ECLI:CZ:US:2018:4.US.57.18.1
sp. zn. IV. ÚS 57/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Aleny Bartošové, zastoupené Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Komořanská 63, proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 91 Co 323/2017-81, Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 5. 2017, č. j. 20 C 78/2016-61, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení České republiky - Ministerstva spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky o zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním. Dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala nesprávný úřední postup (tvrzené průtahy) obecných soudů v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 124/2012 a nebyl tak naplněn základní předpoklad k přiznání zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Řízení trvalo přes tři roky, což je podle nalézacího soudu přiměřená délka s ohledem na předmět a složitost věci - řízení o neplatnosti rozhodčího nálezu.
Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil jako věcně správné, neboť v posuzované věci nebyl nesprávný úřední postup obecných soudů prokázán. Řízení v délce trvání tří let a pěti měsíců bylo standartní a nevykazovalo žádné znaky průtahů.
Proti napadeným usnesením se stěžovatelka brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení ústavních práv - zejména na spravedlivý proces a náhradu škody za nesprávný úřední postup podle článku 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Stěžovatelka spatřuje porušení uvedených ústavních práv v tom, že obecné soudy přiznaly vedlejší účastnici právo na náhradu nákladů řízení, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady a v rozporu se závěry obecných soudů tvrdí, že právo na poskytnutí zadostiučinění jí v důsledku nesprávného úředního postupu vzniklo - své námitky ovšem nedoplňuje relevantní ústavně právní argumentací.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem. Stížnost rovněž není nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu - je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti podle čl. 83 Ústavy, nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny.
V případech bagatelních sporů, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání či dovolání, tedy ve věcech, jako je i nyní Ústavním soudem souzená, je - s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena. V této věci byla předmětem řízení částka 27 000 Kč s příslušenstvím a dovolání bylo nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jestliže je vyloučeno v dané věci podat dovolání, tím spíše je zjevně neopodstatněná ústavní stížnost (srovnej usnesení ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 405/04), přestože lze do jisté míry polemizovat s obecnými soudy o tom, zda je řízení trvající přes tři roky postiženo průtahy, či nikoliv. Své závěry však soudy řádně a srozumitelně odůvodnily a Ústavní soud nemá důvod je zpochybňovat.
Zákonodárce dal zřetelně najevo, jaké případy nepovažuje za významné natolik, aby i za cenu eventuálních vad v nich vydaných rozhodnutí byla dále přezkoumávána, a to v rovině právního řádu jako celku, natož v rovině souladu s ústavním pořádkem. Přezkoumávaná věc je bagatelní jak z pohledu právního, tak i faktického. Kauza nepřesahuje svojí kvalitou zájmy stěžovatelky a z ústavní stížnosti je zřejmé, že se stěžovatelka pokouší bezúspěšně hájit své zájmy tvrzením o zásahu do ústavního práva (srovnej např. nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13).
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu