ECLI:CZ:US:2018:4.US.1582.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1582/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Lukášem Duffkem, advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Městského soudu v Praze e dne 16. února 2018 č. j. 14 Co 61/2018-804, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) nezletilého D. S., v soudním řízení zastoupeného městskou částí Praha 10, sídlem Vršovická 68/1429, Praha 10 - Vršovice, a 2) D. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadeného usnesení se podává, že Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 20. 12. 2017 č. j. 20 P 67/2016-763 nařídil výkon rozhodnutí obvodního soudu ze dne 6. 5. 2015 č. j. 20 Nc 1/2014-174, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 27. 11. 2015 č. j. 14 Co 308/2015-222, v části povinnosti vedlejší účastnice 2 (dále též "matka") připravit vedlejšího účastníka 1) (dále též "nezletilý") na styk s otcem, a to uložením pokuty matce v částce 1 000 Kč (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. Městský soud napadeným usnesením k odvolání matky změnil usnesení obvodního soudu tak, že se výkon výše uvedeného rozhodnutí nenařizuje (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti uvádí, že městský soud rozhodl o odvolání ve skutkově obsáhlé a složité věci v den následující po doručení spisu na městský soud. S přihlédnutím k obecně známým procesům, které na soudech probíhají, je tak zřejmé, že soud nutně rozhodoval ukvapeně a bez znalosti věci. Městský soud (jakkoliv změnil rozhodnutí obvodního soudu) zcela zjevně rozhodl bez znalosti spisu, jeho závěry, stejně jako odůvodnění jím vydaného rozhodnutí zřetelně ukazují, že soud se se spisem ani v nejmenším neseznámil. Městský soud dle stěžovatele naprosto ignoroval absenci odvolacího důvodu v odvolání matky, na kterou stěžovatel mimo jiné ve svém vyjádření upozorňoval, a nijak se s touto skutečností nevypořádal a nezaujal k ní žádné stanovisko. Městský soud rozhodl bez nařízení jednání, ačkoliv věc nebyla nijak zvlášť urgentní, a ačkoliv by jeho rozhodnutí jen prospělo, kdyby věc projednal v součinnosti s účastníky řízení. Městský soud zcela ignoroval vyjádření stěžovatele k odvolání matky. Vzhledem k tomu, že soud otálel s vyhotovením písemné verze usnesení a jejím rozesláním účastníkům, s obdrženým vyjádřením stěžovatele se vypořádal tak, že šest jeho řádků mimo jakoukoliv souvislost překopíroval do usnesení, čímž zasáhl do již vydaného rozhodnutí. Vůči vyjádření stěžovatele se dále jinak nevymezil, ani se jím nikterak nezabýval. Městský soud zcela popřel skutkový stav zjištěný před obvodním soudem, když se ve svém rozhodnutí vyjadřuje k pouhému zlomku merita věci. Jakkoliv městský soud ve věci sám rozhodl, zcela ignoroval navržené důkazy, a nijak se s nimi nevypořádal, a k rozhodnutí mu fakticky vystačilo pouze podání jednoho z účastníků řízení. Zásada rovnosti stran před soudem tak byla dle stěžovatele jednoznačně pošlapána. Městský soud ve svém rozhodnutí připouští, že povinnost stanovená rozhodnutím v nalézacím řízení je ze strany matky porušována, nicméně městský soud porušení označil za "malicherné", čímž dal efektivně průchod myšlence, jakkoliv nepřípustné, že soudní rozhodnutí se v některých případech nemusí plnit a jsou tak v daném rozsahu nezávazná. Městský soud ve svém rozhodnutí zcela ignoruje zákon (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), odbornou literaturu i zavedenou praxi. V důsledku toho, že městský soud (bez nařízení jednání) svým rozhodnutím změnil rozhodnutí obvodního soudu v řízení, kde není připuštěno dovolání, tak fakticky stěžovateli odepřel právo spravedlivé obrany proti zjevným protizákonnostem jím vedeného řízení. Z těchto důvodů navrhuje zrušení napadeného usnesení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud v minulosti mnohokrát judikoval, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů obecných, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností.
7. Ústavní soud předesílá, že v §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit přijatelnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
8. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. např. usnesení ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu ze strany Ústavního soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podkladu, pokud by řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275)]. Žádný z těchto závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit.
9. Argumentace stěžovatele v žádném bodě nedosahuje ústavní roviny (srov. již samotnou podstatu sporu, tj. výkon rozhodnutí prostřednictvím uložením pokuty ve výši 1 000 Kč a dále obsah ústavní stížnosti shrnutý sub 4 tohoto usnesení) a je pouhou polemikou s provedeným dokazováním, resp. s právními závěry městského soudu, což svědčí o její zjevné neopodstatněnosti [viz nález ze dne 9. 7. 1996 sp. zn. II. ÚS 294/95 (N 63/5 SbNU 481)]. Nadto Ústavní soud uvádí, že fakt, že městský soud rozhodl okamžitě, v žádném případě nemůže samo o sobě zakládat protiústavnost jeho postupu, ale svědčí spíše o postupu soudu zcela souladném s čl. 38 odst. 2 Listiny, tedy, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Taktéž tvrzení stěžovatele, že městský soud zcela popřel zjištěný skutkový stav, není důvodné. Z odůvodnění napadeného usnesení jednoznačně vyplývá, že městský soud převzal skutková zjištění obvodního soudu a uzavřel, že "za situace, kdy soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že matka nezletilého na styk ze středy na čtvrtek po materiální stránce připravuje vyjma toho, že mu nedává spodní prádlo, není dle názoru odvolacího soudu nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty namístě. Jedná se o malichernost a zbytečné vyvolání konfliktu ze strany otce, které by měl řešit spíše matkou nabízeným způsobem, tj. jednorázově si vždy na určité delší období od matky základní náhradní oblečení ‚na doma' převzít, nebo je pro svého nezletilého syna v tomto minimálním rozsahu prostě pořídit." Na tomto závěru městského soudu neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí, naopak je napadené rozhodnutí městského soudu řádně odůvodněné, jasné, rozumné a logické [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].
10. Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i z obsahu napadeného usnesení, pak dle Ústavního soudu vyplývá, že se v daném případě jedná o silně problematický vztah mezi rodiči, kteří se dosud nedokázali přenést přes své spory v minulosti a na sebe v průběhu soudního řízení vzájemně útočí a neustále se snaží řešit formou soudních řízení všechny vzájemné neshody. Ústavní soud apeluje na oba rodiče, aby respektovali nejlepší zájem svého nezletilého syna (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), jelikož (nejen) svým dosavadním procesním postupem v řízení před obecnými soudy, ale zejména svým výchovným působením, mu mohou způsobit nenávratné škody na jeho psychice, které si může nést v průběhu celého života.
11. Protože nic nesvědčí tomu, že by napadeným soudním rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jak bylo stěžovatelem tvrzeno, Ústavní soud jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu