ECLI:CZ:US:2018:4.US.2415.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2415/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti J. T., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno - Bohunice, 601 29 Brno, právně zastoupeného JUDr. Zuzanou Kristiánovou, advokátkou, se sídlem Kozí 10, 602 00 Brno, proti příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, vydaného Krajským soudem v Brně dne 28. června 2017 sp. zn. 40 T 11/2014, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručeným Ústavnímu soudu dne 1. srpna 2017 se stěžovatel (dále též "odsouzený") domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť jím mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na svobodu ve smyslu čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadeného rozhodnutí se zjišťuje:
J. T. (dále též "odsouzený") byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2016 č. j. 40 T 11/2014-6873 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. června 2017 č. j. 3 To 117/2016-7300 uznán vinným ze spáchání pětinásobného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, jehož se dopustil jako organizátor podle §24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, dvojnásobného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a dále trojnásobného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, jehož se rovněž dopustil jako organizátor podle §24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8,5 roků se zařazením do věznice s ostrahou.
Této trestné činnosti se měl odsouzený dopouštět spolu s dalšími devíti pachateli, přičemž škoda, která byla způsobena trestným jednáním, na němž se odsouzený podílel samostatně i jako organizátor trestné činnosti, přesahovala celkově částku 52.500.000,- Kč.
Dne 22. června 2017 byl vyhlášen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 To 117/2016-7300, jehož vyhlášení byl odsouzený a jeho obhájkyně přítomni.
Dne 28. června 2017 rozhodl Krajský soud v Brně o vydání příkazu k dodání odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody.
Proti tomuto příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody podal odsouzený ústavní stížnost.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky k vydání napadeného příkazu podle §321 odst. 3 trestního řádu, neboť stěžovateli nebyla doručena výzva k dobrovolnému nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel má za to, že z žádných konkrétních okolností nemohlo být zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo že existují konkrétní okolnosti odůvodňující obavu, že uprchne nebo se bude skrývat.
Stěžovatel dále tvrdí, že Krajský soud porušil ustanovení trestního řádu a nerespektoval nález Ústavního soudu ze dne 31. ledna 2017 sp. zn. III. ÚS 2944/16, když byl zadržen v zaměstnání a byla mu odňata možnost dobrovolně nastoupit do výkonu trestu a učinit kroky k zajištění potřeb jeho blízkých, zejména jeho čtyřleté dcery.
Dále stěžovatel namítá, že písemné vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci v době podání ústavní stížnosti (tedy dne 1. srpna 2017) neobdržel.
IV.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Brně, z nějž vyplývá, že stěžovatel disponoval osobními a pracovními kontakty v zahraničí, zejména v asijských zemích, kam pravidelně vyjížděl se spoluobžalovaným J. S. V průběhu trestního řízení nevydal finanční prostředky, jež byly získány trestnou činností, a existovala tedy možnost, že s nimi stále disponuje. Vyvstala tak důvodná obava, že pokud by byla stěžovateli doručena výzva k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, tak by mohl uprchnout nebo se skrývat, a to zejména útěkem do zahraničí.
Stěžovatel byl dne 12. července 2017 v 10.45 hod. zatčen nikoliv v místě svého bydliště nebo v zaměstnání, ale skrývající se spolu se spoluobžalovaným J. S. a v okamžiku zadržení měl u sebe i cestovní pas.
Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 25. srpna 2017 a obhájkyni dne 28. srpna 2017.
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně považuje ústavní stížnost stěžovatele za nedůvodnou a navrhuje ji odmítnout.
S ohledem na skutečnost, že tyto skutečnosti uvedené ve vyjádření Krajského soudu v Brně byly stěžovateli známy, nezasílal Ústavní soud vyjádření stěžovateli k případné replice. Ústavní soud nemá důvod o správnosti těchto skutečností pochybovat.
V.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Citované ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Uvedené platí za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí, zejména respektuje skutečnost, že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat hodnocení dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností orgánů činných v trestním řízení. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda činností orgánů veřejné moci nebyly porušeny základní práva nebo svobody stěžovatele.
V projednávaném případě Ústavní soud důvod pro svůj kasační zásah neshledal.
Ustanovení §321 odst. 3 tr. řádu umožňuje v některých případech předsedovi senátu nařídit dodání odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody i bez předchozího vydání výzvy k dobrovolnému nástupu či před uplynutím lhůty k němu. V tomto posuzovaném případě tyto podmínky a obava soudu byly bezesporu naplněny, a proto nedošlo k předchozímu vydání výzvy k dobrovolnému nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Za daného procesního stavu tak není namístě jakkoli zpochybňovat ústavní konformitu postupu krajského soudu a policejního orgánu při dodání stěžovatele do výkonu trestu.
Stěžovatelův poukaz na nález Ústavního soudu ze dne 31. ledna 2017 sp. zn. III. ÚS 2944/16 není přiléhavý. Citovaný nález je založen na odlišném skutkovém a právním základě a v nyní posuzované věci jej nelze aplikovat.
K námitce nedoručení rozhodnutí odvolacího soudu přede dnem vydání příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody je třeba uvést, že rozsudek odvolacího soudu je pravomocný a vykonatelný okamžikem jeho vyhlášení. Rozsudek se v opise doručí obžalovanému, státnímu zástupci, zúčastněné osobě a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to i když byli při vyhlášení rozsudku přítomni. To, že nebyl rozsudek obviněnému či jeho obhájci doručen, tedy nemá vliv případné procesní úkony soudu směřující k nástupu odsouzeného do výkonu trestu.
Je tak namístě shrnout, že se stěžovateli zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu