ECLI:CZ:US:2018:4.US.3506.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3506/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti V. Ž., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Lenkou Jindrovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. září 2017, č. j. 1 To 52/2017-1034, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2017, č. j. 48 T 1/2012-1020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Výše uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na povolení obnovy řízení, neboť pro ni neshledal důvody ve smyslu §278 trestního řádu. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením následnou stížnost stěžovatele zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v návrhu na obnovu řízení požadoval provedení výslechu svědků a vypracování revizního znaleckého posudku; tyto důkazy je možno provést jen v obnoveném řízení a jsou podle jeho přesvědčení způsobilé odůvodnit jiné rozhodnutí o vině i trestu. Tím, že návrhu soudy nevyhověly, zkrátily jeho základní práva.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR); není obecným soudem dalšího stupně ani jim není instančně nadřazen. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, neznamená-li současně porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
V projednávané věci Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. září 2013, č. j. 48 T 1/2012-810, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2013, č. j. 1 To 82/2013-877, shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku, zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, a za to odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let do věznice se výšenou ostrahou.
Z procesních předpisů vyplývá, že užití mimořádného opravného prostředku (obnovy řízení) je rozděleno do dvou kroků. Nejprve proběhne řízení o návrhu na povolení obnovy, a teprve je-li povolena, následuje samo obnovené řízení - až ve druhé fázi lze provádět nové důkazy a nově o věci rozhodnout. Účelem první procesní fáze je nejprve zjistit, zda návrh obsahuje skutečně nové poznatky a důkazy, které mohou zvrátit původní závěry soudů.
Procesním úkonem, na základě kterého byla zahájena první fáze, byl návrh stěžovatele, v němž však jen navrhoval důkazy dříve provedené, případně ty, jejichž neprovedení již soudy odůvodnily. Návrh na zopakování výslechů a vypracování znaleckého posudku byl součástí předchozí obhajoby stěžovatele a Krajský soud v Ostravě jej nepovažoval za zákonem požadované novum. Posouzení důkazních návrhů je plně v kompetenci soudu, který se znalostí původního řízení má veškeré předpoklady vyhodnotit, zda jde o skutečnosti nové, významné či bezpředmětné. Jak soud prvního stupně, tak i stížnostní soud srozumitelně a jednoznačně vysvětlily, proč nepovažují návrh za způsobilý k nařízení obnovy řízení, a o co své závěry opřely. Následný nesouhlas stěžovatele je sice pochopitelný, nicméně není způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti a představuje pouhou polemiku se závěry obecných soudů.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu