ECLI:CZ:US:2019:3.US.1631.19.2
sp. zn. III. ÚS 1631/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Z. M. N., zastoupené Mgr. Markétou Chudáčkovou, advokátkou, sídlem tamtéž, a 2) nezletilého M. V. M., zastoupeného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2019 č. j. 51 Co 151/2018-2175, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2018 č. j. 51 Co 115/2018-29, ze dne 20. března 2019 č. j. 51 Co 419/2018-2167 a ze dne 21. března 2019 č. j. 51 Co 394/2018-2170, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. listopadu 2018 č. j. 33 Nc 2/2016-IV.150, ze dne 8. června 2018 č. j. 33 Nc 2/2016-1608 a ze dne 6. března 2018 č. j. 33 Nc 2/2016-1300, spojené s návrhem na zrušení §945 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a §55 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a V. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") ze dne 16. 5. 2019 a doplněnou podáními ze dne 23. 5. 2019 a 23. 7. 2019 se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 2, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 12, 13, 16 a 24 Úmluvy o právech dítěte, jakož i čl. 3 až 7 a čl. 10 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelé dále navrhli zrušení §945 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), a §55 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
3. Spolu s ústavní stížností stěžovatelé podali návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud").
4. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 8. 2. 2018 č. j. 33 Nc 2/2016-1314 byl nezletilý stěžovatel (dále též "nezletilý") svěřen pro dobu před a po rozvodu rodičů do péče stěžovatelky jako matky (dále též "matka") a vedlejšímu účastníkovi jako otci (dále též "otec") bylo stanoveno výživné ve výši 12 000 Kč měsíčně s účinností od 25. 4. 2016 splatné k rukám matky a pro případ rozvodu manželství splatné ve výši 6 000 Kč měsíčně k rukám matky a 6 000 Kč na účet založený ve prospěch nezletilého (výroky I., II., IV. a V.). Nedoplatek na výživném za období od 25. 4. 2016 do 8. 2. 2018 ve výši 182 165 Kč byl otci uložen zaplatit do dvou měsíců od právní moci rozsudku, a to jednou polovinou k rukám matky a jednou polovinou na bankovní účet, který je otec povinen na jméno nezletilého zřídit (výrok III.). Současně byl upraven styk otce s nezletilým (výroky VI. - XV.), a to pravidelně v sudý týden od středy do pondělí v lichém týdnu, a dále v lichém týdnu ve čtvrtek po skončení školního vyučování do 18:30 hodin (výroky VI., VII.). Zvláštní úprava styku byla určena pro vánoční, jarní, velikonoční, podzimní a letní prázdniny (výroky VIII. až XII.). Obvodní soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XVI.) a matce uložil povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 32 547 Kč (výrok XVII.) a otci ve výši 35 095 Kč (výrok XVIII.).
5. Proti rozsudku obvodního soudu podali matka i otec odvolání. Rozsudkem městského soudu ze dne 20. 3. 2019 č. j. 51 Co 151/2018-2175 byl rozsudek obvodního soudu změněn ve výrocích I. a IV. tak, že nezletilý se pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů svěřuje do střídavé péče rodičů s tím, že v každém sudém kalendářním týdnu se svěřuje do péče otce a v každém lichém kalendářním týdnu do péče matky. V péči otce bude nezletilý vždy od pondělí v sudém týdnu po skončení školního vyučování, kdy ho otec převezme ve školním zařízení, které nezletilý navštěvuje, do pondělí v lichém týdnu, kdy nezletilého předá na začátku vyučování do tohoto školního zařízení. V péči matky bude nezletilý vždy od pondělí v lichém týdnu po skončení školního vyučování, kdy ho převezme ve školním zařízení, které nezletilý navštěvuje do pondělí v sudém týdnu, kdy nezletilého předá na začátku vyučování do tohoto školního zařízení. V případě, že nezletilý nebude ve školním zařízení ve dnech střídání péče, dojde k předání vždy v 8:00 hodin v místě bydliště toho z rodičů, v jehož péči byl nezletilý v předchozím týdnu (výrok I.). Dále byla upravena péče o nezletilého o vánočních svátcích a prázdninách (výrok II.). Ve výroku II. o výživném otce za období od 25. 4. 2016 do 30. 6. 2016 byl rozsudek obvodního soudu potvrzen, jinak byl v tomto výroku změněn jen tak, že za období od 1. 7. 2016 do právní moci tohoto rozsudku činí výživné otce 10 000 Kč měsíčně, jinak byl v tomto výroku potvrzen (výrok III.). Ve II. výroku o běžném výživném pro dobu před rozvodem od právní moci tohoto rozsudku a v V. výroku o běžném výživném pro dobu po rozvodu byl rozsudek obvodního soudu změněn tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilého částkou 8 000 Kč měsíčně, splatnou k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Matka je povinna přispívat na výživu nezletilého částkou 8 000 Kč měsíčně splatnou k rukám otce vždy do každého 15. dne v měsíci předem, s účinností dnem následujícím po právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). Ve výroku III. byl rozsudek obvodního soudu změněn tak, že nedoplatek na výživném za období od 25. 4. 2016 do 31. 3. 2019 v celkové výši 119 644 Kč je otec povinen zaplatit v částce 60 000 Kč na bankovní účet, vedený na jméno nezletilého, který je otec povinen zřídit do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to nejpozději do 31. 12. 2019, a částku 59 644 je otec povinen zaplatit k rukám matky nejpozději do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.). Ve výrocích VI. až XV. o styku s nezletilým byl rozsudek změněn tak, že styk rodičů s nezletilým se neupravuje (výrok VI.). Ve výrocích o nákladech státu XVII. a XVIII. byl rozsudek obvodního soudu potvrzen (výrok VII.). Výroky VIII. až X. bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
6. Usnesením obvodního soudu ze dne 6. 3. 2018 č. j. 33 Ne 2/2016-1300 bylo rozhodnuto, že nezletilému se pro řízení o nahrazení souhlasu rodiče rozhodnutím soudu jmenuje kolizním opatrovníkem Městská část Praha 1. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Usnesením městského soudu ze dne 11. 4. 2018 č. j. 51 Co 115/2018-29 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno.
7. Usnesením obvodního soudu ze dne 8. 6. 2018 č. j. 33 Nc 2/2016-1608 byl zamítnut návrh stěžovatelky na změnu kolizního opatrovníka ze dne 7. 5. 2018. Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka odvolání. Usnesením městského soudu ze dne 21. 3. 2019 č. j. 51 Co 394/2018-2170 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno.
8. Usnesením obvodního soudu ze dne 15. 11. 2018 č. j. 33 Nc 2/2016-IV.150 byl nezletilému stěžovateli ustanoven pro řízení o návrhu stěžovatelky o nahrazení souhlasu druhého rodiče rozhodnutím soudu ze dne 13. 11. 2018 kolizní opatrovník - orgán sociálně-právní ochrany dětí Městská část Praha 1 (sc. její úřad). Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Usnesením městského soudu ze dne 20. 3. 2019 č. j. 51 Co 419/2018-2167 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno.
9. Usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2019 sp. zn. III. ÚS 1631/19 byl nezletilému stěžovateli jmenován opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
II.
Argumentace stěžovatelů
10. V ústavní stížnosti stěžovatelé nesouhlasí s rozhodnutím městského soudu o svěření nezletilého do střídavé péče rodičů. Stěžovatelé rovněž nesouhlasí s rozhodnutím soudů o tom, kterou školu bude nezletilý navštěvovat. Stěžovatelé namítají, že obecné soudy rozhodly, aniž by zjistily názor nezletilého a umožnily mu tak jeho účast na celém rozhodování. Podle stěžovatelů soudem ustanovený opatrovník nesledoval ochranu zájmů nezletilého. Stěžovatelé poukazují na to, že znalci Doc. PhDr. Jana Kocourková a MUDr. Jiří Koutek, Ph.D. vyhotovovali doplnění znaleckého posudku vyžádaného městským soudem, kde se měli vyjádřit zejména k tomu, jak nezletilému vyhovuje stav stanovený obvodním soudem (výlučná péče se širokou úpravou styku), nezletilý měl vyjádřit své stanovisko ke škole a měl vyjádřit své postoje k rodičům. V doplnění posudku se uvádí, že nezletilý sdělil, že "by chtěl chodit do anglické školy, ale že to nejde, že to táta nechce, že u táty se mu trošku líbí a trošku ne, že mu současné střídání (v té době výlučná péče matky s širokým stykem otce) vyhovuje, že by to neměnil". Stěžovatelé namítají, že soudy ani ustanovený opatrovník nezjišťovaly zájmy nezletilého a odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016 sp. zn. I. ÚS 153/16 (N 137/82 SbNU 207).
11. Stěžovatelé uvádějí, že rozhodnutí městského soudu, kterým byla změněna péče, nemá oporu v provedeném dokazování ohledně vůle dítěte, jakož i s ohledem na konkrétní aktuální okolnosti. Městský soud nedal nezletilému prostor, aby se k věci vyjádřil. Stěžovatelé namítají, že rozhodnutí městského soudu neobsahuje dostatečné odůvodnění, založené na zájmech a vůli nezletilého. Stěžovatelé rovněž nesouhlasí se snížením výživného městským soudem a namítají, že snížení výživného se vztahuje na výživné, které již otec zaplatil. Závěrem stěžovatelé poukazují na nedostatečnou zákonnou úpravu procesního opatrovnictví nezletilých, a proto podávají návrh na zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení.
12. V doplňujícím podání stěžovatelé s odkazem na podaný návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku městského soudu poukazují na to, že střídavá péče neprobíhá v souladu se zájmy nezletilého a při jejím uskutečňování nastávají problémy. Otec podle nich dlouhodobě nerespektuje potřeby a zájmy nezletilého.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
15. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
16. V ústavní stížnosti stěžovatelé nesouhlasí s rozhodnutím městského soudu o svěření nezletilého do střídavé péče obou rodičů. V této souvislosti poukazují na to, že v předmětném řízení nebyl zjištěn názor nezletilého na péči o něj a nebyl zjištěn ani názor nezletilého na to, kterou školu bude navštěvovat.
17. Ústavní soud především poukazuje na to, že není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; podle dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. III. ÚS 4213/18, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
18. Namítají-li stěžovatelé, že nezletilý neměl možnost se vyjádřit k jeho výchově a k tomu, kterou školu bude navštěvovat, Ústavní soud poukazuje na to, že z napadeného rozsudku městského soudu vyplývá, že stanovisko nezletilého bylo zjištěno prostřednictvím kolizního opatrovníka, a to jak v řízení před obvodním soudem, tak i v řízení odvolacím a dále ze znaleckého posudku.
19. V řízení před městským soudem kolizní opatrovník navrhl, aby byl nezletilý svěřen do výlučné péče otce, neboť matka nezletilého svým jednáním poškozuje. Dále uvedl, že rodiče nejsou schopni se na ničem shodnout. O tom, kam bude nezletilý chodit do školy, muselo být rozhodnuto soudem. Matka se snaží o co největší eliminaci styku otce s nezletilým, podává na otce trestní oznámení. Naopak otec matku respektuje, je schopen zajistit kontakt matky se synem. Matka svým chováním ohrožuje integritu nezletilého, když pořizuje zvukové a obrazové záznamy, a to i intimních míst, které pak šíří dál. Ze strany matky je s nezletilým manipulováno, o čemž svědčí zpráva PhDr. Machkové vypracovaná v rámci trestního stíhání (viz bod 8 odůvodnění rozsudku městského soudu).
20. Z napadeného rozsudku městského soudu rovněž vyplývá, že opatrovník zaslal městskému soudu dne 26. 11. 2018 žádost, týkající se nařízení psychiatrických znaleckých posudků na rodiče. Jako důvod uvedl, že matka opakovaně atakuje, zahlcuje a dehonestuje mnohé instituce, které se podílejí na rozklíčování rodinné situace, aktuálně pak matka podala podnět Policii České republiky proti otci pro spáchání trestné činnosti vůči nezletilému. Matka opakovaně překrucuje fakta, pořizuje videonahrávky a zvukové záznamy nezletilého, kde ho například nutí, aby opakoval věci, které jí pravděpodobně před tím sdělil. Znalci doc. PhDr. Jana Kocourková a MUDr. Jiří Koutek, Ph.D., doplnili svůj posudek z oboru zdravotnictví, psychiatrie a klinické psychologie, který byl dle zadání městského soudu zaměřen na pohovor s nezletilým. Z vyšetření znalci mimo jiné usoudili, že nezletilý je ovlivňován matkou proti otci. Znalci zároveň odpověděli na otázku ohledně nástupu nezletilého do školy a uvedli, že názory nezletilého jsou pravděpodobně ovlivněny matkou, hovoří-li o tom, že ve škole není spokojený a upřednostnil by "anglickou" školu, kde chodil do mateřské školy.
21. Namítají-li stěžovatelé, že nezletilý nebyl vyslechnut přímo soudem, Ústavní soud konstantně judikuje, že výslech dětí před soudem je poměrně značně stresující zážitek, a lze-li vůli dítěte zjistit jinak, není od věci je této zkušenosti ušetřit (např. usnesení ze dne 16. 4. 2015 sp. zn. IV. ÚS 528/15). Není tedy povinností soudu v každém konkrétním případě vyslechnout nezletilého přímo před soudem. Ústavní soud je toho názoru, že názor nezletilého byl v řízení dostatečně zjištěn, a to prostřednictvím kolizního opatrovníka a znaleckého posudku. Postup soudu je tedy v souladu s §100 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého názor dítěte může soud ve výjimečných případech zjistit též prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Uvedenému požadavku v předmětné věci obecné soudy dostály.
22. Ústavní soud poukazuje na to, že z odůvodnění rozsudku městského soudu vyplývá, že spisová dokumentace obsahuje podání matky, jejímiž obsahy jsou stížnosti na kolizního opatrovníka, advokáty, znalkyni PhDr. Helenu Zemánkovou, ředitele školy Petra Tlustého, policejní psycholožku PhDr. Machkovou. Městský soud dovodil, že snahou matky je zcela evidentně otce z výchovy a péče o syna vyloučit a k tomu začala využívat všech prostředků, včetně nezletilého. Znalci v původním posudku poukázali na možné ohrožení dítěte konfliktem rodičů. Na to upozornila i PhDr. Machková, která nezletilého vyšetřovala v souvislosti s trestním oznámením matky podaným na otce, a která vyhodnotila chování matky jako nátlakové, konfrontační a manipulativní s cílem prokázat ohrožující vliv otce; psycholožka vyjádřila obavu, že by mohlo chování matky výrazně ohrozit vývoj nezletilého.
23. Městský soud v napadeném rozsudku dovodil, že s ohledem na změny, ke kterým došlo v průběhu řízení před ním, nelze s rozhodnutím obvodního soudu souhlasit. Městský soud zhodnotil jak důkazy provedené obvodním soudem, tak i důkazy, které byly provedeny v odvolacím řízení, a dovodil, že mezi rodiči trvá i nadále konfliktní situace a matka se nesnaží o dohodu. To je patrné i z jejího postoje vůči škole, kterou nezletilý navštěvuje. Jako podstatná pak vyvstává snaha matky očernit jak otce, tak další osoby, které se v opatrovnickém řízení vyskytly. Tím je zejména kolizní opatrovník, vůči kterému má matka dlouhodobě výhrady a v zásadě s ním nespolupracuje, naopak na jednotlivé osoby i na oddělení jako celek podává stížnosti. Městský soud se v odvolacím řízení proti rozhodnutí obvodního soudu o ustanovení opatrovníka, resp. změně opatrovníka, ve věci již vyjadřoval a konstatoval, že nebylo zjištěno žádné pochybení v tom směru, že by nebyly náležitě hájeny zájmy nezletilého. Městský soud zdůraznil, že zájem nezletilého je prvotním hlediskem a proto musí při hodnocení všech zákonných kritérií i nadále vycházet z co nejlepšího zájmu dítěte. Dospěl pak k závěru, že vzhledem k negativnímu působení matky na nezletilého nemůže obstát jeho svěření do její péče. S ohledem na dobré vazby nezletilého k oběma rodičům i na to, že nezletilý je spokojen, když se rodiče nyní v péči střídají, považuje městský soud právě střídavou péči jako nevhodnější formu péče o nezletilého. Uvedeným závěrům městského soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
24. Ústavní soud konstatuje, že závěry soudů nejsou v rozporu ani s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 153/16, na který stěžovatelé v ústavní stížnosti poukazují, neboť Ústavní soud v něm vyzdvihl, že právem obou rodičů je v zásadě stejnou měrou o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově, čemuž odpovídá i právo dítěte na péči obou rodičů.
25. Jde-li o stanovené výživné, městský soud vzhledem ke zjištěným příjmům a majetkové situaci rodičů dovodil, že přiměřeným výživným pro nezletilého, který má běžné potřeby odpovídající jeho věku, je částka 10 000 Kč měsíčně pro dosavadní období a následně ve výši 8 000 Kč pro každého z rodičů pro formu střídavé péče. V období od 26. 4. 2016 do 30. 6. 2016 ponechal městský soud výživné ve výši 12 000 Kč měsíčně, neboť nezletilý byl v péči matky a styk s otcem byl minimální. Současně soud rozhodl o nedoplatku na výživném. Ústavní soud dospěl k závěru, že zásady, na nichž je založeno řízení o určení výživného, v posuzované věci porušeny nebyly. Obecným soudům nelze vytknout, že při svém rozhodování nepoužily platnou právní úpravu, nebo že by jejich skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování.
26. V posuzované věci bylo rozhodnutí soudů odůvodněno způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti. Soudy přihlédly především k zájmům nezletilého. Svým rozhodnutím upravují péči o nezletilého jinak, než si stěžovatelé představují. Ústavní stížnost je v podstatě jen vyjádřením nesouhlasu stěžovatelů se závěry obecných soudů a Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů.
27. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy v předmětné věci rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny i Úmluvy o právech dítěte, jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná, neboť jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů.
28. Spolu s ústavní stížností podali stěžovatelé návrh na zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení. Z §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona (nebo jeho jednotlivých ustanovení) má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě použití napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351), ze dne 24. 9. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2162/13 nebo ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 4008/13]. Nelze totiž požadovat zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení jen proto, že jeho aplikace byla v neprospěch stěžovatele, aniž by zasáhla do jeho ústavně zaručených práv a svobod.
29. O návrhu stěžovatelů na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku městského soudu ze dne 20. 3. 2019 č. j. 51 Co 151/2018-2175 Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl v době co nejkratší po jejím podání.
30. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl; návrh na zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu