ECLI:CZ:US:2018:4.US.4023.17.1
sp. zn. IV. ÚS 4023/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Danyho Kratochvílů, zastoupeného JUDr. Janou Švábovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Panská 2, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2017 č. j. KSPH 66 INS 9013/2014-B-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle 11 odst. 4, čl. 12 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v Praze napadeným usnesením nařídil podle §212 odst. 2, odst. 3 a odst. 5 insolvenčního zákona v insolvenční věci dlužníka Petra Kratochvíla prohlídku a další kroky ve vztahu ke v rozhodnutí specifikovaným nemovitostem, jejich příslušenství a skříní nebo jiných schránek v nich umístěných.
Uvedené usnesení krajského soudu stěžovatel napadl ústavní stížností, v níž po rekapitulaci rozhodných skutečností poukázal na porušení svého práva na spravedlivý (řádný) proces, na zásah do svých vlastnických práv a práva na nedotknutelnost obydlí a na dotčené otázky doručování rozhodnutí.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat meritorní stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, že návrh obstojí po stránce formální, může jej zkoumat i po stránce věcné.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. To mimo jiné znamená, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její bezprostřednost. Předmětem řízení o ústavní stížnosti je však citované usnesení Krajského soudu v Praze, kterým se v insolvenční věci dlužníka Petra Kratochvíla, a tedy nikoliv stěžovatele, nařizuje prohlídka dotčených nemovitostí, jejich příslušenství a dalších věci, jež patří resp. by mohly patřit do majetkové podstaty dlužníka a o nichž usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2014 č. j. KSPH 66 INS 9013/2014-A-14 ustanovený insolvenční správce nemá dostatek informací. Je tedy zřejmé, že se o právech či povinnostech stěžovatele, vůči němuž nebylo rozhodnuto o úpadku a který ani není účastníkem řízení o návrhu na nařízení předmětné prohlídky, v napadeném usnesení nejednalo.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že se v případě stěžovatelem podané ústavní stížnosti jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2018
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj