ECLI:CZ:US:2018:4.US.828.18.1
sp. zn. IV. ÚS 828/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Tomáše Raunera, zastoupeného JUDr. Tomášem Rydvalem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 196/18, proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2017, č. j. 24 Co 355/2017-83, a Okresního soudu Praha - západ ze dne 6. 6. 2017, č. j. 15 C 1/2017-66, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - západ jako účastníků řízení a vedlejší účastnice, obchodní korporace Tepelná technika jižní a východní Čechy spol. s r. o., se sídlem ve Velkých Přílepech, Kladenská 20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ zastavil napadeným usnesením řízení o zaplacení 40 022 Kč s příslušenstvím, jelikož bylo zjištěno, že stěžovatel a vedlejší účastnice uzavřeli jako podnikatelé rozhodčí smlouvu a zároveň nebylo prokázáno, že by na ní netrvali. Rozhodčí smlouva je platná a strany zvolily řádně zřízený stálý zahraniční rozhodčí soud. Rovněž nebyly podle soudu prvního stupně splněny podmínky pro postup podle §117 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a obecný soud tak neaplikoval zahraniční úpravu rozhodčího řízení, která stanoví fakultativní pravomoc obecného soudu vedle soudu rozhodčího.
Krajský soud v Praze rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 30. 11. 2017, č. j. 24 Co 355/2017-83, s odůvodněním, že podle §117 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, byla mezi účastníky na základě principu smluvní volnosti uzavřena platná rozhodčí smlouva, podle které má být spor rozhodnut před stálým cizozemským rozhodčím soudem, což je připuštěno i mezi tuzemskými subjekty. Závěr soudu prvního stupně o nutnosti zastavit řízení pro nedostatek pravomoci podle §106 dost. 1 o. s. ř. je proto správný.
Proti napadeným rozhodnutím obecných soudů se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení svých ústavních práv - zejména na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1, spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a rovnost v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost není nepřípustná podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e), je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Úkolem Ústavního soudu je podle čl. 83 Ústavy České republiky výhradně ochrana ústavnosti. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny, nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody - takové pochybení však v daném případě nezjistil (srovnej nález ze dne ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93).
Ústavní soud zohlednil, že předmětem řízení před obecnými soudy je z hlediska dovolacího řízení tzv. bagatelní částka 40 022 Kč, nepřevyšující hranici 50 000 Kč, a proti rozhodnutí odvolacího soudu tak podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nebylo přípustné dovolání, tím spíše není opodstatněná ústavní stížnost. K vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případech bagatelních sporů srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 566/15, nebo ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13.
Nad rámec věci Ústavní soud uvádí, že stěžovatel má nadále zachováno právo podat žalobu k zahraničnímu rozhodčímu soudu a odmítne-li se jí rozhodčí soud zabývat nebo strany nebudou dále na rozhodčí smlouvě trvat, bude následně dána pravomoc českých obecných soudů podle §106 odst. 1 o. s. ř. Stěžovateli tak není zasaženo do jeho ústavně garantovaného práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, pouze se dobrovolně dohodl se svým smluvním partnerem na řešení sporu v rozhodčím řízení - navíc v zahraničí.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu