ECLI:CZ:US:2019:3.US.1023.19.1
sp. zn. III. ÚS 1023/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Pravoslava Gutha, zastoupeného JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem, sídlem Vaníčkova 1070/29, Ústí nad Labem, proti výroku II. b) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. prosince 2018 č. j. 11 Co 43/2018-698, 11 Co 251/2018-698, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Hany Svobodové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výroku II. b) o náhradě nákladů řízení v záhlaví uvedeném rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 13. 12. 2018 č. j. 11 Co 43/2018-698, 11 Co 251/2018-698 potvrdil v řízení o zaplacení částky ve výši 571 595,30 Kč ve věci samé zamítavý (v pořadí druhý) rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") ze dne 31. 7. 2017 č. j. 13 C 749/94-662 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 13. 11. 2017 č. j. 13 C 749/94-671 [výrok II. a)], jakož i samotný doplňující rozsudek (výrok I.). Výrokem II. b) jej krajský soud změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení potud, že výše náhrady nákladů řízení, kterou je vedlejší účastnice řízení (žalobkyně) povinna zaplatit stěžovateli (žalovanému) činí částku 186 279,20 Kč (oproti okresním soudem přiznané částce ve výši 474 211,10 Kč). V rozsahu, v němž vzala vedlejší účastnice řízení svoji žalobu zpět, čímž procesně zavinila zastavení řízení, rozhodl krajský soud o náhradě nákladů řízení podle §146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Ve zbývajícím rozsahu pak rozhodl podle §142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému stěžovateli přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Krajský soud přitom postupoval v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3559/15 (N 106/81 SbNU 681; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) a v situaci, kdy by se v důsledku použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, namísto Ústavním soudem zrušené vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, podstatně zvýšila náhrada nákladů řízení, vycházel z §136 o. s. ř., přičemž výši náhrady nákladů stěžovatele určil volnou úvahou za analogického použití vyhlášky č. 484/2000 Sb.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého shora uvedeného ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Nejprve stručně rekapituluje průběh dosavadního řízení a rozhodnutí předcházející napadenému rozsudku. Krajskému soudu vytýká, že v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nezohlednil tu část řízení ukončenou pravomocným rozsudkem okresního soudu ze dne 13. 6. 2007 č. j. 13 C 749/94-300, která se týkala nároku vedlejší účastnice řízení na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč denně od 1. 4. 1994 do zaplacení, v níž byl stěžovatel rovněž úspěšný (žaloba byla tímto rozsudkem zamítnuta). Tím, že krajský soud tuto skutečnost zcela přehlédl a v odvolacím řízení se jí nikterak nezabýval, porušil právo stěžovatele na soudní ochranu.
III.
Vyjádření účastníka řízení
4. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření krajskému soudu, který však zcela odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
5. S ohledem na to, že vyjádření krajského soudu neobsahovala žádné relevantní skutečnosti, nebylo zapotřebí je zasílat stěžovateli na vědomí a k případné replice.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud předesílá, že podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") je soudním orgánem ochrany ústavnosti; není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. k posouzení, zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná základní práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud po přezkoumání věci dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
8. V prvé řadě nelze přehlédnout, že stěžovatel napadá pouze výrok o náhradě nákladů řízení. V této souvislosti Ústavní soud opakovaně a konstantně uvádí, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů. Ústavní soud tudíž v detailech nepřezkoumává jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení [srov. např. usnesení ze dne 24. 11. 2005 sp. zn. I. ÚS 457/05 (dostupný jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz)]. Problematika nákladů řízení zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod [srov. např. usnesení ze dne 5. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 303/02 (U 25/27 SbNU 307), usnesení ze dne 4. 2. 2003 sp. zn. I. ÚS 30/02 či usnesení ze dne 13. 10. 2006 sp. zn. III. ÚS 255/05]. Náhrada nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku svévolného výkladu a použití příslušných ustanovení zákona. Případ, kdy Ústavní soud připouští meritorní přezkum rozhodnutí o nákladech, jsou tedy spíše výjimečné. Silněji než jinde se v případě sporu o náklady řízení uplatňuje zásada, že pouhá případná nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.
9. Stěžovatel krajskému soudu vytýká, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nezohlednil, resp. přehlédl, tu část řízení před okresním soudem, která se týkala smluvní pokuty, v níž byl stěžovatel úspěšný. I když v této souvislosti nelze vyloučit pochybení krajského soudu, platí, jak již bylo uvedeno výše, že pouhá nesprávnost při výpočtu náhrady nákladů řízení nemůže sama o sobě založit opodstatněnost ústavní stížnosti. Ani zmíněná pochybnost o správnosti postupu krajského soudu totiž ještě nevytváří prostor pro zásah Ústavního soudu. Není totiž jeho úkolem, aby perfekcionisticky "předělával" řízení před obecnými soudy, a to i kdyby k dílčím procesním úkonům měl výhrady. V nálezu ze dne 12. 3. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2956/07 (N 54/52 SbNU 539) Ústavní soud shledal, že "z hlediska ústavněprávního je přípustná náprava vady původního rozhodnutí cestou opravného usnesení i tam, kde se z formálního hlediska nejedná o opravu zjevné nesprávnosti, v případě, že řízení jako celek je možno po vydání takového usnesení hodnotit jako spravedlivé a souladné s hlavou pátou Listiny." V nyní posuzované věci tak nebyla vyloučena možnost dosáhnout nápravy rozhodnutí o nákladech řízení (co do počtu stěžovatelem rozporovaných provedených úkonů právní služby) mohl podat návrh na vydání opravného usnesení podle §164 o. s. ř.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu