ECLI:CZ:US:2018:4.US.180.18.1
sp. zn. IV. ÚS 180/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti P. K., zastoupeného Mgr. Janou Sedlákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Purkyňova 648/125, proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2017, č. j. 37 Co 250/2017-182, a Okresního soudu v Blansku ze dne 15. května 2017, č. j. Nc 254/2014-129, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se dožaduje stěžovatel zrušení napadených rozsudků; je přesvědčen, že jimi byla porušena práva zaručená v čl. 10 odst. 2, 34 odst. 4, 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 3 odst. 1, 9 odst. 3 a 18 Úmluvy o právech dítěte.
Výše uvedeným rozsudkem Okresní soud v Blansku svěřil nezletilé děti do péče matky (výrok I. A), uložil stěžovateli přispívat na výživu dětí částkami 7 000 a 5 000 Kč měsíčně (výrok I. B), uložil mu povinnost zaplatit dlužné výživné ve výši 105 000 Kč (výrok I. C) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem potvrdil výrok I. A; ve výrocích I. B, C a II. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že navrhoval svěření dětí do střídavé péče. Ze zdravotních důvodů se nemohl zúčastnit jednání před soudem prvního stupně, a proto ještě před nařízeným jednáním doručil soudu písemnou omluvu, kterou však soud nevzal v potaz a ve věci rozhodl. Stěžovatel podal odvolání, v němž tvrdil skutečnosti, které nemohl v nalézacím řízení přednést. Krajský soud se však jeho námitkami nezabýval a nesprávně hodnotil zdravotní stav stěžovatele na základě výslechu matky a lékařské zprávy, která však nebyla aktuální. Stěžovatel ani jeho zástupce nebyli seznámeni s podáním, které učinil vedlejší účastník, a tím nebylo stěžovateli umožněno vyjádřit se ke všem návrhům a provedeným důkazům. Podle stěžovatele okresní soud pouze konstatoval jeho nedobrý zdravotní stav, aniž by se jím blíže zabýval a mohl posoudit jeho způsobilost k výkonu rodičovských práv. Soud má, vázán zásadou vyšetřovací podle §21 zákona o zvláštních řízeních soudních, provést i jiné než navržené důkazy, potřebné ke zjištění skutkového stavu. Krajský soud tento požadavek nesplnil a neprokázal, že je v zájmu dítěte, aby byl v péči jen jednoho z rodičů (viz například sp. zn. II. ÚS 2943/14, II. ÚS 1654/17 či I. ÚS 1079/17). S ohledem na uvedené okolnosti navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Stěžovatel napadl rozhodnutí v celém rozsahu, přestože rozhodnutí o výživném a nákladech řízení krajský soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V tomto rozsahu je ústavní stížnost předčasná a nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud k věci vyžádal spis Okresního soudu v Blansku sp. zn. 0 Nc 254/2014, ze kterého zjistil průběh řízení před obecnými soudy. Stěžovatel se z veřejných jednání nařizovaných od března 2015 do května 2017 osmkrát písemně omluvil s odkazem na špatný zdravotní stav, případně hospitalizaci. Nezúčastnil se jediného jednání, přestože omluvy byly doručeny osobně soudu, a to i v den jednání (například 11. ledna 2015, č. l. 40 či 27. září 2016, č. l. 86). Uvedl-li přitom okresní soud v rozsudku, že omluvu ze dne 15. května 2017 (č. l. 104) podal stěžovatel osobně, není patrné, z čeho tento závěr dovodil; na rozhodnutí ve věci samé to však nemá vliv, jaký tomu stěžovatel přikládá. V protokolu o jednání (č. l. 176 verte) odvolací soud uvádí, že po zahájení jednání byl "čten: Rozsudek soudu I. stupně č. l. 129, odvolání otce č. l. 133-134, jeho doplnění, vyjádření matky k odvolání otce ze dne 18. 10. 2017, ... Zástupkyně rodičů shodně uvádějí: K provedeným důkazům nemáme výhrad ani připomínek". Tvrzení stěžovatele o nemožnosti vyjádřit se, prostřednictvím jím zmocněné zástupkyně ke všem návrhům a provedeným důkazům, tak nemá oporu v procesním spisu.
Tvrzení stěžovatele o zásahu do jeho zaručených práv musí Ústavní soud odmítnout jako zjevně neopodstatněné, neboť stěžovatel brojí jen proti jemu nepříznivému výsledku řízení, v němž byl s výjimkou omluv z jednání zcela pasivní; k věci samé se poprvé vyjádřil teprve v odvolání, kdy vyslovil nesouhlas s rozsudkem okresního soudu a navrhl střídavou péči. Na č. l. 101 je založeno vyjádření soudem ustanoveného opatrovníka ze dne 28. března 2017, které končí konstatováním, že nezletilí svého otce rok neviděli, ten se je nepokusil kontaktovat, na jejich výživu nepřispívá a bez omluvy se nezúčastnil ani pohovoru s opatrovníkem; proto i opatrovník navrhl svěření nezletilých do péče matky. Důvody, pro které okresní soud toto rozhodnutí vydal, jsou z odůvodnění rozsudku patrné.
Obecné soudy svými rozsudky nezkrátily stěžovatele v jím tvrzených právech, jejich postup byl zákonný a ústavně konformní, a proto není jakýkoliv zásah Ústavního soudu namístě. Namísto toho, aby se stěžovatel aktivně staral v řízení o svá práva, pravidelně absentuje u všech úkonů soudu, ačkoliv jde v řízení o práva jeho dětí, o které se nestará, neplatí na ně výživné, což nesvědčí o jeho způsobilosti starat se o děti v rámci náročné střídavé péče.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto návrh ve zbytku odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu