ECLI:CZ:US:2019:2.US.1920.19.1
sp. zn. II. ÚS 1920/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelů: 1) Ilona Dočkalová a 2) Libor Němeček, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2019, č. j. 4 As 12/2019-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 12. 6. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, brojící proti v záhlaví označenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů); zejména z něj nebyla patrná ústavněprávní argumentace a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatelé nebyli zastoupeni advokátem (§30, §31 cit. zákona).
K odstranění procesních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byli navrhovatelé vyzváni přípisem, jim doručeným dne 4. 7. 2019, v němž byli též upozorněni, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jim rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Zejména byli navrhovatelé poučeni o tom, že je nutno doložit zastoupení advokátem, přičemž každý má při splnění podmínek podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii právo na přidělení advokáta Českou advokátní komorou.
Přípisem ze dne 22. 7. 2019 stěžovatelé požádali o prodloužení lhůty pro odstranění vad podání s tím, že údajně požádali o určení advokáta Českou advokátní komoru, což však nijak nedoložili.
Této žádosti Ústavní soud vyhověl a přípisem ze dne 25. 7. 2019, doručeným stěžovatelům shodně dne 8. 8. 2019, je informoval o prodloužení předmětné lhůty do 23. 8. 2019 s tím, že nebudou-li vytčené vady odstraněny ani v tomto novém termínu, bude návrh odmítnut.
Na tuto výzvu již navrhovatelé nijak nezareagovali (např. doložením plné moci anebo žádostí o další prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti, doložené potvrzením o komunikaci s Českou advokátní komorou) a pouze zaslali Ústavnímu soudu přípisy, ve kterém osočili všechny soudce z podjatosti, přičemž vůči nim použili značně urážlivá, vulgární a až nechutná tvrzení. Stejným způsobem se vyjádřili k řadě dalších osob, působících v justici nebo Policii České republiky.
Ústavní soud proto konstatuje, že navrhovatelé vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranili, byť lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula již dne 23. 8. 2019.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Jen pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že se za situace, kdy stěžovatelé namítli podjatost všech soudců, touto námitkou vůbec nezabýval, jelikož o takto pojaté námitce by ani neměl kdo rozhodovat (obdobně viz např. usnesení ze dne 14. 2. 2017 sp. zn. II. ÚS 3697/16). Nedává přitom smysl, aby se stěžovatelé domáhali ochrany svých ústavních práv u orgánu, jehož všechny členy současně hrubě uráží, osočují je velmi vulgárním způsobem z podjatosti a vyslovují jim takto nedůvěru. Logickým důsledkem vyhovění této námitce podjatosti by totiž bylo vyloučení všech soudců Ústavního soudu a tím nutně i tohoto orgánu jako celku. Pak ovšem není zřejmé, z jakého důvodu stěžovatelé podávají ústavní stížnost k orgánu, jemuž a priori nevěří.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. září 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj