ECLI:CZ:US:2019:1.US.2788.19.1
sp. zn. I. ÚS 2788/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Karin Čechačkové, zastoupené Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, advokátkou se sídlem Masná 1324/1, Ostrava, Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 UL 1/2019-48 ze dne 18. 6. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jejímu návrhu na určení přiměřené lhůty k provedení procesního úkonu podle ust. §174a zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích (dále jen "zákon o soudech a soudcích").
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že návrhem došlým okresnímu soudu dne 9. 6. 2019 se stěžovatelka, jako žalovaná v řízení o vypořádání společného jmění manželů, domáhala určení přiměřené lhůty k provedení procesního úkonu podle ust. §174a zákona o soudech a soudcích, a to aby soud ve lhůtě do 11. 6. 2019 podle jejího požadavku ze dne 20. 5. 2019 zastavil řízení. Důvodem pro zastavení řízení byl podle stěžovatelky nedostatek podmínek řízení, když podle jejího přesvědčení žalobce přes řádně doručenou výzvu ze dne 5. 10. 2018 nezaplatil ve lhůtě soudní poplatek. Podle stěžovatelky soud nebyl oprávněn žalobce opakovaně vyzývat k zaplacení soudního poplatku a soudní poplatek zaplacený na základě druhé výzvy doručené dne 7. 12. 2018 je proto poplatkem zaplaceným opožděně. Stěžovatelka požadovala zastavení řízení ještě před jednáním nařízeným na den 11. 6. 2019, neboť pokud by tak soud do prvního jednání neučinil a začal jednat, nastala by okamžikem zahájení prvního jednání fikce splnění poplatkové povinnosti a návrhem na zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku by se nezabýval.
Krajský soud shledal návrh stěžovatelky nedůvodným, neboť z obsahu předloženého spisu bylo zjištěno, že v průběhu řízení nedochází k průtahům, proto nemůže být důvodným ani návrh na provedení procesního úkonu, který by vedl k odstranění průtahů v řízení. V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy, navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu však není vázán. Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu nemůže sloužit k přezkumu věcné správnosti postupu soudu v řízení, neboť tím by docházelo k obcházení procesních předpisů a k nepřípustnému zasahování do nezávislého rozhodování soudů. Institut podle ust. §174a zákona o soudech a soudcích má zabránit průtahům v řízení, nelze proto uložit okresnímu soudu, zda a jakým způsobem má rozhodnout v daném řízení, tj. že má řízení zastavit.
Stěžovatelka s právními závěry krajského soudu nesouhlasí. Je přesvědčena, že v řízení došlo k průtahům, neboť soud přes uplynutí (první) lhůty k zaplacení soudního poplatku řízení nezastavil. Dále vyjadřuje nesouhlas se stanoviskem okresního soudu, který vyhodnotil doručení první výzvy k zaplacení soudního poplatku jako vadné.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Ústavní soud zdůrazňuje, že při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích se soud zabývá výlučně otázkou, zda v konkrétní věci nedochází k průtahům v řízení. Uvedené ustanovení tedy umožňuje účastníkovi řízení reagovat na liknavost soudce rozhodujícího ve věci a naplnit tak požadavek řádné ochrany účastníků před průtahy v řízení. Jeho účelem však není umožnit účastníkovi řízení, aby mohl donutit rozhodující soudce k provedení úkonů v souladu s jeho přáním, a to i bez vazby na existenci průtahů v řízení. Příslušný soud může podle citovaného usnesení stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, který zapadá do procesního postupu rozhodujícího soudu, avšak není oprávněn tento procesní postup měnit nebo dokonce přezkoumávat právní závěry soudu, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení. Pokud v daném případě dospěl okresní soud k závěru, že nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení, není jej soud vyššího stupně podle §174a zákona o soudech a soudcích oprávněn k zastavení řízení nutit. Pokud by takto soud vyššího stupně postupoval, porušil by tím princip soudcovské nezávislosti.
Ústavní soud konstatuje, že krajský soud se s otázkou možných průtahů v napadeném usnesení přiměřeně vypořádal a jeho závěrům nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Napadeným usnesením ostatně ani nemohlo dojít k porušení základních práv stěžovatelky, když řízení ve věci o vypořádání společného jmění manželů bude (je) vedeno, a to i na základě stěžovatelkou podaného vzájemného protinávrhu.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu