ECLI:CZ:US:2019:1.US.2412.19.1
sp. zn. I. ÚS 2412/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2019, č. j. 13 Co 60/2019-393, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 11. 2018, č. j. 0 P 80/2007-303, 6 PaNc 79/2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 24. 7. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka se domáhala v řízení před Okresním soudem v Bruntále zvýšení výživného ve prospěch své nezletilé dcery K. K., z částky 1.500 Kč měsíčně na částku 6.000 Kč měsíčně, a to tři roky zpětně od 1. 10. 2015. Soud prvního stupně rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že výživné stanovené otci nezletilé se zvyšuje s účinností od 14. 9. 2015 do 31. 12. 2015 na částku 1.900 Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 na 2.000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2017 nadále na částku 3.000 měsíčně. Současně okresní soud stanovil podmínky pro doplacení zvýšeného výživného.
K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě změnil ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že otci zvýšil výživné na nezletilou dceru s účinností od 14. 9. 2015 na částku 3.000 Kč a s účinností od 1. 9. 2018 na částku 3.500 Kč měsíčně. Současně stanovil podmínky pro doplacení výživného.
Stěžovatelka je toho názoru, že obecné soudy se dostatečně nezabývaly majetkovými poměry otce, nezkoumaly jeho životní úroveň, která neodpovídá doloženým příjmům otce. Ten u soudu doložil, že v roce 2015 pobíral mzdu 12.500 Kč měsíčně, následně byl na úřadu práce a od 1. 11. 2015 zahájil podnikatelskou činnost jako truhlář s příjmem cca 10.000 Kč měsíčně čistého. Z daňových přiznání vyplývá, že za rok 2015 činil jeho příjem z podnikání cca 17.819 Kč měsíčně, za rok 2016 činil jeho příjem 13.018 Kč měsíčně a za rok 2017 činil jeho příjem 19. 516 Kč. Soudy obou stupňů podle stěžovatelky vycházely z daňového přiznání otce, aniž by zjišťovaly jeho skutečné příjmy, které neodpovídají jeho životní úrovni. Z nabídek úřadu práce vyplývá, že v oboru otce je nabízena práce od 18.000 Kč - 30.000 Kč měsíčně, či nástupní mzda 20.000 Kč. V roce 2018 klesly příjmy otce v době hospodářského růstu o 4.000 Kč měsíčně. Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že současná manželka otce v řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 0 P45/2009273,23 P a Nc 31/2018 uvedla, že jí otec nezletilé dává 7.000 Kč měsíčně na domácnost a dalších 3.000 Kč týdně za potraviny pro rodinu. Jedná se tedy o celkovou částku 19.000 Kč měsíčně. Pokud by disponoval toliko příjmem 15.500 Kč měsíčně, chybělo by mu nejen 3.500 Kč pro potřeby rodiny, ale taktéž by nedisponoval částkou na úhradu výživného pro nezletilou K. a ani částkou 5.000 Kč, kterou si otec dle svého tvrzení nechává pro vlastní potřebu.
Dále stěžovatelka uvedla, že otec se svou manželkou uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě jejich rodinného domu, a to za částku 1.650.000 Kč. Z kupní smlouvy vyplynulo, že část kupní ceny ve výši 700.000 Kč uhradil otec se svou manželkou z vlastních zdrojů. Otec přitom nedokázal v soudním řízení důvěryhodně vysvětlit, z čeho byla částka 700.000 Kč našetřena, když na jednu stranu uváděl, že hotovost měl díky prodeji svého družstevního bytu, který prodal za 400.000 Kč, na druhou stranu nedokázal vysvětlit diskrepanci ve výši 300.000 Kč. Částka 700.000 Kč byla přitom uhrazena 5 měsíců poté, co byl stěžovatel evidován na úřadu práce.
Stěžovatelka dále poukázala na životní úroveň rodiny otce, která každoročně jezdí na zahraniční dovolené do Bulharska, Chorvatska a Turecka s náklady kolem 50.000 Kč. Stejně tak otec uhradil jednorázově kupní cenu za zahradu apod. Stěžovatelka odkázala na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je třeba přihlížet nejen k fakticky dosahovaným příjmům, ale i celkové hodnotě movitého a nemovitého majetku i způsobu života. Napadená rozhodnutí obecných soudů jsou v rozporu s principem právní jistoty a očekávatelnosti soudního rozhodnutí. Příjem rodiny otce a příjem rodiny stěžovatelky je prakticky totožný, ale na výživné je přiznáno v různých částkách. Dítě má přitom právo podílet se na životní úrovni svého rodiče. Pochybení spatřuje stěžovatelka i v tom, že obecné soudy nepřihlédly k příjmům manželky otce, která má vyšší příjmy, než stěžovatelka.
Z výše vyložených důvodů má stěžovatelka za to, že došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 32 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje s výkladem podústavního práva.
Ústavní soud je toho názoru, že jej stěžovatelka staví do role další odvolací instance, přičemž očekává, že dojde k přehodnocení skutkových závěrů obecných soudů. V projednávaném případě je rozhodnou otázkou prokázání majetkových poměrů otce, z nichž obecné soudy vyšly při výpočtu výživného. Je přitom třeba zdůraznit, že se jedná o hodnocení celkových majetkových poměrů otce, ne jen jeho příjmů zjištěných z daňového přiznání. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že jak nalézací, tak i odvolací soud neuvěřily otci tvrzení o výši jeho příjmů a při výpočtu výživného vyšly z částky vyšší, než kolik uvedl otec v daňovém přiznání - ovšem z částky nižší, než očekávala stěžovatelka. V konečném rozhodnutí odvolacího soudu to byla částka 17.000 Kč čistého měsíčně.
Stěžovatelce je třeba dát zapravdu v tom smyslu, že tvrzení otce o výši jeho příjmů a výdajů či způsobu úhrady částky 700.000 Kč na dům se v průběhu soudního řízení měnily a výše jeho skutečných příjmů nebyla postavena na jisto. Z toho důvodu obecné soudy při stanovování výše výživného vycházely z částky vyšší, než je otcem deklarovaný příjem. Namítá-li stěžovatelka, že se obecné soudy nevypořádaly s tvrzením manželky otce o tom, kolik jí přispívá měsíčně na domácnost a stravu, nutno uvést, že s touto částí argumentace se obecné soudy skutečně řádně nevypořádaly, což je třeba jim vytknout. Nicméně, podle náhledu Ústavního soudu se nejedná o takovou vadu řízení, pro kterou by bylo nutno zasáhnout do právní moci soudního rozhodnutí. Důvodem je především ta skutečnost, že i v případě že by došlo k navýšení faktického příjmu otce, dopad do přiznaného výživného by nebyl tak zásadní, aby jeho nepřiznání znamenalo zásah do základních práv a svobod stěžovatelky, resp. nezletilé. Navíc, Ústavní soud přihlédl i k tomu, že se otec během své výpovědi ze dne 23. 11. 2018 na č. l. 300 dobrovolně přihlásil k úhradě poloviny mimořádných nákladů spojených s výživou nezletilé. Jistě se nejedná o soudně vymahatelný slib, nicméně pokud se k němu otec dobrovolně přihlásil, lze očekávat, že bude z jeho strany naplněn, a to již z prostého důvodu předcházení dalším sporům. Nedodržení takového slibu učiněného před soudem by mohlo být ze strany obecných soudů vnímáno i jako změna poměrů odůvodňující zvýšení výživného.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu