ECLI:CZ:US:2018:4.US.479.18.1
sp. zn. IV. ÚS 479/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti STEKO, spol. s r. o., se sídlem Hudčice 82, 262 72 Březnice, zastoupené Mgr. Dušanem Havlenou, advokátem se sídlem Nad Vdovečkem 1206, 388 01 Blatná, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 1999 č. j. 1 Cmo 92/98-66 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 1997 č. j. 12 Cm 945/97-38, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení a Karla Komárka, bez právního zastoupení, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem ze dne 6. 2. 2018 se STEKO, spol. s r. o. (dále jen "žalovaná" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí civilních soudů vydaná v řízení o zaplacení 669 536 Kč s příslušenstvím.
II.
Z návrhu a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 2. 12. 1997 rozsudkem č. j. 12 Cm 945/97-38 Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen "nalézací soud") rozhodl o žalobě Karla Komárka, soukromého podnikatele (dále jen "žalobce"), a žalovanou zavázal zaplatit žalobci částku 669 536 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náklady řízení (výrok II).
Dne 27. 10. 1999 rozsudkem č. j. 1 Cmo 92/98-66 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalované rozsudek nalézacího soudu ze dne 2. 12. 1997 č. j. 12 Cm 945/97-38 potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci žalované doručen dne 5. 12. 1999, a žalovaná proti němu nepodala dovolání.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že napadenými rozhodnutími civilních soudů bylo porušeno právo na spravedlivý proces a na zákonného soudce dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a článek 90 Ústavy České republiky. Ústavní stížnost podává s časovým odstupem až nyní, neboť teprve nedávno zjistila skutečnosti nasvědčující porušení základních práv. Konkrétně tvrdí, že v její věci rozhodoval soudce JUDr. Miroslav Veselý, který prý nebyl zákonným soudcem určeným rozvrhem práce nalézacího soudu.
Stěžovatelka je toho názoru, že lhůta pro podání ústavní stížnosti začala běžet až od doručení rozhodnutí Ministerstvo spravedlnosti ze dne 8. 12. 2017 č. j. MSP-660/2016-OSV-OSV/3, vydaného podle §16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Další obsah ústavní stížnosti a jí napadených rozhodnutí blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
IV.
Po přezkoumání, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání. Podle ustanovení §72 odst. 3 a 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, resp. ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Lhůta dvou měsíců obsažená v ust. §72 odst. 3 a 5 zákona o Ústavním soudu je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, přičemž tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky).
Jak stěžovatelka sama uvedla ve svém návrhu, rozsudek odvolacího soudu byl jejímu právnímu zástupci doručen již dne 5. 12. 1999. Pokud ústavní stížnost stěžovatelka podala až dne 6. 2. 2018, jde evidentně o návrh podaný opožděně.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj