ECLI:CZ:US:2019:2.US.2522.19.1
sp. zn. II. ÚS 2522/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. arch. Ludmily Kohutové, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 13, o vyloučení soudce Jaroslava Fenyka z projednání a rozhodování, takto:
Soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2522/19.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a námitka podjatosti předsedy senátu
1. Soudce II. senátu Ústavního soudu Jaroslav Fenyk, určený dle rozvrhu práce jako soudce zpravodaj a předseda senátu ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky vedené pod sp. zn. II. ÚS 2522/19, přípisem ze dne 10. 9. 2019 uvedl, že se cítí být podjatým a navrhl, aby bylo rozhodnuto, že je vyloučen z projednávání a rozhodování dotčené ústavní stížnosti.
2. Důvod pro podání tohoto návrhu shledal ve skutečnosti, že je s právním zástupcem Ředitelství silnic a dálnic České republiky, jako vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti, dlouhodobě v kolegiálních a přátelských vztazích.
II. Právní posouzení námitky
3. Podle §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
4. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dále i čl. 36 odst. 1 Listiny). Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, a proto postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Zákon jej však v případech popsaných §36 zákona o Ústavním soudu nejen připouští, ale přímo vyžaduje.
5. Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, subjektivního a objektivního. Subjektivní hledisko, které je stěžejní složkou nestrannosti soudce, je subjektivní psychickou kategorií vypovídající o osobním přesvědčení soudce v daném případě a jeho vnitřním psychickém vztahu k projednávané věci. Při posuzování nestrannosti a nezávislosti soudce však nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní hledisko považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, tedy hledisko objektivní, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování vůbec. Zatímco subjektivní hledisko zkoumá vnitřní vztah soudce k věci, objektivní hledisko sleduje s ohledem na tento vnitřní vztah existenci dostatečných záruk, že je možno vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost o jeho nepodjatosti [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 722/05 ze dne 7. 3. 2007 (N 42/44 SbNU 533)].
6. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci přitom může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je proto třeba v daném případě posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to a) jaká je povaha tohoto vztahu a b) zda se jedná o vztah zjevně intenzivní [srov. nález sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001 (N 98/23 SbNU 11)].
7. V projednávané věci dospěl posuzující senát Ústavního soudu k závěru, že posuzování možné pochybnosti o nepodjatosti soudce Jaroslava Fenyka v dané věci je prozatím předčasné.
8. Podle §28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou vedlejšími účastníky řízení ti, kterým toto postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. V řízení přitom mají stejná práva a povinnosti jako účastníci. Podle §30 téhož zákona musí být vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem.
9. Ve věci, která má být na návrh stěžovatele přezkoumána Ústavním soudem, byl právním zástupcem vedlejšího účastníka v řízení před obecnými soudy advokát JUDr. Ladislav Smejkal, s nímž je soudce dle svého tvrzení v kolegiálním až přátelském vztahu.
10. Pro posouzení přípustnosti rozhodování o námitce podjatosti je však podstatné následující. V obecné rovině platí, že soudce zpravodaj neprodleně po zahájení řízení a eventuálním odstranění vad návrhu zajistí, aby byla ústavní stížnost doručena ostatním účastníkům, jakož vedlejšímu účastníkovi řízení spolu s výzvou k zaslání vyjádření ve stanovené lhůtě v souladu s §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Není přitom pochyb, že tento postup má své opodstatnění teprve ve chvíli, kdy soudce zpravodaj, resp. senát [§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu], neshledal důvody pro procesní odmítnutí návrhu. Bylo by zjevně bezúčelné a rovněž proti procesní ekonomii řízení vyzývat ostatní účastníky (včetně vedlejšího účastníka řízení) k vyjádření se k návrhu, pokud by byl návrh opožděný, nepřípustný nebo by Ústavní soud nebyl k jeho projednání příslušný.
11. Stejný procesní postup je Ústavním soudem běžně uplatňován rovněž v případě kvazimeritorního přezkumu, tj. za situace, kdy je návrh shledán zjevně neopodstatněným. V těchto situacích Ústavní soud zpravidla rozhoduje, aniž by byl vedlejší účastník k vyjádření vyzván, a tedy aniž by s ním jakkoliv jednal.
12. Ze spisu vedeného pod sp. zn. II. ÚS 2522/19 přitom posuzující senát zjistil, že soudce zpravodaj vyjádření vedlejšího účastníka k ústavní stížnosti dosud nevyžádal. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že vedlejší účastník ke dni rozhodnutí posuzujícího senátu nevyužil svého práva se k návrhu vyjádřit i bez toho, aby k tomu byl soudcem zpravodajem vyzván. Za současné procesní situace totiž nelze vyloučit, že vedlejší účastník o probíhajícím řízení dosud neví.
13. I pokud by byl vedlejší účastník soudcem zpravodajem v budoucnu vyzván k vyjádření se k návrhu, nelze nyní jakkoliv předjímat, zda by se vedlejší účastník rozhodl být v řízení před Ústavním soudem zastupován právě advokátem JUDr. Ladislavem Smejkalem, který jej zastupoval v řízení před obecnými soudy, a s nímž se soudce Jaroslav Fenyk zná.
14. S ohledem na výše uvedené tak lze uzavřít, že pokud by posuzující senát rozhodl o podjatosti Jaroslava Fenyka v současném procesním stádiu řízení před Ústavním soudem, přičemž následně by byla stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost bez procesní aktivity vedlejšího účastníka, došlo by tím k odnětí věci zákonnému soudci v rozporu s čl. 36 Listiny. Jinými slovy, věc by mohla být zákonnému soudci odňata z důvodu, které závisely na procesních okolnostech, k nimž v řízení nakonec nedošlo.
15. Z těchto důvodů rozhodl I. senát Ústavního soudu tak, že v současném procesním stadiu nejsou naplněny důvody pro vyloučení soudce Jaroslava Fenyka z projednání a rozhodování ve věci, resp. nejsou ani naplněny předpoklady pro rozhodování o námitce podjatosti. Tato námitka je v současném procesním stádiu předčasná, a tudíž nedůvodná. Nejsou tak naplněny předpoklady stanovené §36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ani podmínky stanovené shora citovanou judikaturou Ústavního soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu