ECLI:CZ:US:2018:4.US.2224.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2224/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. P., právně zastoupeného Mgr. Petrem Štěrbou, advokátem, se sídlem Kopečná 987/11, 602 00 Brno, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. dubna 2017 č. j. 1 T 1/2008-614, za účasti Okresního soudu ve Zlíně jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 18. července 2017 doručeno podání, kterým stěžovatel brojil proti výše uvedenému rozhodnutí. Podání stěžovatele bylo doplněno podáním právního zástupce dne 3. října 2017. Stěžovatel má za to, že napadené usnesení Okresního soudu ve Zlíně porušilo jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zákaz diskriminace podle čl. 3 odst. 1 Listiny.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 7. 2008 č. j. 1 T 1/2008-236 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 4. 11. 2008 sp. zn. 6 To 524/2008, byl J. P. (dále též odsouzený) uznán vinným ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona (účinného do 31. 12. 2009). Za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 let.
Ve výše uvedené trestní věci podal odsouzený návrh na povolení obnovy řízení, který byl usnesením Okresního soudu ve Zlíně dne 5. června 2014 č. j. 1 T 1/2008-372 zamítnut. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 13. 1. 2015 č. j. 6 To 377/2014-425 byla stížnost odsouzeného zamítnuta. Tato rozhodnutí byla napadena ústavní stížností, která byla Ústavním soudem usnesením ze dne 18. 5. 2015 sp. zn. I. ÚS 973/2015 odmítnuta.
Odsouzený podal další návrh na povolení obnovy řízení, o němž dne 5. dubna 2017 Okresní soud ve Zlíně č. j. 1 T 1/2008-614 rozhodl tak, že se návrh na povolení obnovy řízení zamítá. Proti tomuto rozhodnutí brojí odsouzený ústavní stížností.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených [a kasace pravomocných rozhodnutí - srov. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"], v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud stěžovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu výslovně vyloučena. V opačném případě může být jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.
V projednávaném případě je evidentní, že ústavní stížnost stěžovatele byla podána předčasně, neboť byla podána proti, v době podání ústavní stížnosti, nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu. Ústavní soud vlastní činností zjistil, že stěžovatel podal stížnost proti napadenému rozhodnutí. O této stížnosti rozhodoval Krajský soud v Brně dne 30. srpna 2017 sp. zn. 5 To 232/2017, jenž stížnost stěžovatele zamítl. Přesto, že stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce doplnil ústavní stížnost dne 3. října 2017, konstatoval jako poslední rozhodnutí, jež napadal, pouze rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj