ECLI:CZ:US:2019:1.US.2381.19.1
sp. zn. I. ÚS 2381/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti JUDr. Růženy Valdhansové, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3704/2018-65 ze dne 17. 4. 2019, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 460/2017-45 ze dne 16. 5. 2018 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 80 EXE 364/2017-37 ze dne 8. 9. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatelce bylo rozhodnutím stavebního úřadu nařízeno podle §129 odst. 1 stavebního zákona odstranění stavby mobilního domu na blíže specifikovaném pozemku v Pivonicích. Stěžovatelka mobilní dům přesunula na sousední pozemek (jehož je také vlastníkem) a navrhla zastavení exekuce.
Městský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelčin návrh zamítl. Jak uvedl, dle judikatury Nejvyššího soudu nelze nemovitou stavbu z pozemku, na kterém je umístěna, pouze přemístit; v úvahu připadá jen její odstranění, jehož se dosáhne provedením demoličních prací. To však stěžovatelka neučinila. Její jednání navíc soud zhodnotil jako obcházení zákona (resp. aktu aplikace práva), jež je zcela v rozporu se smyslem a zájmem, který exekuční titul sledoval. Bylo-li totiž stěžovatelce uloženo odstranit nepovoleně a zcela nevhodně umístěnou stavbu, nelze považovat její přesunutí a otočení za splnění této povinnosti. Exekučním titulem bylo stěžovatelce ve veřejném zájmu uloženo i uvedení pozemku do předešlého stavu tak, aby nemělo negativní vliv na životní prostředí dané lokality a aby bylo zajištěno nezávadné odvádění povrchových vod. To podle městského soudu zjevně splněno nebylo, neboť přemístění stavby o pár metrů nadále má negativní vliv na životní prostředí dané lokality.
Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud dodal, že stěžovatelka nenaplnila zjevný účel a smysl exekučního titulu, kterým bylo odstranění stavby z dané lokality, přičemž její námitky by mohly být opodstatněné toliko tehdy, pokud by doložila, že ve vztahu k pozemku, na který stavbu umístila, disponuje patřičným povolením k umístění stavby. Jelikož stěžovatelka vlastní i další pozemky v dané lokalitě, byl by při vyhovění návrhu nastolen stav, že by se oprávněný odstranění mobilního domu z dané lokality nedomohl nikdy, protože by povinná stavbu neustále přesouvala na další a další pozemky, ačkoli by se stále fakticky nacházela na téměř stejném místě.
Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelčino dovolání odmítl s tím, že dle výroku III. exekučního titulu bylo stěžovatelce uloženo odstranění předmětné stavby, které nebude mít negativní vliv na životní prostředí "dané lokality". To stěžovatelka zjevně nesplnila.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že napadená usnesení nepřípustně rozšiřují původní rozhodnutí správního orgánu, který rozhodoval o odstranění stavby pouze ve vztahu k jednomu konkrétnímu pozemku. O odstranění stavby z jiného pozemku rozhodováno nebylo, a nelze tak tvrdit, že přemístění domu na sousední pozemek má negativní vliv na životní prostředí. Nejde údajně ani tvrdit, že přemístění mobilního domu je přemístěním "stavby", jelikož při jeho přemísťování musí být odstraněny určité části, které činí stavbu stavbou.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Podstatou věci je výklad exekučního titulu a posouzení, zda stěžovatelka dostála povinnostem, které jí tento titul uložil. Jde tedy o otázku podústavní, kterou se důkladně zabývaly soudy všech tří stupňů. Jejich rozhodnutí lze považovat za logická a přesvědčivá, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší nahrazovat jejich závěry vlastními úvahami, zvláště pak když tyto závěry zjevně respektují smysl a účel exekučního titulu a zabraňují jeho obcházení. Na odůvodnění napadených rozhodnutí tak lze pro stručnost odkázat a zopakovat závěr Nejvyššího soudu, že stěžovatelka nesplnila svou povinnost odstranit stavbu způsobem nemajícím negativní vliv na životní prostředí "dané lokality".
Stěžovatelka sice namítá, že nelze tvrdit, že by i po přemístění na vedlejší pozemek měl mobilní dům na životní prostředí negativní vliv, ovšem městský i krajský soud přiléhavě vysvětlily, proč a na základě jakých skutečností to tvrdit lze. Stěžovatelčina polemika s jejich názorem přitom postrádá ústavní rozměr.
Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2019
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu