ECLI:CZ:US:2018:4.US.3514.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3514/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti společnosti super class s. r. o., IČ 06390064, se sídlem Blatnická 4219/4, Brno, právně zastoupené Mgr. Janem Houserem, advokátem, se sídlem Sokolská 1802/32, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2018 č. j. KSPH 71 INS 10992/2017, sp. zn. 4 VSPH 1092/2018 a č. j. 4 VSPH 1093/2018-B-58, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a za účasti Krajského soudu v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Návrhem ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručeným Ústavnímu soudu dne 25. října 2018, se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí soudu, neboť jím mělo být porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadeného rozhodnutí se zjišťuje:
Dne 25. července 2018 proběhla u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") schůze věřitelů společnosti Diana Fish, spol. s r. o. vedená u téhož krajského soudu pod č. j. KSPH 71 INS 10992/2017-B-29. Schůze věřitelů přijala usnesení o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce, přičemž toto usnesení bylo následně vyhlášeno krajským soudem.
Krajský soud vydal usnesení ze dne 31. července 2018 č. j. KSPH 71 INS 10992/2017-B-31, kterým potvrdil usnesení schůze věřitelů ze dne 25. července 2018 o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce.
U krajského soudu probíhá pod sp. zn. KSPH 71 INS 10992/2017 insolvenční řízení ve věci dlužnice - společnosti Diana Fish, spol. s. r. o. IČ 27370691, se sídlem tř. 5. května 1082, Pečky. Stěžovatelka je v tomto insolvenčním řízení přihlášenou věřitelkou.
Dne 25. července 2018 proběhla schůze věřitelů, která přijala usnesení o odvolání dosavadního insolvenčního správce Mgr. Marka Konečného a o ustanovení nového insolvenčního správce Mgr. Michala Šimků.
Krajský soud usnesením ze dne 31. července 2018 č. j. KSPH 71 INS 10992/2017-B-31 vzal toto usnesení schůze věřitelů ze dne 25. července 2018 na vědomí a potvrdil odvolání dosavadního insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce.
Proti těmto usnesením krajského soudu podal Ing. Tomáš Zůza (věřitel č. 24) odvolání, ve kterém navrhoval usnesení krajského soudu zrušit a uložit krajskému soudu povinnost nechat věřitele hlasovat na nové schůzi věřitelů.
Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 19. října 2018 č. j. KSPH 71 INS 10992/2017, sp. zn. 4 VSPH 1092/2018 a sp. zn. 4 VSPH 1093/2018-B-58 usnesení krajského soudu ze dne 31. července 2018 zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Vrchní soud dospěl totiž k závěru, že na schůzi věřitelů neproběhlo řádné hlasování věřitelů a schůze proto nemohla odvolat ani přijmout nového insolvenčního správce. Krajský soud měl dle vrchního soudu pochybit tím, že potvrdil usnesení schůze věřitelů, které ovšem nebylo přijato.
III.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovuje nesouhlas s usnesením vrchního soudu. Dle stěžovatelky proběhlo na schůzi řádné hlasovaní věřitelů a usnesení schůze věřitelů bylo přijato v souladu s právními předpisy.
Dále stěžovatelka namítala, že Ing. Zůza nebyl aktivně legitimován k podání odvolání proti usnesení krajského soudu.
IV.
Dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Toto ustanovení je odrazem principu subsidiarity ústavní stížnosti, která je obecně až posledním prostředkem ochrany základních práv a svobod. Ústavní stížností by tak měla být napadána v zásadě konečná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí a procesní.
V projednávané věci stěžovatelka napadá usnesení vrchního soudu, které ruší usnesení krajského soudu a vrací věc k dalšímu řízení. Nejde tedy o pravomocné meritorní rozhodnutí, což připouští rovněž stěžovatelka v ústavní stížnosti. Stěžovatelka má však za to, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a proto splňuje výjimku z principu subsidiarity ústavní stížnosti, založenou v ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není věc pravomocně rozhodnuta, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu citované ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako výjimku z obecného principu, je třeba vykládat restriktivně.
S ohledem na výše zmíněné Ústavní soud neshledal pochybení v postupu vrchního soudu a nejsou zde dány předpoklady pro to, aby se uplatnila výjimka pro přípustnost ústavní stížnosti z obecného principu podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
V dané procesní situaci nelze napadené usnesení vrchního soudu považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky, která má k dispozici další prostředky jak svá práva hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný.
Nad rámec řečeného lze dodat:
Ústavní soud se neztotožňuje s námitkou stěžovatelky, že Ing. Zůza nebyl aktivně legitimován k podání odvolání proti usnesením krajského soudu. Je pravdou, že podle ustanovení §55 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen "InsZ") je osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o zrušení usnesení schůze věřitelů pouze věřitel, který hlasoval pro přijetí tohoto usnesení. Jestliže Ing. Zůzovi jako popřenému věřiteli nebyla dána možnost hlasovat, je jasné, že mu zmíněné ustanovení nemůže založit aktivní legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí o zrušení usnesení schůze věřitelů.
Aktivní legitimaci pro odvolání proti usnesením krajského soudu ovšem dává i popřenému věřiteli ustanovení §52 odst. 4 InsZ. Ustanovení §52 odst. 4 InsZ reaguje na fakt, že rozhodnutí o hlasovacích právech může mít zásadní vliv na omezení vlivu věřitelů na další průběh insolvenčního řízení dlužníka. Proto zákon dává právo každému věřiteli odvolat se proti prvnímu rozhodnutí následujícímu po rozhodnutí, ve kterém bylo řešeno hlasovací právo, tj. věřitel je aktivně legitimován k podání odvolání proti prvnímu rozhodnutí vydanému po rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu.
Obsahem usnesení krajského soudu ze dne 25. července 2018 č. j. KSPH 71 INS 10992/2017-B-29 bylo rozhodnutí soudu o hlasovacím právu věřitelů. Prvním následujícím rozhodnutím bylo tedy usnesení krajského soudu ze dne 31. července 2018 č. j. KSPH 71 INS 10992/2017-B-31. Ing. Zůza byl v tomto případě aktivně legitimován k podání odvolání a vrchní soud nepochybil, když o jeho odvolání rozhodl.
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Z výše uvedených důvodů nebylo možno vyhovět ani návrhu stěžovatelky, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj