ECLI:CZ:US:2018:4.US.584.18.1
sp. zn. IV. ÚS 584/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky ThMgr. MUDr. Šárky Kučerové Cihelkové, DiS., proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2017 č. j. 21 Cdo 4683/2017-381, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. června 2016 č. j. 23 Co 178/2016-205, rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. listopadu 2015 č. j. 5 C 72/2015-125, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2017 č. j. 62 Co 297/2017-300 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. června 2017 č. j. 16 C 68/2015-256, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze, Okresního soudu v Příbrami, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Oblastní nemocnice Příbram, a. s., sídlem gen. R. Tesaříka 80, Příbram, jako vedlejší účastnice řízení, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení §3 věty druhé vymezené slovy "a pracovní vztahy vymezené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr", §76, části ustanovení §77 odst. 1 vymezené slovy "a dohoda o pracovní činnosti", odst. 3 věty první vymezené slovy "o pracovní činnosti" a věty druhé vymezené slovy "a u dohody o pracovní činnosti", části ustanovení §77 odst. 4 vymezené slovy "nebo dohody o pracovní činnosti" a odst. 5 věty první vymezené slovy "nebo dohodu o pracovní činnosti" a věty druhé vymezené slovy "nebo dohody o pracovní činnosti", jakož i odst. 6 vymezené slovy "nebo dohody o pracovní činnosti" zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud vyslovil, že "pracovní poměr na dobu určitou s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené nebo zaměstnankyní nebo zaměstnancem, kteří čerpají rodičovskou dovolenou, nesmí skončit uplynutím sjednané doby", a dále aby zrušil shora uvedená zákonná ustanovení a aby zrušil shora označený rozsudek Nejvyššího soudu, rozsudek Krajského soudu v Praze ve výroku I, a to v části vymezené slovy "se ve výroku II potvrzuje", jakož i ve výroku II, dále pak rozsudek Okresního soudu v Příbrami ve výroku I a II, usnesení Městského soudu v Praze ve výroku I a II, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ve výroku I.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou (tak) dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelčin návrh tyto požadavky nesplňuje, jelikož (v prvé řadě) nebyl formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Z tohoto důvodu stěžovatelku vyzval, aby uvedenou vadu návrhu odstranila ve třicetidenní lhůtě; tato výzva byla stěžovatelce (podle §49 odst. 4 občanského soudního řádu) doručena dne 1. 3. 2018.
3. Dopisem ze dne 3. 4. 2018, doručeným Ústavnímu soudu téhož dne, stěžovatelka požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu o tři týdny, současně požádala o prominutí zmeškání lhůty, což odůvodnila svým zahraničním pobytem; tuto skutečnost však ničím nedoložila, ač uvedla, že tak učiní. Ústavní soud nicméně přípisem (doručeným stěžovatelce podle §49 odst. 4 občanského soudního řádu dne 19. 4. 2018) této žádosti vyhověl a lhůtu stěžovatelce prodloužil do 30. 4. 2018 Stěžovatelka však v této (prodloužené) lhůtě vady svého návrhu neodstranila, a neučinila tak ani do dnešního dne.
4. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl. Současně odmítl i stěžovatelčin návrh na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení, neboť ten - jakožto návrh akcesorický - sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu