ECLI:CZ:US:2018:4.US.3551.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3551/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Radima Nováka, zastoupeného JUDr. Ivou Kuckirovou, advokátkou se sídlem Brno, Starobrněnská 690/20, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2017 č. j. 7 As 42/2017-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 13. 11. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 33 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo podle stěžovatele dojít v důsledku formalistického postupu Nejvyššího správního soudu při odůvodnění napadeného rozhodnutí v souvislosti s přezkoumáváním výsledku části maturitní zkoušky konané stěžovatelem formou didaktického testu z matematiky podle §82 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen "školský zákon").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "vedlejší účastník") ze dne 25. 5. 2016 č. j. MSMT-18019/2016-1 byla shledána nedůvodnou žádost stěžovatele o přezkoumání výsledku didaktického testu ze zkušebního předmětu "matematika" s tím, že výsledek didaktického testu se nemění. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2016 č. j. 3 A 135/2016-43 zrušil rozhodnutí vedlejšího účastníka a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vedlejší účastník napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, na jejímž základě Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Předtím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu). Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení před správními soudy doposud neskončilo. Není proto věcí Ústavního soudu napravovat možná pochybení soudů v čase, kdy je mohou napravit soudy samy jako v projednávané věci.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2018
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj