ECLI:CZ:US:2018:4.US.801.18.1
sp. zn. IV. ÚS 801/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Zemědělského družstva Budíškovice se sídlem v Budíškovicích 134, zastoupeného Jiřím Hřídelem, advokátem se sídlem v Písku, Fráni Šrámka 136, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, č. j. 29 Cdo 4136/2015-389, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení Ing. Karla Gráfa, správce konkursní podstaty úpadce Odbytového družstva CENTRUM, v likvidaci, se sídlem v Táboře, Chýnovská 1917/9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích uložil rozsudkem ze dne 1. 7. 2014, č. j. 13 Cm 1684/2008-318, stěžovateli (žalovanému) povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalobci) 917 342 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a nahradit mu náklady řízení (výrok II.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vedlejší účastník se jako správce konkursní podstaty Odbytového družstva CENTRUM, v likvidaci (dále též "úpadce"), domáhal po stěžovateli zaplacení faktur za dodané zemědělské komodity a poskytnuté služby. Stěžovatel o pohledávkách tvrdil, že zanikly započtením a na základě dohody o narovnání, což však nebylo prokázáno, naopak bylo zjištěno, že stěžovatel byl povinen plnit dluh jako poddlužník zástavnímu věřiteli GE Money bank, a. s. - tento právní stav vylučoval možnost započtení pohledávek mezi stěžovatelem a úpadcem. Nalézací soud tak rozhodl podle závazného právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 30. 5. 2013, č. j. 29 Cdo 711/2012-260.
Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu rozsudkem ze dne 26. 1. 2015, č. j. 6 Cmo 373/2014-348; dospěl k závěru, že poddlužník (stěžovatel) byl povinen plnit dluh zástavnímu věřiteli úpadce a jakékoliv započtení po datu 7. 1. 2005 bylo neplatné.
Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 28. 11. 2017, č. j. 29 Cdo 4136/2015-389, s odůvodněním, že vymezené právní otázky buď byly vyřešeny v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, nebo nepředstavují způsobilý dovolací důvod. Dovolací soud zopakoval, že Odbytové družstvo CENTRUM (věřitel, úpadce, zástavce) stěžovateli oznámil zastavení sporných pohledávek dne 7. 1. 2005, po tomto datu stěžovatel nemohl přivodit jejich zánik započtením svých pohledávek za úpadcem, po splatnosti zastavených pohledávek byl povinen plnit na jejich úhradu zástavnímu věřiteli (bance) a od prohlášení konkursu na majetek úpadce se této povinnost mohl zprostit jen úhradou zastavených pohledávek do konkursní podstaty.
Proti napadenému usnesení dovolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení, namítá porušení ústavních práv - zejména na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel má za to, že dovolací soud nevypořádal jeho námitky a nedostatečně své usnesení odůvodnil.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem; rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Stěžovatel v dovolání vymezil několik právních otázek - všechny byly Nejvyšším soudem řádně vypořádány a byly jako nepřípustné odmítnuty podle §243c odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud každé námitce věnoval pozornost a v odůvodnění uvedl, proč ta která námitka není způsobilá k věcnému projednání. Rozhodnutí o nepřípustnosti dovolacích námitek je jednou z možností, jak o námitce účastníka řízení rozhodnout, a není vadou řízení - opomenutím vypořádat relevantní námitky a porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Jednotlivě právní otázky vymezené stěžovatelem Nejvyšší soud odmítl s řádným odůvodněním, které je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2319/11, je přesvědčivé, rozumné, logické a vyčerpávající. Celkově je napadené usnesení zcela přezkoumatelné a splňuje v tomto ohledu ústavněprávní požadavky.
V předmětném řízení obecné soudy rozhodovaly opakovaně a věnovaly všem okolnostem případu patřičnou pozornost. Nesouhlasí-li stěžovatel s právním závěrem, že započtení pohledávek mezi ním a úpadcem nebylo v dané situaci možné, jde o pouhou polemiku se závěry obecných soudů. Nic nesvědčí o porušení jakýchkoliv ústavních práv stěžovatele, kterému se dostalo spravedlivého soudního řízení, v němž byly uplatněny všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz nález ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. IV. ÚS 687/06).
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu