ECLI:CZ:US:2019:1.US.2436.19.1
sp. zn. I. ÚS 2436/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti J. J., zastoupené JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 3, proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 23. 5. 2019 č. j. 72 Co 5/2019-456 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 2. 11 2018 č. j. 4 Nc 588/2017-336, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o úpravě styku stěžovatelky s nezletilým synem.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že nezletilý syn byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 4. 9. 2018 č. j. 4 Nc 588/2017-307 počínaje dnem 18. 7. 2018 svěřen do péče otce a matce byla uložena povinnost přispívat na jeho výživné částkou 2 200 Kč měsíčně. Důvodem pro svěření syna do péče otce bylo požívání alkoholu matkou. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 10. 2018 č. j. 1 T 107/2018-31 bylo rozhodnuto, že dne 18. 7. 2018 byl spáchán přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku a že jej spáchala matka tím, že ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila po předchozím požití alkoholických nápojů, řídila osobní automobil, tedy vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
V navazujícím řízení o úpravu styku se synem soud prvního stupně určil, že matka je oprávněna se s ním stýkat každé úterý od 13:00 hodin do 18:00 hodin a každý lichý čtvrtek od 13:00 hodin do 18:00, každý lichý rok dne 25. 12. od 13:00 hodin do 19:00 hodin a každý sudý rok dne 24. 12. od 13:00 hodin do 19:00 hodin. Odvolací soud rozsudek změnil tak, že matka je oprávněna se s nezletilým stýkat každou sudou středu v roce od 17:00 hodin do 18:00 hodin a každou lichou středu v roce od 15:00 do 16:00 hodin (s výjimkou prázdnin), a to v krizovém centru, přičemž styku nebude přítomna žádná další příbuzná osoba.
Stěžovatelka nesouhlasí se stanoveným rozsahem styku. Upozorňuje, že komunikace s otcem syna je velice špatná a není dostatečně informována o psychickém a fyzickém stavu syna. Ze strany otce dochází v přítomnosti nezletilého k verbálním útokům na její adresu, jejichž cílem je trvale poškodit vzájemný vztah mezi matkou a nezletilým. Dále namítá, že nebylo řádně zkoumáno a relevantně prokázáno, zda trpí závislostí na alkoholu a zda této skutečnosti svědčí konkrétní objektivní důvody. Návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie byl odmítnut a stěžovatelka tak neměla možnost tvrzení o její údajné závislosti na alkoholu vyvrátit.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilním soudům. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 o. s. ř. Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to ani kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti (srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93). Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, v některých případech dokonce považuje ústavní stížnosti za nepřípustné (např. ve věcech rozvodu manželství, srov. kupř. sp. zn. II. ÚS 465/02 a IV. ÚS 31/04).
Důvodem se jeví skutečnost, že princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných aktů ústavního pořádku, má ve statusových věcech přednost před ochranou základních práv. To se také odráží v tom, že ve věcech upravených v druhé části platného občanského zákoníku není - s určitými výjimkami - proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení, zda se nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 2468/14).
Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno adekvátní dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se námitkami stěžovatelky (v podstatě shodnými jako v ústavní stížnosti) řádně zabývaly a objasnily, na základě jakých důkazů a úvah dospěly ke shora nastíněným závěrům. Krajský soud podrobně objasnil důvody, které jej vedly ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně a zúžení styku syna s matkou. Zejména zdůraznil, že i po události, k níž došlo dne 18. 7. 2018, požívá matka alkohol, a to i před nezletilým v průběhu styku s ním. Nadto se nezletilému příliš nevěnuje. Podle vyjádření syna před orgánem sociální péče matka po většinu doby styku buď spí, nebo hovoří se svou matkou, nebo křičí. Péči o syna v době styku s matkou zastává především babička a strýc nezletilého.
Odvolací soud rovněž dostatečně odůvodnil, proč nevyhověl návrhu matky na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Požívání alkoholu matkou bylo totiž dostatečně prokázáno ostatními provedenými důkazy a zejména zjištěním, že matka požívá alkohol i v přítomnosti nezletilého. Nadto je soud vázán shora zmíněným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou o spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se matka dopustila v době, kdy měla syna v péči. Krajský soud dále uvedl, že při rozhodování o úpravě styku nelze spoléhat na pomoc babičky, jako to učinil soud prvního stupně, neboť není účastníkem řízení, nebyla do něj přizvána, sama návrh na úpravu styku s nezletilým nepodala a nemohly jí tak být soudním rozhodnutím uloženy žádné povinnosti.
Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s právními závěry odvolacího soudu. Nicméně závěrům, podle nichž nebyly dány důvody pro vyhovění návrhu matky na širší styk se synem, nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Rozhodnutí odvolacího soudu podložené závažnými zjištěními týkajícími se neřešených problémů matky s alkoholem není v kolizi se zájmy nezletilého, neboť podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte jeho zájmy představují prioritní hledisko. Skutečnost, že odvolací soud svá rozhodnutí opřel o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
Ústavní soud pro úplnost dodává, že odmítnutí této ústavní stížnosti nijak nepředjímá případné další rozhodnutí civilních soudů o úpravě styku matky s nezletilým, pokud by na straně matky došlo k podstatné změně poměrů, zejména pokud by prokazatelně projevila vůli svou situaci řešit a prokázala svou způsobilost o syna přiměřeně pečovat a neohrožovat jeho výchovu.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu