ECLI:CZ:US:2019:1.US.2535.19.1
sp. zn. I. ÚS 2535/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Osuské, zastoupené JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem Dr. Bureše 1185/1, 370 05 České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 762/2019-252 ze dne 20. 6. 2019 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 30 C 332/2018-200 ze dne 6. 3. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ústavní stížností podanou podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jí obecné soudy odepřely právo na spravedlivý proces tím, že ji nepřizvaly za účastníka řízení, ve kterém protiprávně omezily její Ústavou chráněné vlastnické právo, navíc bez náhrady, a při nedodržení postupu stanoveného zákonem č. 184/2006 Sb., určeného k provedení čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z předložených pokladů se podává, že u Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") se Společenství vlastníků domu X, domáhalo vydání rozhodnutí, kterým by byla dvěma žalovaným uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 30 478,54 Kč s příslušenstvím, která představovala bezdůvodné obohacení za užívání společných částí domu. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (I. výrok) a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení (II. výrok). Proti rozsudku okresního soudu podaly obě strany sporu samostatná odvolání, na jejich základě rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rubrikovaným rozsudkem tak, že potvrdil zamítavý výrok rozsudku okresního soudu (I. výrok), změnil nákladový výrok rozsudku okresního soudu (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (III. výrok).
Před projednáním ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je podána osobou zjevně neoprávněnou.
Podle §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Stěžovatelka však nebyla účastnicí řízení, v němž obecné soudy rozhodovaly o žalobě tzv. společenství vlastníků jednotek na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovaným; účastníky řízení byly jen tyto osoby a nikoliv stěžovatelka, ač je nepochybně členkou žalující právnické osoby. Rozhodnutí obecných soudů nelze považovat ani za jiný zásah orgánu veřejné moci; není pochyb o tom, že stěžovatelka má k dispozici adekvátní procesní prostředky využitelné k ochraně jejího vlastnického práva, nemůže však napadat výsledek řízení, jehož nebyla účastnicí.
Na základě výše uvedených důvodů soudce zpravodaj ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro neoprávněnost navrhovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. září 2019
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj