ECLI:CZ:US:2019:1.US.3029.19.1
sp. zn. I. ÚS 3029/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Pavla Krištofa, 2) Jany Krištofové, 3) Michala Bartka, 4) Ludmily Bartkové a 5) Josefa Růčka, zastoupených Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem se sídlem Husova 16, Brno, proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí č. j. 16 C 131/2017-272 ze dne 27. 5. 2019 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 222/2019-337 ze dne 16. 7. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usilovali stěžovatelé o zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdili, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z přiložených písemných materiálů vyplývá, že u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí (dále též "okresní soud") je vedeno řízení proti stěžovatelům jakožto žalovaným, v němž se žalobkyně Jolana Králová a Alena Kadeřábková domáhají zřízení služebnosti nezbytné cesty přes pozemky stěžovatelů. Ve věci soud usnesením ze dne 17. 12. 2018 ustanovil znalkyni ke stanovení jednorázové náhrady újmy a zjištění obvyklé ceny úplaty za zřízení služebnosti nezbytné cesty a v této souvislosti zajištění vypracování geometrického plánu. Všem účastníkům řízení byla prostřednictvím uvedeného usnesení uložena povinnost poskytnout znalkyni plnou součinnost, zejména umožnit zaměření rozsahu služebnosti. Zároveň byli účastníci poučeni o následcích, které nastoupí v případě, že tuto povinnost nesplní. Jak následně okresní soud zjistil, stěžovatelé navzdory tomu znalkyni a jí pověřenému úředně oprávněnému zeměměřickému inženýrovi vstup na své pozemky neumožnili. Okresní soud proto reagoval vydáním napadeného usnesení č. j. 16 C 131/2017-272 ze dne 27. 5. 2019, jímž dle §53 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), rozhodl o uložení pořádkové pokuty, a to ve výši 50 000 Kč pro stěžovatele 1) a 2) a ve výši 20 000 Kč pro ostatní stěžovatele.
Krajský soud v Ostravě (dále též "krajský soud") posléze usnesením č. j. 71 Co 222/2019-337 ze dne 16. 7. 2019 na podkladě odvolání stěžovatelů rozhodnutí soudu prvního stupně změnil v části týkající se stěžovatelů 1) a 2), kdy snížil původně uloženou pořádkovou pokutu na částku 20 000 Kč, ve zbytku pak rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
Stěžovatelé se popsaným výsledkem řízení neztotožnili, což dali najevo v ústavní stížnosti. Úvodem nejprve vysvětlili důvody svého nesouhlasu se zaměřením svých pozemků, kdy takový postup se jim, vzhledem k okolnostem sporu, jevil nadbytečným a neekonomickým. Stěžovatelé se dále ohradili proti tvrzení soudů, že bránili výkonu soudní moci a že bylo nutné přistoupit k uložení pořádkových pokut. Poukázali jednak na to, že uložení pořádkové pokuty by mělo představovat nejzazší řešení, jemuž by tam, kde je to účelné, měla předcházet domluva. Podle jejich názoru by navíc účastník řízení měl být na hrozbu uložení pořádkové pokuty a její případnou výši předem upozorněn, k čemuž v jejich věci nedošlo. Stěžovatelé rovněž popřeli, že by znalkyni neposkytli nezbytnou součinnost. Domnívali se, že zaměření bylo možno provést, neboť dotčené pozemky nejsou ohrazeny a nic nenasvědčovalo tomu, že by znalkyni či jejím pracovníkům v souvislosti se vstupem na ně hrozila újma na zdraví či majetku. Je obecně také známo, že pomocí GPS souřadnic lze zaměřit pozemek bez toho, že by člověk na něm byl fyzicky přítomen. Stěžovatelé upozornili, že znalkyně, resp. její pracovníci se namísto toho spokojili pouze s jejich verbálně projeveným nesouhlasem a o zaměření pozemků se nikterak nepokusili. Poslední výtka stěžovatelů směřovala do odůvodnění napadených rozhodnutí, které shledávali nedostatečným, jelikož se obecné soudy v rámci úvah o výši pokuty nezabývaly jejich majetkovými poměry, jak jim ukládá nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3664/14 ze dne 1. 9. 2015. Úplným závěrem ústavní stížnosti pak stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost "napadeného usnesení", aniž by však specifikovali, zda tím míní rozhodnutí okresního či krajského soudu.
Po zvážení stížnostních námitek a obsahu listinného materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Úvodem je třeba zdůraznit, že mají-li soudy plnit svou Ústavou České republiky přikázanou povinnost, "aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům" (viz čl. 90 Ústavy České republiky), musí být nezbytně nadány pravomocí dávat účastníkům soudního řízení závazné pokyny a vynucovat jejich plnění. Bez takového oprávnění by řádné vedení soudního sporu nebylo vůbec myslitelné.
Dle ustanovení §127 odst. 4 o. s. ř. platí, že soud je oprávněn uložit účastníkovi občanskoprávního sporu, aby něco vykonal nebo snášel, jestliže je to třeba k podání znaleckého posudku. Ustanovení §53 odst. 1 o. s. ř. návazně na to předsedovi senátu umožňuje uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč "tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že ... neuposlechne příkazu soudu".
Ústavnímu soudu, jakožto soudnímu orgánu ochrany ústavnosti stojícímu mimo soustavu obecných soudů, zásadně nepřísluší přezkoumávat důvody, které vedly soud k uložení pořádkové pokuty, ani posuzovat její výši. Výjimku by tvořily pouze případy, v nichž by bylo možno v postupu obecných soudů spatřovat vady, jež by konstituovaly porušení ústavně zaručených práv účastníka řízení. Nic takového však v nyní projednávané věci zjištěno nebylo. Ústavní soud shledal, že obecné soudy svůj postup, vedoucí k uložení pořádkové pokuty, včetně stanovení její výše, řádně odůvodnily a že závěry obsažené v napadených rozhodnutích odpovídaly zjištěnému skutkovému ději. Jelikož Ústavní soud neměl argumentaci obecných soudů z ústavněprávního hlediska co vytknout, nebylo namístě, aby jejich úvahy jakkoliv přehodnocoval. Skutečnost, že se stěžovatelé se závěry obecných soudů neztotožnili, sama o sobě porušení jejich ústavně zaručených práv nezakládá.
K jednotlivým námitkám obsaženým v ústavní stížnosti je možno pro úplnost uvést následující: O způsobu vedení řízení rozhoduje zásadně soud, a i když se účastník řízení domnívá, že soudem nařízený znalecký posudek je důkazem nadbytečným, nijak jej to nezbavuje povinnosti poskytnout znalci nezbytnou součinnost v souladu s ustanovením §127 odst. 4 o. s. ř. Toto ostatně stěžovatelům vyložil již krajský soud, kdy současně naznačil cesty, jimiž mohou stěžovatelé svůj procesní postoj k tomuto důkazu legálně vyjádřit. Namítali-li stěžovatelé, že se v jejich případě nejednalo o neposkytnutí součinnosti, ale pouze o pasivní nesouhlas, a že zaměření pozemku bylo i přes rozmístění zemědělské techniky možné, lze v plném rozsahu odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí, v nichž je popsán průběh událostí a z něj plynoucí jednoznačný závěr, že se ze strany stěžovatelů jednalo o vědomé a plánované maření činnosti znalce. Dále neobstojí ani námitka, že stěžovatelé nebyli na možnost uložení pořádkové pokuty upozorněni, neboť poučení v tomto smyslu bylo obsaženo v usnesení o ustanovení znalce a rovněž jim bylo sděleno na místě samotnou znalkyní. Konečně dovolávají-li se stěžovatelé skutečnosti, že nebylo přihlédnuto k jejich majetkovým poměrům, nutno podotknout, že z obsahu napadených rozhodnutí neplyne, že by tuto námitku vznesli již v řízení před obecnými soudy, což je nezbytnou podmínkou pro její uplatnění v řízení o ústavní stížnosti. Nad rámec řečeného Ústavní soud konstatuje, že uložená pokuta nedosahuje výše - a stěžovatelé ostatně ani nic takového netvrdí - která by měla být pro ně likvidační. Nelze též pominout znění ustanovení §53 odst. 2 o. s. ř. Pokud dají stěžovatelé uspokojivým způsobem najevo, že výchovného účelu pořádkové pokuty bylo plně dosaženo, může jim být pokuta případně prominuta.
Zbývá uzavřít, že stěžovatelé tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv neprokázali, Ústavní soud proto postupoval dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a předloženou ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Osud ústavní stížnosti pak sdílí rovněž akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu