ECLI:CZ:US:2019:1.US.2592.19.1
sp. zn. I. ÚS 2592/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Jiřiny Šeré, zastoupené JUDr. Zbyňkem Kociánem, advokátem se sídlem nám. Osvobození 7, 794 01 Krnov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 117/2019-275 ze dne 29. 5. 2019 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresního soud v Bruntále, pobočka v Krnově, rozsudkem č. j. 19 C 224/2016-241 ze dne 30. 1. 2019 zamítl žalobu na určení, že ve výroku tohoto rozsudku specifikované nemovitosti jsou součástí společného jmění po zůstaviteli Ondreji Šustkovi, zemřelém 18. 6. 2017, který byl otcem stěžovatelky. Současně stěžovatelce, v postavení žalované, přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 56 269 Kč. Žalobu podali příbuzní stěžovatelky (matka, sourozenci a původně i zesnulý otec) proti ní z titulu vrácení daru. K odvolání žalobců směřujícímu jen do výroku o náhradě nákladů řízení Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí nalézacího soudu tak, že právo na náhradu nákladů řízení stěžovatelce nepřiznal. O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.
Proti rozhodnutí krajského soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka namítla, že odvolací soud přikročil k moderaci nákladů řízení, ačkoli měl ze spisu dostatek indicií vylučujících jeho použití. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti dále rozvedla.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že námitky stěžovatelky nejsou v řízení o ústavní stížnosti z následujících důvodů přípustné. Stěžovatelka se totiž k odvolání žalobců nevyjádřila, ačkoli jí byl tento prostor, jak na to výslovně krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení poukázal (viz bod 11), řádně poskytnut. Tvrdí-li stěžovatelka, že se k odvolání vyjádřila podáním došlým soudu dne 10. 6. 2019, stalo se tak zjevně až po rozhodnutí odvolacího soudu. Žádné administrativní pochybení soudu stěžovatelka v té souvislosti neuvedla. Za této situace je tudíž zřejmé, že stěžovatelka řádně nevyčerpala procesní prostor, který se jí v odvolacím řízení nabízel, a proto nelze k jejím nynějším výhradám přihlédnout. Ústavní soud sám žádný exces či jiné vážné pochybení v napadeném soudním rozhodnutí neshledal. Odvolací soud srozumitelně vyložil, v jakých konkrétních specifických okolnostech případu spatřuje splnění zákonných podmínek pro moderaci nákladů řízení. Na jeho rozhodnutí tak nelze nahlížet jako na projev ústavně nepřípustné libovůle.
Ve světle řečeného tedy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, pročež současně nevyhověl požadavku stěžovatelky na přiznání práva na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2019
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu