ECLI:CZ:US:2019:2.US.2807.18.1
sp. zn. II. ÚS 2807/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Libuše Křivanové, právně zastoupené Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 - Josefov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2018 č. j. 25 Co 113/2018-361, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, když tvrdí, že jím došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatelky je tvrzení, že krajský soud nesprávně potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky do rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 14. 3. 2017 č. j. 6 C 11/2014-288 pro opožděnost, ačkoli ve věci bylo dne 11. 1. 2018 vydáno opravní usnesení, kterým byla v záhlaví rozsudku opravena doručovací adresa žalobce a sídlo zástupce. Z tohoto důvodu podle přesvědčení stěžovatelky běžela lhůta pro podání odvolání až od doručení opravného usnesení dne 16. 1. 2018.
3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Tak je tomu i v projednávané případě.
5. Ústavní soud zdůrazňuje, že v souladu s čl. 83 Ústavy je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ochrana práv a svobod zaručených akty ústavního pořádku, zvláště pak Listinou. I když toto široce pojaté vymezení ochrany ústavnosti nevyčerpává úlohu a funkce, jimiž je Ústavní soud nadán a které plní v rámci ústavního systému České republiky, znamená však, že při incidenční kontrole ústavnosti, tedy v procesu rozhodování o ústavních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzických a právnických osob, která vyplývají z práva podústavního, neboť především k tomu jsou povolány soudy obecné (čl. 90 Ústavy).
6. Jádro ústavní stížnosti spočívá v tvrzení stěžovatelky, že soud nesprávně odvíjel lhůtu k podání odvolání od původního rozsudku, nikoli od doručení opravného usnesení. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že v dané věci byla žalobkyně řádně identifikována názvem, právní formou i sídlem tak, jak to vyžaduje §79 o. s. ř.; ke zřejmé nesprávnosti došlo jen v uvedení čísla popisného u adresy pro doručování žalobkyni do Č., a pokud bylo opravné usnesení soudem prvního stupně vydáno, nejde o opravu, která by se týkala výroku rozsudku, tj. nejde o případ, kdy by byla žalobkyně označena jinak v záhlaví a jinak ve výroku rozsudku. Stejná situace je i u označení sídla advokáta žalované. Ani v tomto případě nejde o opravu, která by se týkala výroku rozsudku. Doručením opravného usnesení nezačala žalované běžet nová lhůta pro podání odvolání proti rozsudku ze dne 14. 3. 2017, a pokud soud prvního stupně žalovanou podané odvolání ze dne 31. 1. 2018 proti rozsudku č. j. 6 C 11/2014-288 ze dne 14. 3. 2017 odmítl, nelze jeho postupu ničeho vytknout.
7. Ústavní soud konstatuje, že právní hodnocení věci odvolacím soudem lze považovat za ústavně konformní, vycházející z příslušných ustanovení občanského soudního řádu a nijak neporušující základní práva stěžovatelky.
8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu