ECLI:CZ:US:2019:1.US.3607.18.1
sp. zn. I. ÚS 3607/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Ing. Vladimíra Marka, zastoupeného Janem Pavlokem, advokátem se sídlem K Brusce 124/6, 160 00 Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 245/2018-825 ze dne 20. 8. 2018 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 20 C 62/2008-785 ze dne 25. 4. 2018 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků v řízení o stěžovatelem podané žalobě proti státu o zaplacení 30 000 000 Kč s příslušenstvím tak, že stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí obvodního soudu jako věcně správné potvrdil.
Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel uvedl, že řízení, ve kterém mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, je takové povahy, že jako žalobce bude v tomto řízení rovněž úspěšný. Stěžovatel prohlásil, že nedisponuje peněžní částkou 214 150 Kč, vyměřenou jako soudní poplatek za odvolání, nedisponuje prakticky žádnou peněžní částkou ani majetkem způsobilým zpeněžení a není schopen uvedenou částku zaplatit. Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3112/17 ze dne 20. 2. 2018, který je dle něj použitelný i na jeho případ. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud úvodem podotýká, že se již takřka shodnými ústavními stížnostmi stěžovatele směřujícími proti rozhodnutí soudů o nepřiznání mu osvobození od soudních poplatků opakovaně zabýval. Nynější ústavní stížnost z této řady argumentačně nijak nevybočuje. I v nyní souzeném případě soudy poukázaly na to, že stěžovatel řádně nevyplnil prohlášení o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Konkrétně podotkl, že stěžovatel ke svým tvrzením nic nedoložil, není tak jasné, z čeho žije, když dle svých tvrzení nemá žádný příjem ani majetek, za co vynakládá své finanční prostředky (např. výdaje za stravu, ošacení a vzhledem k jeho tvrzenému nepříznivému zdravotnímu stavu i výdaje za léky a zdravotní potřeby). Stěžovateli se nepodařilo rozptýlit pochybnosti o své úplné majetkové a finanční situaci mimo jiné i proto, že je v řízení právně zastoupen, přičemž úhrada nákladů právního zastoupení také vyžaduje určité finanční prostředky. Tyto úvahy obvodního soudu mají racionální základ a sám stěžovatel je v ústavní stížnosti, vedle prostého nesouhlasu, nijak nevyvrací. Ostatně Ústavní soud v jiné obdobné věci stěžovatele dal zřetelně najevo, že není-li zřejmé, z čeho stěžovatel hradí své běžné výdaje a jaký je rozsah podpory, kterou mu poskytuje jeho rodina, nelze pokládat rozhodnutí soudů za ústavně nekonformní (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2965/18 ze dne 24. 6. 2019). Stěžovatel sice tvrdí občasné, nahodilé příjmy jako podporu své rodiny, ale blíže k tomu nic neuvádí.
Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3112/17 ze dne 20. 2. 2018 není opět ani v nynější věci přiléhavý, neboť citovaný nález se týkal osvobození od soudního poplatku účastníka nacházejícího se ve výkonu trestu, jemuž byla kladena k tíži nemajetnost způsobená v důsledku trestního postihu, jak již Ústavní soud stěžovateli v usnesení sp. zn. II. ÚS 2965/18 předestřel.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Nad rámec nezbytného odůvodnění Ústavní soud upozorňuje na svůj nález ze dne 21. května 2019 sp. zn. IV. ÚS 3283/18, z nějž (zkráceně řečeno) vyplývá, že předmětné odvolací řízení není zpoplatněno vůbec.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu