ECLI:CZ:US:2019:1.US.2973.19.1
sp. zn. I. ÚS 2973/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem se sídlem Masná 1324/1, Ostrava, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 24. června 2019, č. j. 2 Nt 319/2019-44, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. července 2019, sp. zn. 1 To 350/2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, kterými byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby [§67 písm. c) trestního řádu] na svobodu a současně nebyl přijat písemný slib stěžovatele ani dohled probačního úředníka a soud rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě, neboť důvod vazby podle §67 písm. c) trestního řádu nadále trvá s tím, že důvod vazby podle §67 písm. b) trestního řádu pominul.
2. Stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle ustanovení §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Soudy v napadených rozhodnutích dospěly k závěru, že u stěžovatele trvají i nadále důvody tzv. předstižné vazby, neboť existuje důvodná obava, že by v případě propuštění na svobodu opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, případně v ní pokračoval. Tato obava je odůvodněna především faktem, že stěžovatel sám byl před zadržením uživatelem pervitinu. Trestné činnosti se stěžovatel zřejmě dopouštěl po delší dobu a finanční prostředky získané distribucí drog představovaly významný zdroj jeho příjmů.
3. Uvedená rozhodnutí obecných soudů dle stěžovatele porušila jeho právo na osobní svobodu zaručené čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a odst. 5 a čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
4. Samotné konstatování, že si stěžovatel možná v minulosti opatřoval finanční prostředky trestnou činností, nepředstavuje podle něj vzhledem k jeho přístupu k trestní věci důvod pro předstižnou vazbu. Není ani zřejmé, s jak velkým množstvím pervitinu stěžovatel měl disponovat. Soud toliko z úředního záznamu dovozuje, že stěžovatel je uživatelem drog. Naopak vůbec nezohlednil stěžovatelův osobní postoj, jeho sklony, zdravotní stav a prostředí, v němž se na svobodě pohybuje.
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody (§68 odst. 1 trestního řádu). Trestní řád to vyjadřuje slovy, že musí být naplněna důvodná obava, že nastanou okolnosti, pro něž lze vazbu uvalit (§67 trestního řádu), resp. že rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno skutkovými okolnostmi (§68 odst. 1 věta druhá trestního řádu).
7. Je však především věcí obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených je proto Ústavní soud oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku.
8. O takový případ však v nyní projednávané věci nejde, neboť Ústavní soud je po prostudování napadených rozhodnutí obecných soudů přesvědčen, že netrpí stěžovatelem vytýkanými vadami. Je z nich totiž zřejmé, že obecné soudy měly ústavní východiska pro omezení osobní svobody dostatečně na zřeteli, přičemž z odůvodnění napadených rozhodnutí plyne, že primárním důvodem pro ponechání stěžovatele ve vazbě dle ustanovení §67 písm. c) trestního řádu byla obava z opětovného páchání trestné činnosti, a to i s přihlédnutím k charakteru a rozsahu spáchané trestné činnosti. Rozsah páchané trestné činnosti přitom není nutné v této fázi trestního stíhání přesně specifikovat. Obecné soudy se vypořádaly i s nabízenými instituty, které by v jiných případech mohly vazbu nahrazovat.
9. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatel dovolává, dotčenými rozhodnutími porušeny nebyly. Proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu