infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24.09.2019, sp. zn. I. ÚS 1390/19 [ usnesení / LICHOVNÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:1.US.1390.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:1.US.1390.19.1
sp. zn. I. ÚS 1390/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky UNIWORKS CB s.r.o., Žižkova tř. 1839/24, České Budějovice, zastoupené Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem se sídlem Revoluční 1003/3, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2018, č. j. 25 C 209/2018-86, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2019, č. j. 22 Co 30/2019-117, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 26. 4. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Vedlejší účastnice řízení se v řízení u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhala na stěžovatelce zaplacení částky 30.000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného nájemného za měsíc červenec 2016 s odůvodněním, že dne 19. 4. 2016 byla mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou uzavřena smlouva o zajištění dlouhodobého ubytování. Ve smlouvě bylo sjednáno měsíční nájemné ve výši 30.000 Kč a jednoměsíční výpovědní lhůta, která počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď druhé straně doručena. Dne 26. 5. 2016 stěžovatelka odeslala vedlejší účastnici výpověď z nájmu, a to na adresu uvedenou v obchodním rejstříku. Dle dodejky byla poštovní zásilka uložena dne 27. 5. 2016 na poště z důvodu, že adresát nebyl zastižen. Následně byla zásilka na základě nadstandardní služby České pošty "Dosílka" přeposlána do Blatné, místa skutečného sídla vedlejší účastnice, a to až dne 7. 6. 2016. Ani zde adresát nebyl zastižen a zásilka byla následně vyzvednuta u poskytovatele poštovních služeb až dne 9. 6. 2016. Vzhledem k datu odeslání výpovědi předpokládala stěžovatelka její doručení ještě v měsíci květnu 2016, toto očekávání bylo utvrzeno ustanovením §573 OZ. Stěžovatelka je toho názoru, že si vedlejší účastnice nepřebírala poštu na adrese uvedené v obchodním rejstříku zcela záměrně. Zřízení služby dosílky pak jen uměle prodlužuje dobu, kdy se jí zásilky fakticky dostanou do rukou. Jedná se tak o zneužití práva a takové jednání nemůže požívat právní ochrany. I přes shora vznesené výtky týkající se doručování Okresní soud v Českých Budějovicích ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobě vedlejší účastnice vyhověl a uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 10.200 Kč. K tíži stěžovatelky rozhodl i o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Českých Budějovicích ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Stěžovatelka je toho názoru, že ústavní stížností napadenými rozsudky obecných soudů došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces. Argumentace soudu druhého stupně podle jejího náhledu posvěcuje zneužívání práva, jehož se vedlejší účastnice v jeho případě dopouští. U právnické osoby se službou "dosílka" prodlouží doba doručování o více než dva týdny. Vedlejší účastnice pochybila, když jí neupozornila na nevhodnost zaslání právního jednání na adresu zapsaného sídla. Vědomě tak zmařila dojití zásilky ještě v měsíci květnu. III. Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje s výkladem podústavního práva. Ústavní soud je toho názoru, že se stěžovatelka snaží ústavní stížností dosáhnout toliko přehodnocení závěrů obecných soudů, týkající se výkladu podústavního práva. Závěry odvolacího soudu jsou zcela ústavně konformní, neboť je zřejmé, z jakých zákonných ustanovení soud vyšel a jak je na danou skutkovou situaci aplikoval. Jestliže odvolací soud považoval zásilku za doručenou dnem uplynutí úložní doby, tedy 6. 6. 2016, jedná se s ohledem na právní úpravu doručování, za závěr logický a z ústavněprávního hlediska mu není čeho vytknout. Namítá-li stěžovatelka, že zřízení dosílky bylo účelové, jedná se o spekulaci, neboť v případě, kdy by stěžovatelka odeslala zásilku např. na začátku měsíce, tak by shora zmíněné následky pozdějšího doručování nenastaly. Je-li stěžovatelka toho názoru, že by pro ni bylo z hlediska doby doručení výhodnější zaslat spornou zásilku obyčejně, je to nepochybně pravda, ovšem tato varianta doručování není zpravidla považována za průkaznou. Dožaduje-li se stěžovatelka aplikace ustanovení §573 OZ, tato vyvratitelná domněnka platí jen v případě, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Účelem této právní úpravy není zdvojovat právní úpravu doručování, jež se nachází v občanském soudním řádu. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2019 David Uhlíř v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:1.US.1390.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1390/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 24. 9. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 26. 4. 2019
Datum zpřístupnění 14. 10. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - OS České Budějovice
SOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodaj Lichovník Tomáš
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 89/2012 Sb., §137, §573
  • 99/1963 Sb., §157 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
Věcný rejstřík nájemné
doručování
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1390-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 108870
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-10-18