ECLI:CZ:US:2018:4.US.3587.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3587/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti JUDr. Kateřiny Tomkové, advokátky, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, č. j. 22 Cdo 1169/2017-338, Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2016, č. j. 16 Co 252/2016-312, a Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2016, č. j. 32 C 37/2009-303, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně zastavil řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem usnesením ze dne 17. 5. 2016, č. j. 32 C 37/2009-303, s odůvodněním, že stěžovatelka (žalobkyně) odevzdala na poštu k přepravě dne 27. 1. 2016 podání označené jako "změna podání ke zpětvzetí žaloby", které bylo doručeno soudu 28. 1. 2016. Z obsahu podání nalézací soud zjistil, že k uvedenému datu bere stěžovatelka žalobu částečně zpět. Dne 29. 1. 2016 odevzdala následně stěžovatelka na podatelně nalézacího soudu prostřednictvím zmocněnce další podání, které bylo označeno jako "zpětvzetí žaloby ze dne 20. 1. 2016", jehož obsahem bylo úplné zpětvzetí žaloby v důsledku smírného vyřešení sporu. Nalézací soud proto s ohledem na obsah později doručeného podání zastavil řízení v celém rozsahu podle §96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a dřívější podání nepovažoval za odvolání procesního úkonu následujícího podle §41a odst. 4 o. s. ř.
Krajský soud v Brně rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 17. 8. 2016, č. j. 16 Co 252/2016-312, s odůvodněním, že stěžovatelka nejdříve vzala žalobu zpět částečně, a až následně v celém rozsahu. Odvolací soud dřívější podání, stejně jako soud nalézací, nepovažuje za odvolání právního úkonu pozdějšího.
Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost podle §243c odst. 1 o. s. ř. usnesením ze dne 29. 8. 2017, č. j. 22 Cdo 1169/2017-338, s odůvodněním, že stěžovatelka nevymezila žádnou otázku procesního práva, kterou by měl dovolací soud nově řešit nebo by byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu; v odůvodnění potvrdil postup nižších soudů.
Proti napadeným usnesením se stěžovatelka brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení ústavních práv - zejména na spravedlivý proces a přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť má za to, že rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné. Tvrdí, že zastavení řízení v celém rozsahu nemohla předvídat a že obecné soudy zaujaly výklad §41a odst. 4 o. s. ř., který je v rozporu s jeho smyslem a účelem. Ve své argumentaci odkazuje na komentářovou literaturu a nálezy Ústavního soudu (např. ze dne 14. 5. 1997, sp. zn. II. ÚS 71/96, ze dne 3. 12. 2001, sp. zn. IV. ÚS 312/01 nebo Pl. ÚS 33/97, sp. zn. 17. 12. 1997).
Ústavní soud připojil soudní spis Městského soudu v Brně vedený pod sp. zn. 32 C 37/2009 a vyžádal vyjádření k ústavní stížnosti od účastníků tohoto řízení. K věci se nad rámec odůvodnění napadených rozhodnutí vyjádřil pouze Nejvyšší soud, který uvedl, že obsah projevené vůle bylo nezbytné posuzovat v časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů stěžovatelky, jak byly soudu prvního stupně doručeny, a dále zopakoval argumentaci ohledně nepřípustnosti stěžovatelkou podaného dovolání.
Stěžovatelka ve své replice tvrdí, že obecné soudy měly posoudit procesní úkony s ohledem na jejich obsah, což podle ní neučinily a zopakovala argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti.
Ústavní soud obdržel dne 17. 3. 2018 také vyjádření původní žalované G&C PACIFIC NIUE LIMITED, které za ni podal její bývalý jednatel Ing. Jiří Tomek. Ústavní soud k tomuto podání nepřihlížel, jelikož nadepsaná společnost zanikla ke dni 24. 9. 2013 bez právního nástupce a nemá způsobilost být účastníkem řízení podle §19 o. s. ř. ve spojení s §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1; je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy a z tohoto důvodu mu přísluší přezkoumávat pouze ústavnost napadených rozhodnutí. Do činnosti obecných soudů proto zasahuje pouze tehdy, bylo-li jejich rozhodnutím zároveň porušeno některé ústavně chráněné právo stěžovatelky. Projednávaná věc ovšem takovým případem zjevně není.
Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka nese odpovědnost za to, koho zmocní, aby za ni učinil procesní úkon - vzal žalobu zpět. Jestliže si svůj záměr vzít žalobu zcela zpět rozmyslela, měla svého zmocněnce kontaktovat a sdělit mu, že má procesní úkon učinit v jiné podobě, než v původně zamýšlené, což neudělala a následky tohoto počínání nyní musí nést. Skutečnost, že by zmocněnec byl nekontaktní, stěžovatelka v řízení netvrdila a neprokázala, jen spoléhala na to, že lze odvolat postupem podle §41a odst. 4 o. s. ř. ještě neučiněný procesní úkon - obecné soudy však rozhodly opačně a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. Z časové posloupnosti procesních úkonů vyplývá, že ještě neučiněný procesní úkon nelze odvolat, neboť je v plné dispozici stěžovatelky takový úkon neučinit. Z odůvodnění napadených rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že: "stěžovatelka nejdříve podala částečné zpětvzetí na poštu a až za dva dny doručila osobně u soudu zpětvzetí v celém rozsahu." Řízení bylo zastaveno v souladu s procesními předpisy na základě úplného zpětvzetí žaloby a takový postup nepředstavuje protiústavní porušení práva stěžovatelky na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
V rámci rozhodování bylo také zohledněno, že žalovaná společnost G&C PACIFIC NIUE LIMITED ke dni 24. 9. 2013 zanikla bez právního nástupce a obecné soudy by řízení postupem podle §107 odst. 5 o. s. ř. stejně zastavily, takže vyhovující nález by postrádal pro stěžovatelku smysl - sledovaného určení vlastnického práva by v řízení před obecnými soudy nedosáhla.
Dále bylo zohledněno působení stěžovatelky a jednatele společnosti G&C PACIFIC NIUE LIMITED pana Ing. Jiřího Tomka, kteří nejen v přezkoumávaném řízení jednali způsobem, jež Ústavní soud považuje za zneužití práv. Stěžovatelka jakožto advokátka nepochybně věděla, že předmětné nemovitosti byly součástí majetkové podstaty úpadce SHARK Brno s. r. o. a že jedinou možností, jak se vlastnického práva k těmto nemovitostem domoci, byl postup skrze incidenční spor v rámci konkursního řízení, který ovšem nezahájila, namísto toho činila pochybné procesní úkony v rámci řízení o určení vlastnického práva (návrh na schválení smíru, na vydání rozsudku pro uznání). Jistou neprůhlednost celé věci dokládá i skutečnost, že jednání stěžovatelky a jednatele (jejího manžela) Ing. Jiřího Tomka bylo předmětem šetření Policie ČR.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu