ECLI:CZ:US:2019:2.US.2687.19.1
sp. zn. II. ÚS 2687/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jiřího Adamce, advokáta, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2019 č. j. 38 Co 91/2019-92 a proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 4. 2019 č. j. 10 C 37/2017-86, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, takto:
I. Řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2019, č. j. 38 Co 91/2019-92, a proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 4. 2019, č. j. 10 C 37/2017-86, se přerušuje.
II. Návrh na zrušení ustanovení §9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení", se postupuje plénu Ústavního soudu.
Odůvodnění:
I.
1. Dne 15. 8. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jí domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na přístup soudu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva" nebo "Protokol").
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 10 C 37/2017, se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Hodoníně byla stěžovateli jako opatrovníkovi žalovaného P. K. přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3.805 Kč [stěžovatel byl P. K. jako žalovanému usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 C 37/2017-42, ustanoven opatrovníkem podle §29 odst. 3 o. s. ř., neboť tento není schopen zúčastnit se ze zdravotních důvodů (Parkinsonova choroba, demence, Alzheimerova choroba) nikoliv jen po přechodnou dobu soudního řízení]. Okresní soud tak rozhodl i přesto, že žalobce K. H. byl v této věci jiným rozhodnutím soudu zavázán zaplatit České republice na náhradě nákladů zmíněného řízení částku ve výši 25.920 Kč. Z toho podle stěžovatele vyplývá, že právě tato vyšší částka odpovídá odměně a náhradě nákladů advokáta zastupujícího účastníka řízení podle advokátního tarifu. Přitom práva a povinnosti opatrovníka ustanoveného podle §29 odst. 3 o. s. ř. jsou zásadně shodné s právy a povinnostmi zástupce účastníka ustanoveného soudem podle §30 odst. 2 o. s. ř. a není proto zřejmé, z jakého důvodu je činěn v občanském soudním řádu v tomto ohledu rozdíl.
3. Krajský soud v Brně následně nyní rovněž napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu k odvolání stěžovatele potvrdil, když konstatoval, že výpočet okresního soudu odpovídá obsahu spisu a učiněným úkonům. Námitku stěžovatele proti tomu, že žalobci bylo uloženo zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení částku ve výši 25.920 Kč přitom nelze zohlednit, neboť tato námitka směřuje proti výroku jiného rozhodnutí, které nemůže být předmětem daného řízení.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti opětovně upozorňuje na nerovnost v odměňování advokátů jako ustanovených opatrovníků a ustanovených zástupců. Ve věci, z níž vzešla obě ústavní stížností napadená rozhodnutí, se přitom jednalo o případ účastníka, který se ze zdravotních důvodů, a to nikoliv jen na přechodnou dobu, nemohl účastnit řízení. Stěžovatel na základě informací ze soudního spisu kontaktoval dceru zastoupeného, se kterou se za přítomnosti zastupovaného účastníka sešel a zjišťoval další informace nad rámec informací obsažených v soudním spise. Na základě těchto informací zpracoval vyjádření k žalobě. Má za to, že i jeho přičiněním byl zastoupený P. K. ve věci plně úspěšný. Přesto byla stěžovateli jeho odměna krácena způsobem, jak výše uvedeno, a to s odkazem na §9 odst. 5, §7 bod 2 a §12a advokátního tarifu. Stěžovatel postup soudu považuje za nesprávný, a to už jen proto, že jednání se zastoupenou osobou a jednání prostřednictvím dalších osob a zjišťování dalších skutečností nad rámec obsahu spisu netvoří žádný rozdíl oproti práci advokáta ustanoveného podle §30 odst. 2 o. s. ř. Navíc okresní soud uložil žalobci zaplatit státu takovou výši odměny, kterou sám stěžovateli nevyplatil, a tedy ji ani nevynaložil.
II.
5. Ústavní soud konstatuje, že v nyní pojednávané věci bylo rozhodnuto podle ustanovení §9 odst. 5, advokátního tarifu, podle něhož platí: "Při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč."
6. Ústavní soud přitom nálezem ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19 zrušil citované ustanovení §9 odst. 5 advokátnímu tarifu ve slovech "jehož pobyt není znám,", a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, neboť dovodil, že daná část citovaného ustanovení je rozporná se zásadou rovnosti ve vztahu k právu získávat prostředky pro životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny a s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, a to z důvodů, které v nálezu podrobně rozvedl. Zároveň dodal, že důvody neústavností uvedené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 mohou dopadat i na ostatní části hypotézy ustanovení §9 odst. 5 advokátního tarifu. Shledají-li proto obecné soudy v jiných, jimi vedených řízeních, že důvody neústavnosti dopadají i na jinou část ustanovení §9 odst. 5 advokátního tarifu, nebudou ji v konkrétním případě aplikovat, neboť jsou vázány jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. II. senát Ústavního soudu má přitom za to, že výše uvedenou diskrepanci vykazuje i část hypotézy §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení", která byla aplikována právě v daném řízení před Okresním soudem v Hodoníně.
7. Proto II. senát Ústavního soudu rozhodl podle §78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu o přerušení řízení o ústavní stížnosti a navrhuje zrušení §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení", a to pro rozpor se zásadou rovnosti v návaznosti na právo získávat prostředky pro životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny, a to ať již formou závislé činnosti anebo formou podnikání ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny. Zrušení citované části §9 odst. 5 advokátního tarifu II. senát navrhuje kontextuálně rovněž pro rozpor právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.
8. V řízení o ústavní stížnosti stěžovatele bude pokračováno poté, co plénum Ústavního soudu rozhodne o návrhu senátu Ústavního soudu na zrušení uvedeného ustanovení (resp. jeho napadené části).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu