ECLI:CZ:US:2018:4.US.2623.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2623/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Petra Bartheldiho, bez právního zastoupení, proti unesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2018 č. j. 15 Co 215/2018-99, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 5 a 2. Mgr. Leony Polákové, advokátky, se sídlem třída Míru 450, 530 02 Pardubice, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 2. srpna 2018 návrh ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se Petr Bartheldi (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí a "umožnění euthanasie."
Napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo vydáno v občanskoprávním sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 112/2017, v němž stěžovatel figuroval jako žalobce a Mgr. Leona Poláková jako žalovaná.
Dříve než Ústavní soud může přistoupit k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Návrh stěžovatele však trpí vadami; stěžovatel především v rozporu s §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu není zastoupen advokátem. Jeho podání proto nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Úřední činností soudu však bylo zjištěno, že stěžovatel se již v minulosti obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byl stěžovatel upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení vedená před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 879/16, II. ÚS 1616/16, III. ÚS 1777/16, I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, II. ÚS 2505/16, II. ÚS 3285/16, III. ÚS 112/17 nebo III. ÚS 715/17; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na stránce http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel tedy opakovaně volí postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem a jiné formální náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem už mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
O takový případ jde i v projednávané věci. Ústavní soud proto shledal, že stejně jako v řadě předchozích podání stěžovatele (z poslední doby viz například usnesení Ústavního soudu ze dne 11. června 2018 sp. zn. IV. ÚS 1880/18, ze dne 12. června 2018 sp. zn. IV. ÚS 1182/18, ze dne 15. června 2018 sp. zn. IV. ÚS 1879/18, či ze dne 29. června 2018 sp. zn. IV. ÚS 1881/18) je namístě odmítnutí návrhu pro neodstraněné vady bez vyzývání stěžovatele k jejich odstranění.
Z tohoto důvodu Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl podle §43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel neodstanil vady návrhu a zčásti - v rozsahu v němž se stěžovatel domáhá "umožnění euthanasie" - jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj