ECLI:CZ:US:2019:1.US.2343.19.1
sp. zn. I. ÚS 2343/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem Čs. legií 1719/5, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2019, č. j. 13 Co 43/2019-339, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 11. 2018, č. j. 0 Nc 3060/2016-296, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 18. 7. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem okresního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele na svěření nezletilého syna J. P. do péče stěžovatele a na stanovení výživného matce. K odvolání stěžovatele krajský soud rozsudkem soudu prvního stupně potvrdil jako správný.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se obecné soudy řádně nevypořádaly se všemi relevantními skutečnostmi, kdy návrh na změnu výchovného prostředí byl podán za situace, kdy nezletilý opakovaně projevoval své přání žít s otcem a kdy se matka chystala přestěhovat na Jižní Moravu, tj. 150 km od současného místa bydliště. Matka již změnila trvalý pobyt nezletilého do místa bydliště přítele matky. Stěžovatel zdůraznil, že nezletilý byl slyšen jak nalézacím, tak i odvolacím soudem, přičemž vždy uvedl, že si přeje žít s otcem. Výsledek soudního řízení podle stěžovatele neodráží vůli nezletilého syna. Obecné soudy nerespektovaly právo na společný a nerušený soukromý a rodinný život. Nezletilý dal svým projevem vůle jasně najevo, že se poměry oproti poměrům v době předchozího rozhodnutí změnily. Soudy se nezabývaly tím, zda by nezletilý neměl být svěřen do střídavé výchovy obou rodičů a zcela rezignovaly na nejlepší zájem nezletilého.
Podle stěžovatele došlo k zásahu do základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 8, čl. 10, čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dále mělo dojít k zásahu též do práv zajištěných čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
III.
Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje s výkladem podústavního práva.
Ústavní soud se podrobně seznámil s ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů, přičemž dospěl k závěru, že z ústavněprávního hlediska jim není čeho vytknout. Pokud stěžovatel vytýká obecným soudům, že rozhodly v rozporu s vůlí nezletilého, nutno uvést, že tyto své závěry v odůvodnění napadených rozhodnutí řádně odůvodnily. Na povinnost obecných soudů slyšet nezletilého nelze nahlížet tak, že by jeho vůle musela být vyslyšena. Pokud by tomu tak bylo, pak by rozhodnutí obecných soudů bylo zcela zbytečné, neboť by se vztahy výchovy a výživy řídily názorem nezletilého. Tak tomu však není. Je na obecných soudech, aby zvážily váhu výpovědi nezletilého a v kontextu dalších rozhodných skutečností nalezly takové řešení věci, které bude dle jejich mínění v nejlepším zájmu nezletilého. Jsou to právě obecné soudy, jež musí dohlédnout širších souvislostí případu. Z odůvodnění obecných soudů je zřejmé, že k názoru nezletilého přistoupily s plným respektem, přičemž uvedly přesvědčivé důvody, pro které nebylo návrhu stěžovatele vyhověno.
Ústavní soud z výše vyložených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu