ECLI:CZ:US:2018:4.US.2935.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2935/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti nezl. Evy Vrckové a nezl. Veroniky Vrckové, zastoupených zákonnými zástupci Mgr. Simonou Vrckovou a Milanem Vrckem, zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017 č. j. 5 As 317/2016-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 18. 9. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se nezletilé stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelky tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 4 odst. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 15, čl. 31, čl. 32 odst. 4, čl. 33 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 3 a čl. 24 Úmluvy o právech dítěte a čl. 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. K tomu mělo podle stěžovatelek dojít v důsledku nepřiměřeného a diskriminačního postupu správních orgánů, které jim odepřely předškolní vzdělávání z důvodu nepodrobení se stanoveným pravidelným očkováním, a následně i Nejvyššího správního soudu, který vyložil platné právo způsobem odporujícím ústavně zaručeným právům stěžovatelek.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím ředitelky Mateřské školy V., č. j. MSJCV 49-3/2016 ze dne 23. 5. 2016 a rozhodnutím ředitelky Mateřské školy J., nebyly nezletilé stěžovatelky přijaty k předškolnímu vzdělávání. Odvolání stěžovatelek zamítl Krajský úřad Královéhradeckého kraje svými rozhodnutími ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 454.2; S/5, č. j. KUKHK-22795/SM/2016-2 a ze dne 12. 7. 2016 sp. zn. 454.2; S/5, č. j. KUKHK-23365/SM/2016-2. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 11. 2016 č. j. 30 A 95/2016-115 zrušil obě výše uvedená rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a rovněž rozhodnutí správních orgánů I. stupně a věci vrátil Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje k dalšímu řízení. Ten napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, na jejímž základě Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu). Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení před správními soudy doposud neskončilo. Není proto věcí Ústavního soudu napravovat možná pochybení ostatních soudů v čase, kdy je mohou napravit soudy samy jako v projednávané věci.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2018
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj