ECLI:CZ:US:2019:1.US.1824.19.1
sp. zn. I. ÚS 1824/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. E., Věznice P.O.BOX 2, Ostrava - Heřmanice, zastoupeného JUDr. Adamem Valíčkem, advokátem se sídlem Náměstí Svobody 87/18, Brno, proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 3. 12. 2018, č. j. 3 T 5/2002-203, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2019, č. j. 4 To 66/2019-214, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 4. 6. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po odstranění vad návrhu konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocně vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 11. 9. 2003, č. j. 3 T 5/2002-121. Okresní soud konstatoval, že odsouzený (stěžovatel) jednoznačně neuvedl skutečnosti, nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by samy o sobě či ve spojení se skutečnostmi dříve známými odůvodnily jiné rozhodnutí o vině odsouzeného. Okresní soud uzavřel, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení. Následně podaná stížnost byla ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu zamítnuta.
Stěžovatel má za to, že postupem obecných soudů bylo porušeno právo na spravedlivý proces, kdy v dané věci nedošlo ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podstatou povolení obnovy řízení nebyla irelevantní polemika s hodnotícími úvahami soudu, ale skutečnost, že jakýkoliv opomenutý důkaz, důkaz obsahově deformovaný či důkazní prostředek posouzený bez řádné verifikace důkazní hodnoty, vytváří v procesu trestního řízení závažné procesní vady, které mají za následek nedostatečně řádné zjištění skutkového stavu věci. Stěžovatel je toho názoru, že samotná existence opomenutých důkazů vytváří podmínky pro obnovu řízení. Opomenutými důkazy zjištěné skutečnosti jsou způsobilé odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. Pokud stěžovatel nepřednesl konkrétní skutečnosti, avšak pouze toliko konstatoval situaci opomenutí důkazů, nelze to hodnotit obecnými soudy tak, že nebyly naplněny podmínky pro obnovu řízení, kdy je zřejmé, že stěžovatel takové důkazy ani fakticky předložit nemohl. Stěžovatel je toho názoru, že nepovolením obnovy řízení došlo v jeho věci k zásahu do jeho základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Obecně k obnově trestního řízení v minulosti Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti uvedl, že jeho úlohou není přezkoumávání správnosti původního rozhodnutí napadeného návrhem na povolení obnovy řízení. Ani obecné soudy, tím méně Ústavní soud, nemohou v rámci řízení o návrhu na povolení obnovy řízení dle trestního řádu přezkoumávat napadené meritorní rozhodnutí [usnesení sp. zn. IV. ÚS 178/03 ze dne 15. 4. 2004 (U 20/33 SbNU 417)], jakož ani posuzovat otázku viny či trestu [nález sp. zn. I. ÚS 2517/08 ze dne 24. 2. 2009 (N 34/52 SbNU 343)].
Posouzení Ústavního soudu se tak může vztahovat pouze na to, zda existovaly důvody pro povolení obnovy řízení, respektive zda soud rozhodující o této obnově rozhodl ústavně konformním způsobem, tedy zda návrh na povolení obnovy řádně projednal, adekvátně odůvodnil a zda jeho právní závěry nejsou excesem či libovůlí, přičemž zamítne-li takový návrh, stěžejní zejména je, zda dostatečně odůvodnil, proč předestřené nové skutečnosti neshledal takovými, které by povolení obnovy řízení opodstatňovaly [nález sp. zn. III. ÚS 2959/10 ze dne 14. 4. 2011 (N 70/61 SbNU 89)].
Pokud stěžovatel namítá, že již samotná existence tzv. opomenutých důkazů je důvodem pro obnovu řízení, nelze s ním souhlasit. Důvodem je především ta skutečnost, že se ve své podstatě nejedná o důkazy nové, ale "pouze" soudem řádně nevypořádané. Pokud stěžovatel hodnotí některé důkazy jako opomenuté, měl tuto skutečnost namítat v souvislosti s původním trestním řízením, nikoli v řízení o obnově.
Podle náhledu Ústavního soudu se obecné soudy návrhem stěžovatele řádně zabývaly a napadená rozhodnutí lze považovat za ústavně konformní.
Z výše vyložených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu