/2017-38, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a za účasti České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 11. ledna 2018 návrh ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se Petr Bartheldi (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí a "umožnění euthanasie."
Dříve než Ústavní soud může přistoupit k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Návrh stěžovatele však trpí vadami; stěžovatel především v rozporu s §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu není zastoupen advokátem. Jeho podání proto nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústavní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Úřední činností soudu však bylo zjištěno, že stěžovatel se již v minulosti opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byl stěžovatel upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení vedená před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 879/16, II. ÚS 1616/16, III. ÚS 1777/16, I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, či II. ÚS 2505/16, II. ÚS 3285/16, III. ÚS 112/17 či III. ÚS 715/17; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na stránce http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel tedy opakovaně volí postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem a jiné formální náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem už mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
O takový případ jde i v projednávané věci. Ústavní soud proto shledal, že stejně jako v řadě předchozích podání stěžovatele (z poslední doby viz například usnesení Ústavního soudu ze dne 22. prosince 2017 sp. zn. IV. ÚS 3992/17, ze dne 28. prosince 2017 sp. zn. I. ÚS 3993/17, či ze dne 4. ledna 2018 sp. zn. III. ÚS 3990/17) je namístě odmítnutí návrhu pro neodstraněné vady bez vyzývání stěžovatele k jejich odstranění.
Z tohoto důvodu Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl podle §43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel neodstranil vady návrhu a zčásti jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj