ECLI:CZ:US:2019:1.US.2537.19.1
sp. zn. I. ÚS 2537/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Jaroslavy Polejové, zastoupené, JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem Dr. Bureše 1185/1, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. června 2019 č. j. 19 Co 762/2019-252 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. března 2019 č. j. 30 C 332/2018-200, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1, čl. 38 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 2, čl. 10 Ústavy, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Společenství vlastníků domu Dr. Bureše 1-9, České Budějovice, se žalobou domáhalo vydání rozhodnutí, kterým by byla dvěma žalovaným uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 30 478,54 Kč s příslušenstvím, která představovala bezdůvodné obohacení za užívání společných částí domu. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení. Krajský soud rovněž napadeným rozsudkem potvrdil zamítavý výrok rozsudku okresního soudu, změnil nákladový výrok a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podaná osobou zjevně neoprávněnou.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Stěžovatelka však nebyla účastníkem řízení, v němž civilní soudy rozhodovaly o žalobě společenství vlastníků jednotek na vydání bezdůvodného obohacení, ač je nepochybně členkou žalující právnické osoby. Rozhodnutí soudů nelze považovat ani za jiný zásah orgánu veřejné moci, neboť stěžovatelka má k dispozici adekvátní procesní prostředky využitelné k ochraně jejího vlastnického práva. Výsledek řízení, jehož nebyla účastníkem, však napadat nemůže (srov. shodně sp. zn. III. ÚS 2544/19, III. ÚS 2532/19.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soud odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj