ECLI:CZ:US:2018:4.US.354.18.1
sp. zn. IV. ÚS 354/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti K. H., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pejevové 3129/20, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2017, č. j. 8 Tdo 1363/2017-20, Městského soudu v Praze ze dne 11. července 2017, sp. zn. 5 To 196/2017, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. dubna 2017, sp. zn. 1 T 1/2017, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky.
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání (1.) zločinu podvodu podle §209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku a (2.) zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 a 3 písm. d) téhož zákona, a za to odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti roků. Stěžovateli byla dále uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit způsobenou škodu a nahradit poškozené obchodní společnosti škodu ve výši 767 030 Kč - se zbytkem byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Městský soud v Praze odvolání proti rozsudku citovaným usnesením zamítl; Nejvyšší soud následné dovolání odmítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že soudy si v jeho věci nedovedly položit několik otázek a jejich postup tak odporuje Ústavě České republiky i Listině základních práv a svobod. Stěžovatel navrhl vyslechnout svědka, jehož výpověď mohla přinést nový pohled na věc, Nejvyšší soud nepřihlédl ke dvěma různým částkám v účetnictví poškozené, z provedeného dokazování lze zjistit i jiné věci, k nimž se soud nevyjádřil. Stěžovatel rovněž uvedl, že jeho trestní oznámení bylo pravdivé a nepodal je s cílem někoho křivě obvinit; proto měl soud opřít svá zjištění o jednoznačně prokázaná fakta, nikoliv o pouhou pravděpodobnost, v opačném případě měl aplikovat zásadu in dubio pro reo.
Ústavní soud není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy České republiky). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů, je záležitostí obecných soudů - jejich úkolem je zkoumat a posoudit, jsou-li dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu a své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnit. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují znaky libovůle - to však Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.
Stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů a má za to, že svým postupem zasáhly do jeho zaručených práv. Trestní stíhání stěžovatele mělo základ v jeho jednání - uvedením v omyl získal od poškozené peníze, k jejichž vrácení se zavázal smluvním uznáním dluhu. Poté, co přestal dluh splácet, sám podal trestní oznámení, v němž tvrdil, že k uznání dluhu byl donucen vydíráním. Při prověřování věci však vyšlo najevo, že stěžovatel nebyl poškozeným, ale naopak pachatelem jiného trestného činu. Soudy důkladně vysvětlily, na základě jakých poznatků považují vinu stěžovatele za prokázanou a pro jaké důvody neprovedly další důkazy (výslech svědka). Soudní moc, jak je konstituována Ústavou České republiky, je svěřena soudům především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestanný (čl. 82 odst. 1).
Stěžovatel zajisté nemusí být spokojen s pravomocným odsuzujícím rozhodnutím, jímž byl shledán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, jeho nespokojenost však není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu