ECLI:CZ:US:2019:1.US.1591.19.2
sp. zn. I. ÚS 1591/19
Nález
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. V., zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem, sídlem Jungmannova 36/31, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2019 č. j. 18 Co 40/2019-2464, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. prosince 2018 č. j. 32 P 35/2015-2417 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. března 2018 č. j. 32 P 35/2015-2360, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a 1. D. J. B., zastoupeného Mgr. Jarmilou Túryovou, advokátkou, sídlem Mořinka 70, Mořinka, a nezletilých 2. D. K. B. a 3. R. V. B., zastoupených opatrovníkem Městskou částí Praha 1, sídlem Vodičkova 681/18, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2019 č. j. 18 Co 40/2019-2464 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. prosince 2018 č. j. 32 P 35/2015-2417 byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2019 č. j. 18 Co 40/2019-2464 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. prosince 2018 č. j. 32 P 35/2015-2417 se ruší.
III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. 5. 2019, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") a Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a také rozsudku obvodního soudu, a to z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka je matkou nezletilých vedlejších účastníků 2 a 3 a společně s vedlejším účastníkem 1 (dále také "otec") jsou všichni účastníky mnoha řízení ve věci péče o nezletilé vedlejší účastníky vedených nyní obvodním soudem pod jednotnou sp. zn. 32 P 35/2015. Nezletilí vedlejší účastníci byli svěřeni do péče otce rozsudkem obvodního soudu ze dne 31. 7. 2014 sp. zn. 33 Nc 38/2012 ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 4. 2. 2015 č. j. 18 Co 434/2014-1425 a stěžovatelce bylo stanoveno výživné ve výši 2 200 Kč na vedlejšího účastníka 2 a ve výši 1 800 Kč na vedlejšího účastníka 3, dále jí bylo vyměřeno dlužné výživné a určen rozsah styku s nezletilými vedlejšími účastníky.
3. Od pravomocného svěření nezletilých do péče otce byla vedena obvodním soudem v této věci celá řada řízení, a to k návrhu jak stěžovatelky, tak vedlejšího účastníka 1. Stěžovatelka běžně komunikovala s obvodním soudem prostřednictvím své datové schránky (datové zprávy: ze dne 10. 3. 2015 na č. l. 1444 a 1475, ze dne 26. 5. 2015 na č. l. 1502, ze dne 12. 11. 2015 na č. l. 1575, ze dne 20. 11. 2015 na č. l. 1583, ze dne 1. 2. 2016 na č. l. 1649 a č. l. 1720, ze dne 11. 2. 2016 na č. l. 1736, č. l. 1742 a č. l. 1764, ze dne 12. 2. 2016 na č. l. 1770, ze dne 29. 6. 2016 na č. l. 1825, ze dne 29. 7. 2016 na č. l. 1864, ze dne 29. 8. 2016 na č. l. 1867, ze dne 11. 9. 2016 na č. l. 1898, ze dne 15. 9. 2016 na č. l. 1903 a č. l. 1906, ze dne 22. 9. 2016 na č. l. 1945) a domáhala se např. změny rozsahu styku s nezletilými vedlejšími účastníky, podávala opravné prostředky proti vydaným rozhodnutím apod. Stěžovatelce byly do její datové schránky také obvodním soudem písemnosti zasílány a stěžovatelka tyto datové zprávy přijímala a vybírala (usnesení doručené dne 11. 1. 2016 na č. l. 1611, rozsudek doručený dne 2. 3. 2016 na č. l. 1731, usnesení doručené dne 19. 4. 2016 na č. l. 1771, usnesení a návrh otce doručené dne 20. 9. 2016 na č. l. 1923, usnesení a návrh otce doručené dne 22. 9. 2016 na č. l. 1936, písemnosti doručené dne 24. 10. 2016 na č. l. 1976).
4. Stěžovatelka se v probíhajících řízeních nechala zastoupit advokátem Mgr. Davidem Strupkem, a to na základě plné moci udělené dne 25. 11. 2016 (poprvé ve spisu založena na č. l. 2019), přičemž tato plná moc je vystavena jako generální plná moc k zastupování ve všech právních věcech. Advokát stěžovatelky podal první podání dne 9. 12. 2016, a to návrh na změnu výchovy. Soudkyně zadala dne 9. 12. 2016 pokyn pro soudní kancelář, aby byl Mgr. Strupek dotázán, zda bude zastupovat stěžovatelku ve všech probíhajících řízeních, tedy i v řízení o nařízení dohledu a v řízení o změně styku (č. l. 2013 p. v. a č. l. 2014). Dne 5. 1. 2017 advokát Mgr. Strupek zaslal soudu ke sp. zn. 32 P 35/2015 vyjádření znějící "v právní věci shora uvedené potvrzuji na dotaz soudu, že budu matku zastupovat ve všech aktuálně probíhajících řízeních, včetně výkonu rozhodnutí". Následně bylo doručováno advokátovi stěžovatelky např. odvolací usnesení, kterým bylo částečně zrušeno předchozí usnesení obvodního soudu a vráceno k dalšímu řízení (č. l. 2036-2037). Stejně tak usnesení, kterým bylo odmítnuto odvolání proti usnesení obvodního soudu, kterým obvodní soud zamítl návrh otce na změnu místa, kde bude docházet k předání nezletilých (č. l. 2039-2040).
5. Do spisu advokát stěžovatelky založil dne 27. 1. 2017 podání, v němž se uvádí, že na výzvu soudu k doložení příjmové situace matka potvrzuje údaje uvedené ve svém návrhu, kde avizovala nové zaměstnání. V době od 16. 12. 2016 do 2. 1. 2017 byla vedena jako uchazečka o zaměstnání na Úřadu práce České republiky, dne 3. 1. 2017 nastoupila do zaměstnání u obchodní společnosti Y. K tomu bylo do spisu založeno potvrzení, pracovní smlouva a mzdový výměr, z něhož plyne, že stěžovatelka měla od 3. 1. 2017 pobírat mzdu ve výši 18 000 Kč. Dále se v podání uvádí, že stěžovatelka žije v nemovitosti vlastněné partnerem, spolu vedou společnou domácnost, sdružují své příjmy a náklady bydlení hradí společně.
6. Dne 2. 2. 2017 obvodní soud vydal usnesení, kterým bez návrhu podle §13 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, zahájil řízení o omezení rodičovské zodpovědnosti stěžovatelky. Toto usnesení pak zaslal jak stěžovatelce, které bylo doručeno do datové schránky fikcí, i advokátu Mgr. Strupkovi, který jej vybral z datové schránky v den zaslání, tj. dne 2. 2. 2017 (vše č. l. 2081).
7. Dne 31. 7. 2017 podal otec návrh na zvýšení výživného, který nebyl účastníkům rozeslán. Stěžovatelka byla prostřednictvím advokáta dne 25. 8. 2017 vyzvána k doplnění odůvodnění odvolání v jiném probíhajícím řízení pod sp. zn. 32 P 35/2015 a spis byl odeslán odvolacímu soudu. Návrh otce na zvýšení výživného byl tak rozeslán až pokynem pro soudní kancelář ze dne 3. 1. 2018. V souladu s tímto pokynem bylo usnesení o jmenování kolizního opatrovníka pro řízení o návrhu na zvýšení výživného doručováno opatrovníkovi, právní zástupkyni otce a právnímu zástupci matky. Vedle toho v souladu se stejným pokynem pro soudní kancelář byly písemnosti označené jako "návrh + poučení + výzva" doručovány matce (nikoli právnímu zástupci matky). Stěžovatelce byly tyto písemnosti doručeny fikcí dne 14. 1. 2018. Dále byla stěžovatelka podle pokynu soudkyně pro soudní kancelář na č. l. 2332 a 2333 předvolána k ústnímu jednání a obeslána s dotazem, zda ji bude Mgr. Strupek zastupovat i pro toto řízení, a pokud ano, ať obratem doloží plnou moc k zastupování a informuje právního zástupce o jednání. I tyto písemnosti byly stěžovatelce doručeny do datové schránky fikcí dne 1. 2. 2018. Ve stejném řízení o návrhu otce na zvýšení výživného byl i otec vyzván k doložení plné moci k zastupování. Výzva k doložení plné moci byla zaslána advokátce otce, a nikoli otci samotnému.
8. K ústnímu jednání konanému dne 20. 3. 2018 se stěžovatelka nedostavila. Obvodní soud vydal napadený rozsudek, kterým změnil dřívější rozhodnutí o výživném tak, že stěžovatelka je povinna platit na výživu vedlejšího účastníka 2 částku 14 000 Kč a na výživu vedlejšího účastníka 3 částku 11 000 Kč počínaje dnem 1. 9. 2016 (výrok I), dále byla otci stanovena povinnost ukládat část výživného na účty nezletilých a matce zasílat výpisy z těchto účtů (výroky II a III) a také byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit nedoplatek na výživném od nově stanoveného zvýšení podle výroku I do vydání rozsudku v celkové výši 394 640 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). V odůvodnění obvodní soud uvedl, že matka se k návrhu otce na zvýšení výživného nevyjádřila, nedoložila své majetkové poměry a přes řádné předvolání se k ústnímu jednání nedostavila. Opatrovník nezletilých vedlejších účastníků navrhl, aby otci, který požadoval výživné ve výši 14 500 Kč a 12 500 Kč, bylo vyhověno, když náklady na oba nezletilé v posledních třech letech vzrostly, břímě jejich výživy spočívá převážně na otci, matka se provdala, čímž se jí zásadně snížily náklady na bydlení, neboť nemusí platit nájemné. Matka nadto v říjnu roku 2016 získala z dražby bytu finanční obnos téměř 3 000 000 Kč, kterým nyní disponuje a z nějž nijak neprofitují nezletilí. Otec v řízení uvedl, že nemá žádné příjmy a žije z úspor, které mu však již došly. Půjčuje si finanční prostředky od rodiny a přátel, a to bez smluv. O všechny své peníze přišel kvůli stěžovatelce. Obvodní soud shledal, že došlo ke změně poměrů u nezletilých dětí a od posledního rozhodnutí o výživném se zmenšil rozsah styku matky s dětmi. Obvodní soud shrnul, že matka se soudem nekomunikuje a nedoložila své výdaje a majetkové poměry, a proto vyšel ze zákonné fikce výše příjmu matky podle §916 občanského zákoníku, tj. příjem matky určený fikcí činí 85 250 Kč měsíčně. Obvodní soud při určení výživného nezohlednil tvrzení, že matka disponuje částkou necelých 3 000 000 Kč, neboť tyto finanční prostředky jsou předmětem dalších sporů mezi stěžovatelkou a otcem (respektive společností X., jejímž je otec společníkem a jednatelem) a není jisté, zda stěžovatelka nebude muset tuto částku vrátit. Písemné vyhotovení rozsudku bylo zasláno do datové schránky stěžovatelky dne 18. 4. 2018. Z doručenky je patrné, že byl rozsudek doručen stěžovatelce fikcí dne 28. 4. 2018. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 5. 2018.
9. K žádosti právní zástupkyně otce jí byl dne 12. 7. 2018 doručen rozsudek s doložkou právní moci a vykonatelnosti. Dne 13. 8. 2018 nahlížel do spisu advokát stěžovatelky Mgr. Strupek a dne 20. 8. 2018 podal spolu s odvoláním proti rozsudku návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a eventuální návrh na vyslovení neúčinnosti doručení datových zpráv doručených stěžovatelce fikcí, kterými jí byl zaslán návrh otce na zvýšení výživného, výzva k doložení majetkových poměrů, předvolání k ústnímu jednání a výzva ke sdělení, zda je pro toto řízení zastoupena advokátem. Mgr. Strupek spolu s návrhy založil do spisu plnou moc k zastupování. Tato plná moc na č. l. 2388 je kopií původně založené plné moci udělené advokátu Mgr. Strupkovi stěžovatelkou dne 25. 11. 2016.
10. Návrhy stěžovatelky byly zamítnuty napadeným usnesením obvodního soudu ze dne 6. 12. 2018. Obvodní soud v usnesení uvedl formální podmínky doručování do datové schránky účastníka řízení a doručení fikcí. Dospěl k závěru, že není dán omluvitelný důvod, proč se stěžovatelka nemohla s doručovanými písemnostmi seznámit, a že zanedbala "vybírání" své datové schránky, a její námitku, že selhalo zasílání e-mailových avíz o doručení nové datové zprávy, kterou stěžovatelka není schopna nijak prokázat, považoval za irelevantní. Nelze přisvědčit argumentu, že soud měl vědět z předcházejících řízení, že matka nejedná obstrukčně, a to s ohledem na vyhrocené vztahy mezi rodiči. Obvodní soud také shledal, že nelze prominout zmeškanou lhůtu k podání odvolání, neboť pro to není omluvitelný důvod. Stěžovatelka tvrdila, že jí nebylo rozhodnutí řádně doručeno, avšak ve spise jsou založena oznámení Ministerstva vnitra o dodání zásilek do datové schránky, které byly doručeny fikcí. Omluvitelným důvodem nemůže být nevybírání datové schránky. Námitka stěžovatelky, že v jiném občanskoprávním řízení bylo zmeškání lhůty prominuto otci, není relevantní.
11. Podle pokynu pro soudní kancelář ze dne 7. 12. 2018 bylo obvodním soudem usnesení o zamítnutí návrhů stěžovatelky zasláno advokátu Mgr. Strupkovi a ten byl současně informován o tom, že otec podal další návrhy, a je dotázán, zda bude stěžovatelku i v těchto řízeních zastupovat, a vyzván k doložení plné moci k zastupování. Advokát Mgr. Strupek dne 10. 12. 2018 zaslal obvodnímu soudu kopii stejné plné moci jemu udělené stěžovatelkou dne 25. 11. 2016 (č. l. 2427). Tato kopie plné moci byla pak obvodnímu soudu ještě jednou doručena s dalším vyjádřením Mgr. Strupka, že stěžovatelku zastupuje i v dalších řízeních o návrzích otce ze dne 29. 11. 2018 (č. l. 2441-2442).
12. K odvolání stěžovatelky městský soud dne 19. 2. 2019 napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu, kterým byly zamítnuty návrhy stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty a na vyslovení neúčinnosti doručení, a uvedl, že byly splněny veškeré zákonné předpoklady pro doručování matce do datové schránky, přičemž tvrzení uvedené v odvolání proti usnesení, že selhalo doručování e-mailových avíz, je irelevantní. Obvodní soud chybně nezaslal matce usnesení o jmenování kolizního opatrovníka, toto rozhodnutí také neměl obvodní soud zaslat advokátu Mgr. Strupkovi, který matku v době doručování písemnosti nezastupoval. Plnou moc k zastupování založil advokát Mgr. Strupek do spisu až v souvislosti s podáním nyní posuzovaných návrhů. Tvrzení stěžovatelky, že o řízení o návrhu otce na zvýšení výživného nevěděla, je vyvráceno vlastním tvrzením stěžovatelky, že ji advokát Mgr. Strupek o řízení informoval poté, co obdržel usnesení o jmenování opatrovníka. Matka tak byla o řízení o návrhu otce na zvýšení výživného informována a musela předpokládat, že obvodní soud o tomto návrhu ze dne 31. 7. 2017 rozhodne v zákonné lhůtě šesti měsíců od zahájení řízení (srov. §471 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních). Do spisu přitom Mgr. Strupek nahlížel až po jednom roce od zahájení řízení, respektive po uplynutí sedmi měsíců od toho, kdy byl on (a jeho prostřednictvím stěžovatelka) o řízení informován. V takové procesní situaci neshledal městský soud omluvitelný důvod na straně stěžovatelky.
13. Dne 22. 2. 2019 podala stěžovatelka prostřednictvím advokáta Mgr. Strupka návrh na snížení výživného, přičemž advokát připojil k návrhu kopii původní plné moci k zastupování udělené mu stěžovatelkou dne 25. 11. 2016. Tento návrh matky byl na základě pokynu pro soudní kancelář na č. l. 2484 spolu s usnesením o jmenování opatrovníka pro toto řízení a s poučením a výzvou zaslán právní zástupkyni otce.
II. Argumentace stěžovatelky
14. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že napadený rozsudek a napadená usnesení obsahují různá porušení pravidel spravedlivého procesu. Ústavní soud pravidelně vyslovuje, že lhůty k podání opravných prostředků a další instituty, mezi které patří i fikce doručení, jsou oprávněnými omezeními práva na přístup k soudu, a proto lze jen obtížně namítat porušení zásad spravedlivého procesu jen proto, že bylo vykázáno náhradní doručení nebo byla překročena lhůta k podání opravného prostředku. Nicméně podle čl. 4 odst. 4 Listiny je třeba omezení základních práv aplikovat restriktivně tak, aby bylo šetřeno jejich podstaty a smyslu. Proto Ústavní soud opakovaně vyslovil, že procesní lhůty a omezení nesmí sloužit tomu, aby bylo v hraničních či nejednoznačných případech zamezeno v přístupu k soudu účastníku, jehož záměrem bylo takového přístupu dosáhnout. Účelem soudního řízení je primárně spravedlivé rozhodnutí o občanských právech a povinnostech účastníků, rigidní výklad procesních pravidel v takových hraničních případech nesmí být spravedlivému rozhodnutí překážkou. Pochybení, kterých se obvodní soud dopustil, nabývají na váze zejména proto, že je soud učinil v nesporném řízení, v němž jsou nepřípustná tzv. kontumační rozhodnutí, platí v nich zásada materiální pravdy a zásada vigilantibus iura scripta sunt je oslabena.
15. Obvodní soud se v napadeném rozsudku uchýlil k aplikaci §916 občanského zákoníku, avšak s ohledem na zásadu materiální pravdy, kterou je toto řízení ovládáno, je dané ustanovení občanského zákoníku aplikováno v praxi restriktivně a jen tehdy, nemůže-li soud příjem zjistit ani jinak, například dotazem na Českou správu sociálního zabezpečení, která je o výši příjmu informována zaměstnavatelem. Obvodní soud v napadeném rozsudku vyšel ze zákonné fikce výše příjmu podle §916 občanského zákoníku zpětně ode dne 1. 9. 2016, přestože ve spise byly založeny doklady o příjmech stěžovatelky, které obvodní soud vyžádal v souvislosti s jiným řízením vedeným pod stejnou spisovou značkou. Obvodnímu soudu tak bylo známo, že příjmy stěžovatelky v rozhodné době byly nižší než samotné výživné, které vyměřil na základě zákonné fikce. Postup obvodního soudu je nutno hodnotit jako svévolný.
16. Stěžovatelka se domnívala, že mělo dojít k prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání i v případě, že pro to nebyly dány procesní důvody (tj. zmeškání lhůty z omluvitelných důvodů), ale důraz na spravedlivost řízení a rozhodnutí vyžaduje, aby se přezkumná instance věcí zabývala. Tak bylo rozhodnuto i v jiném sporném občanskoprávním řízení vedeném mezi stěžovatelkou a otcem, v němž bylo otci zmeškání lhůty prominuto toliko s odůvodněním, že je dán zájem na tom, aby zjevnou nespravedlivost rozhodnutí napravil odvolací soud. Pokud bylo zmeškání lhůty prominuto otci ve sporném řízení, které je plně ovládáno zásadou vigilantibus iura scripta sunt, pak mělo být zmeškání lhůty prominuto i jí v nesporném řízení ovládaném zásadou materiální pravdy. Stěžovatelka nemůže akceptovat, že se obvodní soud a městský soud touto možností nezabývaly a pouze vyslovily, že každý případ je jiný a nejsou vázáni postupem soudu v jiné věci. Soudy mají v obdobných věcech rozhodovat obdobně, a obecné soudy proto měly podrobněji odůvodnit, proč v této věci vyloučily prominutí zmeškání lhůty. Napadená usnesení jsou z tohoto důvodu nepřezkoumatelná.
17. Obvodní soud a městský soud nepřesvědčivě vyřešily otázku, zda skutečně nelze připisovat význam skutečnosti, že advokátovi stěžovatelky bylo zasláno usnesení o jmenování opatrovníka nezletilým vedlejším účastníkům, když z tohoto úkonu stěžovatelka nabyla dojmu, že obvodní soud počítá s kontinuitou právního zastoupení. Stanoví-li §50b odst. 1 občanského soudního řádu, že soudní zásilky se doručují jen zástupci účastníka, pak účastník může oprávněně spoléhat na to, že se tak bude dít. Doručení jednoho usnesení o jmenování kolizního opatrovníka sice není garancí, že soud akceptuje kontinuitu právního zastoupení, ale lze na takovou situaci pohlížet tak, že stěžovatelka jednala v důvěře, že soud i další listiny bude doručovat jejímu zástupci.
III. Řízení před Ústavním soudem
18. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u obvodního soudu pod sp. zn. 32 P 35/2015 a současně vyzval obvodní soud, městský soud a vedlejší účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.
19. Obvodní soud ve svém vyjádření ze dne 29. 7. 2019 uvedl, že stěžovatelka v řízení nebyla zastoupena. Argumentaci "kontinuitou právního zastoupení" je nutno odmítnout, neboť není možné vycházet z toho, že byl-li účastník zastoupen v jednom řízení, automaticky se toto zastoupení vztahuje i na řízení další. Pro každé řízení je třeba udělit plnou moc, a to dát soudu na vědomí, je tedy třeba výslovný projev vůle směřující k zastoupení, a proto byla matka obeslána s dotazem, zda zastoupena je. Pokud soud takovým projevem vůle nedisponuje, vychází z toho, že účastník zastoupen není. Obvodní soud při zpětném studiu spisu seznal své pochybení spočívající v zaslání usnesení o jmenování kolizního opatrovníka nezletilých vedlejších účastníků advokátovi stěžovatelky. Stěžovatelka si je vědoma, že od jejího rozchodu s otcem téměř nepřetržitě probíhají soudní spory a je její nedbalostí, nekontroluje-li si datovou schránku. Ustanovení §916 občanského zákoníku vtělil zákonodárce do zákona proto, aby se předešlo manévrům účastníků majícím za cíl vyhýbání se řízení nebo mlžení o majetkových poměrech. Tato zákonná ustanovení dopadají na všechny účastníky řízení, a není proto možné, aby jeden z účastníků argumentoval tím, že jejich aplikace mu způsobuje újmu na právech. Matka výživné stanovené rozsudkem stejně neplatí, přičemž svým jednáním směřujícím proti zájmu nezletilých vedlejších účastníků způsobila, že je aktuálně ohrožena jejich základní potřeba bydlení. Stěžovatelka dopustila, aby byt, v němž nezletilí vyrůstali a vnímali jako svůj domov, byl prodán v dražbě, z které stěžovatelka inkasovala nemalé finanční prostředky, se kterými naložila neznámo jak. Za takové situace je zcela amorální bránit se placení výživného.
20. Městský soud ve svém vyjádření ze dne 5. 6. 2019 odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a dále uvedl, že sama stěžovatelka sdělila, že o zahájeném řízení od počátku věděla. V takové situaci není opodstatněná její námitka, že se mohla oprávněně spoléhat na skutečnost, že soudní písemnosti budou doručovány jen jejímu zástupci. Stěžovatelka připouští, že zastoupený účastník nemá stoprocentní garanci, že soud bude vycházet z kontinuity právního zastoupení. Nadto §50b odst. 4 občanského soudního řádu stanoví, že se v určitých případech doručuje i zastoupenému účastníkovi. Soud si pro pochybnosti o zastoupení stěžovatelky vyžádal sdělení, zda zastoupena je. Pokud stěžovatelka ignorovala informaci o doručení této výzvy datovou schránkou, jde o její vlastní procesní nedbalost, která nemůže zakládat omluvitelný důvod pro zmeškání lhůty.
21. Vedlejší účastník 1 se k ústavní stížnosti prostřednictvím advokátky vyjádřil dne 10. 6. 2019. Ve svém vyjádření především uvedl důvody, pro které se rozhodl podat návrh na zvýšení výživného, a stran doručování písemností stěžovatelce soudem uvedl, že se plně ztotožňuje s odůvodněními napadených rozhodnutí, která citoval.
22. Vedlejším účastníkům 2 a 3 byl usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2019 sp. zn. I. ÚS 1591/19 ustanoven opatrovník Městská část Praha 1, který ve svém vyjádření ze dne 1. 7. 2019 uvedl, že má za to, že ústavní stížnost není důvodná, a ztotožňuje se s odůvodněním napadených usnesení. Doplnil, že o výživném bylo pravomocně rozhodnuto, nyní bude řádně projednán návrh matky na snížení výživného.
23. Stěžovatelka podáním ze dne 6. 8. 2019 sdělila, že nevyužije svého práva reagovat na vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení.
24. Dle §44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo lze očekávat další objasnění věci.
IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
25. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla ve vztahu k usnesením obvodního soudu a městského soudu podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
26. Oproti tomu nejsou splněny procesní předpoklady řízení ve vztahu k rozsudku obvodního soudu. Jednou z podmínek projednání ústavní stížnosti stanovených §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), před podáním samotné ústavní stížnosti. V případě, že k takovému vyčerpání procesních prostředků nedojde, je ústavní stížnost nepřípustná. Tato ustanovení jsou pak zákonným promítnutím principu subsidiarity ústavní stížnosti, kdy Ústavní soud má vystupovat jako poslední garant základních práv a svobod, který zásadně nevstupuje do řízení v době, kdy se lze efektivní ochrany domoci před obecnými soudy [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ze dne 15. 11. 2016 (ST 43/83 SbNU 933; 394/2016 Sb.)]. Za vyčerpání procesních prostředků ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně pak nelze považovat návrh na prominutí zmeškání lhůty podle §58 občanského soudního řádu nebo návrh na vyslovení neúčinnosti doručení §50d občanského soudního řádu. Až případné vyhovění ústavní stížnosti proti rozhodnutím o takových návrzích, zrušení těchto rozhodnutí a následné vyhovění návrhu otevírají stěžovateli procesní cestu k dalšímu řízení o meritu věci před obecnými soudy.
V. Vlastní posouzení
27. Po seznámení se s napadenými rozhodnutími a vyžádaným spisovým materiálem Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je důvodná, a to v části brojící proti usnesením obvodního soudu a městského soudu, kterými se rozhodovalo o návrzích stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a na vyslovení neúčinnosti doručení.
28. Při posouzení ústavní stížnosti bylo nutné se nejprve vypořádat s otázkou, zda obvodní soud pochybil, když požadoval po stěžovatelce sdělení, zda je zastoupena advokátem i pro nově zahájené řízení o návrhu na zvýšení výživného, a doložení plné moci k zastupování, tudíž nevycházel ze stěžovatelkou tvrzené "kontinuity zastoupení" ve všech řízeních ve věcech péče soudu o nezletilé vedených pod stejnou spisovou značkou v případě dřívějšího udělení generální plné moci k zastupování.
29. Relevantní zákonná úprava zastoupení na základě plné moci je obsažena v §24 a násl. občanského soudního řádu. Podle této úpravy se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Řízením ve věcech péče soudu o nezletilé podle §466 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních je pak třeba chápat řízení o každém jednotlivém návrhu nebo i řízení zahájené bez návrhu označené svou senátní spisovou značkou v rejstříku "P a Nc", byť spisově vedené souhrnně v jednom spise označeném značkou v rejstříku "P". Fakt, že jsou jednotlivá řízení ve věcech péče soudu o nezletilé vedena pod stejnou spisovou značkou rejstříku "P", neznamená, že jde o jedno řízení. Jde o způsob vedení spisu k potenciálně velkému množství jednotlivých řízení týkajících se týchž (nezletilých) účastníků.
30. Podle §28 odst. 6 občanského soudního řádu zaniká plná moc, nevyplývá-li z ní něco jiného, dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena. Pokud z obsahu plné moci vyplývá, že byla udělena i pro další řízení, je třeba v těchto jiných řízeních udělení plné moci znovu prokázat. Odkaz na plnou moc založenou v jiném soudním spise zpravidla nepostačuje (Drápal, Ljubomír a kol. Komentář: Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 173). Je tedy na účastníku řízení (a nikoli na soudu), aby prokazoval existenci zastoupení. Uvedené pravidlo má svůj význam i v řízeních ve věcech péče soudu o nezletilé, v nichž z důvodu vedení všech řízení pod souhrnnou spisovou značkou rejstříku "P" může docházet k tomu, že se plná moc nachází ve stejném spise, avšak byla do něj založena v souvislosti s odlišným řízením. Tento význam je nutno spatřovat například v situacích, kdy zastoupení advokátem v určitém období existovalo, bylo doloženo a mohlo být i dlouhodobé, avšak následně v daném spise rejstříku "P" byla pravomocně skončena všechna řízení. Další nové řízení pak může být ve stejném spise zahájeno s časovým odstupem několika let, přičemž v takovém okamžiku zájem účastníka řízení na trvání zastoupení nemusí trvat, například z důvodů majetkových, z důvodů ztráty důvěry a mnoha jiných. Tedy, byť by se mohlo zdát pro účastníky řízení "praktické", aby soudy rozhodující ve věcech péče soudu o nezletilé aplikovaly "kontinuitu zastoupení" pro všechna řízení vedená v jednom spise rejstříku "P", pokud už ve spise je založena plná moc, takový plošný přístup by přinesl významná procesní rizika právě pro samotné účastníky. Je tak nutno uzavřít, že podobně, jako by se jednalo o zcela odlišné řízení vedené pod jinou spisovou značkou a případně i u jiného soudu, je třeba, aby účastník řízení prokazoval existenci zastoupení, a když je generální plná moc k zastupování ve spise založena, je třeba jeho projevu vůle, že zastoupení trvá.
31. V nyní posuzované věci je z plné moci udělené stěžovatelkou advokátu Mgr. Strupkovi dne 25. 11. 2016 patrné, že tato se neměla vztahovat toliko na jediné řízení, s jehož souvislostí byla poprvé do spisu založena, přesto však soud nemůže presumovat, že plná moc se bude vztahovat i na všechna řízení zahájená v budoucnu, například i s odstupem několika let, i když stále vedená ve stejném spise. Obvodní soud se tak v souvislosti s rozesláním nového návrhu otce na zvýšení výživného správně stěžovatelky dotázal, zda bude i pro toto řízení zastoupena advokátem, a bylo povinností stěžovatelky na tuto výzvu reagovat. Byť obvodnímu soudu mohlo být nápadné, že jinak po několik let velmi aktivní stěžovatelka (a po udělení plné moci její aktivní advokát) přestala zcela reagovat na výzvy soudu i další písemnosti, byl obecně postup soudu spočívající v doručení výzvy, návrhu otce a předvolání k jednání stěžovatelce do její datové schránky fikcí správný.
32. Následně však byl stěžovatelkou podán návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání a eventuální návrh na vyslovení neúčinnosti doručení předmětných písemností doručených stěžovatelce do datové schránky fikcí, čímž byl obvodní soud obeznámen s tvrzením stěžovatelky, že by pro její náhlou procesní neaktivitu trvající několik měsíců měl existovat omluvitelný důvod. Obecné předpoklady pro prominutí zmeškání lhůty podle §58 občanského soudního řádu jsou existence omluvitelného důvodu na straně účastníka řízení nebo jeho zástupce, podání návrhu na prominutí do 15 dnů po odpadnutí překážky a spojení návrhu se samotným zmeškaným úkonem. Předpoklady pro vyslovení neúčinnosti doručení podle §50d občanského soudního řádu jsou existence omluvitelného důvodu na straně účastníka řízení nebo jeho zástupce, podání návrhu do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a krom obecných náležitostí návrhu také uvedení dne, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána. Z odůvodnění napadených usnesení plyne, že u obou návrhů byla rozporována existence tzv. omluvitelného důvodu, pročež byly návrhy zamítnuty. Jádrem tohoto řízení o ústavní stížnosti je tudíž posouzení, zda obecné soudy pochybily při rozhodování o naplnění tohoto předpokladu.
33. Podle obou dotčených ustanovení občanského soudního řádu je třeba zkoumat existenci omluvitelného důvodu, přičemž každý míří k omluvení jiné skutečnosti. Podle §50d občanského soudního řádu musí účastník řízení prokázat, že existoval omluvitelný důvod, proč se on nebo jeho zástupce nemohl seznámit s písemností jinak řádně doručenou. Podle §58 občanského soudního řádu je zkoumáno, zda existoval omluvitelný důvod ke zmeškání zákonné lhůty, se kterou účastník spojil svůj návrh. V obou případech jsou pak vždy rozhodující konkrétní okolnosti daného případu a omluvitelným může být i zaviněné jednání nebo opomenutí, lze-li je považovat za omluvitelné vzhledem ke konkrétní situaci (srov. Drápal, Ljubomír a kol. Komentář: Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 403; Svoboda, Karel a kol. Komentář: Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 256.).
34. Posouzení konkrétních okolností případu a učinění závěru, zda byl nebo nebyl omluvitelný důvod dán, je primárně úkolem obecných soudů, které o takových návrzích rozhodují. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že ve své rozhodovací praxi ustáleně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy České republiky). Nepřísluší mu zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, avšak pouze pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Nesprávnou aplikaci či interpretaci podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný jiný ústavně konformní výklad, nebo je výrazem nepředvídatelné interpretační libovůle, případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud se tak omezil na posouzení, zda rozhodování obvodního soudu a městského soudu o tom, byl-li u stěžovatelky dán omluvitelný důvod či nebyl, nevykazuje výše uvedená aplikační či interpretační pochybení dosahující ústavní roviny.
35. Přestože byl návrh na vyslovení neúčinnosti doručení podle §50d občanského soudního řádu uplatněn až jako návrh eventuální, Ústavní soud se nejprve vyjádří právě k tomuto návrhu, neboť v rozhodování obecných soudů o něm nespatřuje žádná pochybení. Pro úspěch takového návrhu by stěžovatelka musela prokázat existenci omluvitelného důvodů, pro který se s řádně doručenou písemností nemohla seznámit, přičemž klíčové je zde právě slovo "nemohla". Stěžovatelka nijak netvrdila, že by v rozhodné době ledna až března roku 2018 existovala skutečnost, která by jí bránila v přihlášení do její datové schránky a seznámení se s doručenými písemnostmi. I přesto, že byla stěžovatelka přesvědčena, že je v řízení zastoupena advokátem, kdykoli se mohla (a měla) do datové schránky přihlásit. Nevyhovění stěžovatelčinu návrhu obvodním soudem a odůvodnění tohoto závěru je tak zjevně správné a logické.
36. Pak bylo třeba zkoumat, zda i přes řádné doručení veškerých písemností a rozhodnutí stěžovatelce fikcí existoval omluvitelný důvod, pro který zmeškala lhůtu k podání odvolání proti rozsudku obvodního soudu, kterým bylo zvýšeno výživné. Ústavní soud shledal, že ve vztahu k návrhu na prominutí zmeškání lhůty podle §58 občanského soudního řádu napadená rozhodnutí obsahují prvky libovůle, a to hned v několika rovinách.
37. Stěžovatelka byla v řízeních vedených ve věci péče o nezletilé vedlejší účastníky od počátku aktivní. Poté, co obvodnímu soudu sdělila, že má zřízenou datovou schránku, běžně a frekventovaně jejím prostřednictvím s obvodním soudem komunikovala, tj. písemnosti soudu odesílala i soudem zasílané písemnosti přijímala. Stěžovatelka v listopadu roku 2016 udělila plnou moc k zastupování advokátu Mgr. Strupkovi a nadále obvodní soud komunikoval s tímto jejím zástupcem. Plná moc ze dne 25. 11. 2016 je udělena jako generální plná moc k zastupování "ve všech právních věcech". Když od listopadu roku 2016 byly soudem písemnosti zasílány jak advokátovi, tak stěžovatelce do její datové schránky, u stěžovatelky bylo vykázáno doručení fikcí. Ze spisového materiálu je zjevné, že veškerou procesní aktivitu převzal stěžovatelčin advokát.
38. V této věci souhrnně vedené pod sp. zn. 32 P 35/2015 i nadále probíhala celá řada řízení k návrhům matky i otce a také řízení zahájené bez návrhu. Když otec podal návrh na zvýšení výživného, obvodní soud jej nerozeslal, ale po více než měsíci spis odeslal na městský soud s odvoláním v jednom z probíhajících řízení. Až po více než pěti měsících od podání návrhu na zvýšení výživného byl tento rozeslán, a to na straně stěžovatelky pouze stěžovatelce do její datové schránky. Oproti tomu usnesení o jmenování kolizního opatrovníka v tomto stejném řízení o návrhu otce na zvýšení výživného bylo zasláno zástupci stěžovatelky. Jak ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl obvodní soud, došlo k pochybení při vyhotovení pokynu pro soudní kancelář, na jehož základě byly písemnosti týkající se stejné věci rozeslány na straně stěžovatelky různým osobám. Jak vyplývá z tvrzení stěžovatelky a jejího advokáta, tímto zasláním usnesení o jmenování kolizního opatrovníka advokátovi vzniklo přesvědčení, že obvodní soud akceptoval plnou moc ze dne 25. 11. 2016 již založenou ve spise i pro toto řízení a stěžovatelka, která byla o řízení o návrhu na zvýšení výživného informována toliko advokátem, neboť do své datové schránky se nepřihlásila, dále spoléhala na trvající zastoupení advokátem Mgr. Strupkem. S ohledem na přesvědčení, že trvá zastoupení advokátem a obvodní soud bude nadále písemnosti zasílat jemu, došlo ke zmeškání lhůty pro vyjádření k návrhu otce, ke zmeškání jednání i ke zmeškání lhůty k odvolání proti rozsudku, v němž obvodní soud aplikoval zákonnou fikci výše příjmu podle §916 občanského zákoníku určenou pro "nespolupracující" účastníky řízení o výživném.
39. Jako problematické se v souvislosti s rozhodováním o posléze podaném návrhu na prominutí zmeškání lhůty k odvolání jeví, že obvodní soud ani městský soud výše popsanou stěžejní okolnost spočívající v chybném zaslání usnesení o jmenování kolizního opatrovníka advokátovi nijak nehodnotily. Oba soudy v napadených usneseních tuto skutečnost toliko zmínily jako námitku stěžovatelky, avšak nezahrnuly ji do hodnotících úvah o tom, zda ta mohla mít vliv na důvěru stěžovatelky a jejího advokáta v procesní postup soudu spočívající v akceptování trvajícího zastoupení a jako taková představovat omluvitelný důvod dle §58 občanského soudního řádu. Ve vyjádření k ústavní stížnosti nadto obvodní soud toto pochybení soudu zrelativizoval konstatováním, že stěžovatelka věděla o konstantně probíhajících řízeních, a proto měla kontrolovat svoji datovou schránku. Takto zjednodušující tvrzení je však z pohledu spravedlivého procesu těžko akceptovatelné, pokud matka svěřila své zastoupení do rukou advokáta a právě jednáním (pochybením) obvodního soudu nabyla důvěry, že obvodní soud vychází z toho, že její zastoupení advokátem trvá.
40. Tvrzení stěžovatelky, že byla přesvědčena o trvajícím zastoupení, je přitom zcela logické a má oporu i v předchozím průběhu řízení. Ze spisu totiž plyne, že obvodní soud již v předchozích řízeních jakousi "kontinuitu zastupování" stěžovatelky advokátem přijal, a to v případě řízení zahájeného samotným obvodním soudem bez návrhu (viz bod 6 tohoto nálezu). Usnesení o zahájení tohoto řízení totiž obvodní soud zaslal jak do datové schránky stěžovatelky (které bylo doručeno fikcí), tak advokátovi, přestože šlo o nové řízení.
41. Dále je v nyní posuzované věci stěžejní, že obvodní soud postupoval stran trvání zastoupení procesně nejednotně, a to jak vůči stěžovatelce samotné, tak vůči stěžovatelce a otci. Nejednotné zacházení vůči stěžovatelce samotné se odehrálo opakovaně, a to jak před rozhodováním o návrhu otce na zvýšení výživného, přičemž toto rozdílné zacházení se týkalo zahájení řízení bez návrhu (viz bod 35 tohoto nálezu) a Ústavní soud jej považuje za důležitý faktor, který přispěl k vytvoření důvěry v soudem akceptované trvající zastoupení na straně stěžovatelky. A dále obvodní soud se stěžovatelkou zacházel nejednotně po skončení řízení v nyní posuzované věci, jak bylo zjištěno ze spisového materiálu, když na základě pokynu pro soudní kancelář ze dne 7. 12. 2018 zaslal usnesení o zamítnutí nyní posuzovaných návrhů stěžovatelky advokátu Mgr. Strupkovi a ten byl současně informován o tom, že otec podal další návrhy na zahájení řízení, a byl dotázán, zda bude stěžovatelku i v těchto řízeních zastupovat. Opět byl tedy vyrozumíván a dotazován přímo advokát, a nikoli stěžovatelka sama. Příkladem rozdílného procesního zacházení se stěžovatelkou a s otcem pak je, že návrh stěžovatelky na snížení výživného, který podala po vydání napadených usnesení, byl rozeslán advokátce otce, a nikoli otci samotnému (viz bod 14 tohoto nálezu).
42. Pochybení obvodního soudu spočívající jednak v nesprávném rozeslání usnesení o jmenování kolizního opatrovníka advokátovi, které u stěžovatelky a jejího advokáta vyvolalo oprávněnou důvěru v soudem akceptované trvající zastoupení, a dále spočívající v nejednotném procesním postupu obvodního soudu při zasílání nových návrhů na zahájení řízení (popř. usnesení o zahájení řízení bez návrhu) ve věci celkově vedené pod stejnou spisovou značkou v některých případech samotné stěžovatelce a v některých případech jejímu advokátovi, který vykazuje prvky arbitrárnosti a libovůle, jsou dostatečným omluvitelným důvodem, pro který stěžovatelka zmeškala lhůtu k podání odvolání proti rozsudku obvodního soudu. Kumulaci těchto specifických pochybení obvodního soudu, jejich přehlédnutí a nezohlednění při rozhodování o návrhu stěžovatelky obvodním soudem i městským soudem je nutno považovat za exces při aplikaci podústavního práva a výraz libovůle a jako takové za zásah do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud tímto nijak nezbavuje stěžovatelku odpovědnosti za to, že sama nedbala řádně svých procesních povinností a nevybírala písemnosti jí doručované do datové schránky. Je to pouze právě působením výše popsaných procesních pochybení obvodního soudu, proč Ústavní soud přistoupil ke zrušení napadených usnesení.
43. Pro doplnění Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatelkou nelze souhlasit stran její argumentace komparací s jiným nesouvisejícím řízením, v němž bylo otci (respektive jeho obchodní společnosti) vyhověno k jeho návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Obecné soudy zcela správně v napadených usneseních uvedly, že nejsou vázány postupem soudu v rozdílné a nesouvisející věci. Sama stěžovatelka argumentuje požadavkem předvídatelnosti soudního rozhodování projevujícím se rozhodováním obdobně v obdobných věcech. Není však jasné, jak z této zásady stěžovatelka dovozuje, že v rozdílných věcech má být taktéž rozhodováno obdobně, neboť ke zmeškání a následně prominutí lhůty v nesouvisejícím majetkovém sporu došlo za jiných okolností.
VI. Závěr
44. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že obecné soudy nedostatečně zohlednily veškeré okolnosti případu při rozhodování o návrzích stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku obvodního soudu, čímž dospěly k nesprávnému závěru o neexistenci tzv. omluvitelného důvodu. Nevyhověním návrhu stěžovatelky se soudy dopustily zásahu do jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
45. Ústavní soud tak shledal ústavní stížnost stěžovatelky důvodnou v části, ve které směřovala proti usnesením obvodního soudu a městského soudu, a podle §82 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jí v této části vyhověl (výrok I) a usnesení zrušil (výrok II). Nyní bude úkolem obvodního soudu, aby znovu rozhodoval o návrhu stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty a o jejím eventuálním návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení. V části, kterou stěžovatelka brojila proti rozsudku obvodního soudu, byla ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta pro nepřípustnost (výrok III), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. Zrušením napadených usnesení spojeným s povinností obvodního soudu znovu rozhodnout o návrzích stěžovatelky za současné vázanosti právním názorem Ústavního soudu se stěžovatelce otvírá procesní cesta, jak dále proti tomuto rozsudku brojit před obecnými soudy, a ústavní stížnost je v této části předčasná (srov. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).