ECLI:CZ:US:2018:4.US.3335.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3335/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Igora Bareše, zastoupeného JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Žitná 47, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2017 č. j. 37 Co 41/2017-219 a Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 12. 2016 č. j. P 212/2005-186, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, se s odvoláním na porušení základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 90, 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 25. 10. 2016 pro opožděnost.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Takovým procesním prostředkem je i žaloba pro zmatečnost. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání.
Tvrdí-li stěžovatel, že ze strany soudů byl učiněn vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měl dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci řízení u civilních soudů ještě před podáním ústavní stížnosti prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele.
Jelikož za dané situace existovala možnost domáhat se ochrany práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost a z podané ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel tohoto mimořádného opravného prostředku využil, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost posoudit jako návrh nepřípustný.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2018
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj