ECLI:CZ:US:2018:4.US.3884.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3884/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Petra Rudolfa, zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem se sídlem v Bořicích 65, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. října 2017, č. j. 18 Co 397/2016-1564, 18 Co 9/2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení napadeného usnesení, jímž měl být zkrácen ve svých právech zaručených v čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod, v čl. 89 odst. 2 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky a v čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích stěžovateli odňal osvobození od soudních poplatků přiznané mu usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. září 1998, č. j. 5 C 177/98-10, se zpětnou účinností k 28. srpnu 2017 (výrok I.), zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce pro podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. února 2017, č. j. 18 Co 397/2016-1459 a 18 Co 9/2017 (výrok II.), a prodloužil stěžovateli lhůtu uloženou mu usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. srpna 2017, č. j. 18 Co 397/2016-1528 a 18 Co 9/2017, pro podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. února 2017, č. j. 18 Co 397/2016-1459 a 18 Co 9/2017 (výrok III.).
Stěžovatel ve své rozsáhlé ústavní stížnosti především brojí proti napadenému usnesení a namítá, že jej vydal nepříslušný soud, neboť takové rozhodnutí přináleží vydat nalézacímu soudu (Okresnímu soudu v Pardubicích); krajský soud odejmul stěžovateli právo na osvobození od soudních poplatků a současně jej v rozporu s ustanovením §201 o. s. ř. zbavil i možnosti podat proti tomuto usnesení odvolání. Stěžovatel opakovaně namítá rozhodnutí nepříslušným soudem, porušení principu "dvojinstančnost" řízení, práva vyjádřit se ke všem okolnostem, na nestranného a zákonného soudce; k tomu odkazuje na judikaturu Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 349/05, I. ÚS 1811/14) a s odvoláním na připojené dokumenty uvádí, že soudu předložil potvrzení o tom, že byl veden jako nezaměstnaný od 1. ledna 2011 do 26. dubna 2017 a v evidenci uchazečů o práci byl veden od 29. června do 27. srpna 2017.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (viz čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti, a proto jeho zásah připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že stěžovatele zastoupeného tzv. obecným zmocněncem vyzval k zajištění advokáta pro podání dovolání a poučil jej o možnosti požádat o ustanovení advokáta, jsou-li stále splněny požadavky na jeho osvobození od soudních poplatků; vzhledem k tomu, že stěžovatel byl osvobozen před téměř dvaceti lety, vyzval jej, aby znovu doložil své majetkové poměry. Z vyžádaných dokladů zjistil, že stěžovatel 28. srpna 2017 nastoupil do pracovního poměru.
Podle §138 odst. 2 o. s. ř. předseda senátu kdykoliv během řízení odejme osvobození od soudních poplatků, jestliže je osobní poměry neodůvodňují. Toto procesní rozhodnutí je zákonem předvídané usnesení a zjistil-li tedy krajský soud až v rámci řízení o odvolání změnu poměrů stěžovatele, vydal usnesení v souladu se zákonem upravujícím civilní soudní řízení. Podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky je soudce vázán zákonem, v projednávaném případě rozhodla předsedkyně senátu v souladu se zákonem i uvedeným článkem Ústavy České republiky a stěžovatel nebyl zkrácen v zaručených právech. Nutno ještě dodat, že institut osvobození od soudních poplatků je výjimečné procesní opatření, které se dotýká fiskálních zájmů státu, a stěžovatel na ně nemá "nárok". Osvobodil-li by soud zaměstnaného stěžovatele dosahujícího pravidelného příjmu od soudních poplatků, fakticky by tak přenesl jeho poplatkovou povinnost na ostatní daňové poplatníky.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu