ECLI:CZ:US:2019:1.US.2893.19.1
sp. zn. I. ÚS 2893/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, Dědinova 2011/19, Praha 4, doručovací adresa V Tůních 11, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2019, č. j. 4 To 78/2019-475, a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 11. 2018, č. j. 5 T 140/2015-414, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 3. 9. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel byl ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Opavě uznán vinným pod bodem 1 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 a 2 tr. z., pod body 2 - 6 čtyřmi přečiny podvodu podle §209 odst. 1 a 3 tr. z., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 1 roku a 6 měsíců. Výkon trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků a 6 měsíců. Současně byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit poškozeným náhradu způsobené škody. Následně podané odvolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě zamítnuto.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v řízení před obecnými soudy opakovaně namítal místní nepříslušnost, neboť k jeho údajné trestné činnosti mělo dojít v Olomouci, Brně, Bruntále a v Praze. Stěžovatel nalézacímu soudu vytkl, že nepředložil věc nejbližšímu nadřízenému soudu, tj. Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti, tím byl odňat svému zákonnému soudci.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci té či oné právní normy, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
Ústavní soud je toho názoru, že námitkou místní nepříslušnosti se řádně zabýval jak Okresní soud v Opavě, tak i Krajský soud v Ostravě. Ústavní soud považuje závěry obecných soudů za ústavně konformní a v podrobnostech lze na ně odkázat. Ostatně nelze přehlédnout, že i případné rozhodnutí toliko místně nepříslušným soudem není ani způsobilým dovolacím důvodem. Tím spíše nemůže být důvodem pro porušení základních práv stěžovatele.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu