ECLI:CZ:US:2019:1.US.2286.19.1
sp. zn. I. ÚS 2286/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, V Jámě 1, proti jinému zásahu spočívajícímu v nečinnosti Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 7/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se s odvoláním na čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud "této ústavní stížnosti vyhověl" a aby "svým dalším rozhodnutím uložil Městskému soudu v Praze započíst stěžovateli dobu strávenou v panamské vazbě do jeho současného výkonu trestu odnětí svobody". V ústavní stížnosti zároveň uvádí, že směřuje "proti stanoviskům Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 28. 11. 2018, 26. 4. 2019 a 31. 5. 2019 vydaných pod č. j. MSP-1118/2018-MOT-T/2, 4 a 6 a proti stanovisku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2019 vydaného vyšším soudním úředníkem pod sp. zn. 4 T 7/2008 - k zápočtu vazby v cizině".
Protože uvedenými stanovisky Ministerstva spravedlnosti a vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze bylo stěžovateli sděleno, že nejsou splněny podmínky stanovené §93 odst. 1 trestního zákoníku pro započítání vazby do trestu odnětí svobody, který mu byl uložen, přičemž stěžovatel se v petitu ústavní stížnosti i v jejím odůvodnění domáhá, aby k započtení vazby do uloženého trestu odnětí svobody došlo, posoudil Ústavní soud ústavní stížnost tak, že směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, který spočívá v nečinnosti Městského soudu v Praze ohledně vydání rozhodnutí o započtení vykonané vazby do uloženého trestu.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu pak vyplývá, že pokud zákon stěžovateli neposkytuje procesní prostředek k ochraně práva, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Tyto procesní lhůty jsou stanoveny kogentně, a proto je Ústavní soud nemůže prodloužit ani jejich zmeškání prominout.
V nyní projednávané věci stěžovatel za okamžik rozhodující pro počátek běhu zákonné dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti považuje doručení posledního stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 31. 5. 2019. S tímto názorem se však Ústavní soud nemůže ztotožnit. O započítání vazby do uloženého trestu totiž podle §334 trestního řádu rozhoduje výhradně soud, resp. předseda senátu. Ministerstvu spravedlnosti trestní řád v této souvislosti nepřiznává žádnou roli, tudíž ani jeho stanoviskům či jiným formám vyjádření v tomto ohledu nelze přiznat žádný právní význam.
Za okamžik, kdy se stěžovatel dozvěděl o údajném zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, tedy o tom, že Městský soud v Praze neprovede započtení vazby do uloženého trestu, jak se stěžovatel domáhal, je proto třeba považovat okamžik, kdy mu bylo doručeno vyrozumění vydané vyšší soudní úřednicí Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2019 sp. zn. 4 T 7/2008 označené jako "Sdělení k žádosti - zápočet vazby v cizině". Právě tímto vyrozuměním byl stěžovatel seznámen s tím, že nejsou splněny podmínky pro započítání vazby do trestu odnětí svobody a o započítání vazby do uloženého trestu odnětí svobody tedy nebude rozhodováno.
Podle sdělení Mgr. Hany Kováříkové, vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze, bylo uvedené vyrozumění doručeno stěžovateli dne 4. 3. 2019. Ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána dne 11. 7. 2019. Je tedy zjevné, že ústavní stížnost byla podána až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj