ECLI:CZ:US:2018:4.US.624.18.1
sp. zn. IV. ÚS 624/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Valeriána Sýkory, bez právního zastoupení, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Ads 88/2017-26, a Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2017, č. j. 43 Ad 41/2015-46, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Ads 88/2017-26, zamítl stěžovatelovu kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2017, č. j. 43 Ad 41/2015-46. Krajský soud nevyhověl stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ") ze dne 2. 6. 2015, kterým ČSSZ zamítla stěžovatelovy námitky proti rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 3. 2015, jímž byla před tím zamítnuta stěžovatelova žádost o přiznání starobního důchodu.
Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 2. 2018 a navrhuje jejich zrušení. Zejména namítá, že jej ustanovený zástupce Mgr. Ladislav Mandík, advokát se sídlem v Praze 5, U Hrušky 8, od počátku řízení nezastupoval a ke dni podání ústavní stížnosti jej neinformoval o vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu. Proto žádá Ústavní soud, aby "prošetřil celu událost a oznámení o rozhodnutí", a aby "všechny potrestal".
Ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě pro její podání.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým procesním prostředkem se rozumí mj. kasační stížnost podle §102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního.
Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu jakožto rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, byl mu doručen prostřednictvím zástupce Mgr. Ladislava Mandíka dne 1. 12. 2017. Zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti tak marně uplynula v pátek 1. 2. 2018. Ústavní stížnost byla stěžovatelem podána teprve dne 14. 2. 2018, tedy téměř dva týdny po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty.
Ústavní soud není orgánem dozorujícím nad výkonem advokacie ani nemá pravomoc trestat zástupce z řad advokátů za nedostatečný výkon činnosti, jak se stěžovatel mylně domnívá; k tomu je příslušná pouze Česká advokátní komora. Má-li stěžovatel subjektivní pocit, že ustanovený zástupce jej řádně nezastupoval a nehájil jeho práva, může se obrátit na uvedenou stavovskou komoru.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta. Z důvodu procesní ekonomie nevyzýval Ústavní soud stěžovatele k doložení plné moci udělené advokátovi pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti, neboť ani splnění zákonné podmínky povinného zastoupení by nemohlo změnit skutečnost, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí zákonné lhůty.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2018
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj