ECLI:CZ:US:2019:1.US.2886.19.1
sp. zn. I. ÚS 2886/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. S., zastoupené JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 559/28, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2019 sp. zn. 46 T 5/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Proti shora uvedenému usnesení obecného soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost, ve které tvrdí, že jím došlo k porušení práv, zaručených v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tímto usnesením bylo v trestní věci obviněného S. A. Z. rozhodnuto tak, že podle §78 odst. 7 trestního řádu s přihlédnutím k §79 odst. 4 trestního řádu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o vrácení věcí, a to finanční hotovosti ve výši 1 233 400 Kč a 2 015,15 EUR.
2. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti podrobně popsala skutkové okolnosti daného případu ze svého pohledu a doplnila je obsáhlými přílohami. Uvedla, jak se seznámila se svým již zesnulým mužem J. S., posléze trestně stíhaným a následně zbaveným způsobilosti k právním úkonům. Byla prý velmi překvapena, když v souvislosti s trestním stíháním manžela byla u nich v domě dne 19. 3. 2014 provedena domovní prohlídka, při které se zhroutila a byla odvezena k ošetření. Byla přitom odňata částka ve výši 1 233 400 Kč a 2 015,15 EUR, kterou stěžovatelka žádala vrátit, jelikož se co do výše 1 200 000 Kč údajně jednalo o peníze z půjčky a úschovy od zetě L. H. a dále o její vlastní peníze, které měly prý původ v dědictví, daru, stavebním spoření a důchodu manžela. Totéž tvrdí stěžovatelka také v ústavní stížnosti; dále také opětovně zpochybňuje tvrzení obžalovaného J. T. ohledně okolností zapůjčení předmětných finančních prostředků. Jelikož její manžel zemřel, nelze podle ní rozhodnout, zda byl vinen a spáchal trestnou činnnost, pro kterou byl stíhán a tedy také zda předmětná finanční částka byla nástrojem, určeným k páchání trestné činnosti nebo výnosem z ní.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je Ústavní soud oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže nepostupují ve shodě s Ústavou, ústavními zákony a principy, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod, zejména pak její hlavy páté. Soud se v napadeném usnesení námitkami stěžovatelky řádně zabýval a odůvodnil svoje závěry. Podrobně vyložil, proč stěžovatelce nelze v její žádosti vyhovět. Podle soudu nadále existuje důvodný předpoklad podílu dnes již zemřelého obviněného S. na trestné činnosti, a jakékoli omezení v zajištění předmětných finančních prostředků je proto předčasné. Na tomto závěru nelze shledat nic neústavního. Stěžovatelka sice zastává odlišný právní názor, to však samo o sobě nemůže opodstatněnost ústavní stížnosti založit. Ústavní soud konstatuje, že lze souhlasit se závěry krajského soudu, proč nemohl v tomto stadiu trestního řízení vyhovět žádosti o vrácení zajištěné finanční hotovosti. Stěžovatelka tak vlastně podáním ústavní stížnosti žádala o vstup do oblasti, v dané fázi trestního řízení vyhrazené obecným soudům, nebo o předjímání výsledku dalšího soudního řízení, což však Ústavnímu soudu nepřísluší.
4. Ústavní stížnost stěžovatelky tedy byla odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu