ECLI:CZ:US:2019:3.US.2417.19.1
sp. zn. III. ÚS 2417/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti GLOBAL CARE, s. r. o., sídlem Koněvova 2660/141, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7 - Holešovice, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. června 2019 č. j. 65 C 78/2019-14, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti FINOX, s. r. o., sídlem Hybernská 1271/32, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 6. 6. 2019 č. j. 65 C 78/2019-14 potvrdil v řízení o náhradu za zhodnocení pronajaté věci rozhodnutí asistentky soudce ze dne 23. 4. 2019 č. j. 65 C 78/2019-10, kterým byla stěžovatelka (žalobkyně) vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení doplnila svoji žalobu o srozumitelný, úplný a určitý petit. Předseda senátu 65 C rozhodující o námitkách stěžovatelky dospěl k závěru, že usnesení asistentky soudce netrpělo vadami, neboť z §79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") ve spojení s §42 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že z podání musí být zřejmé, co se jím sleduje, což obecná formulace, že žalovaná (vedlejší účastnice řízení) je povinna nahradit škodu, nesplňuje.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve se věnuje rekapitulaci řízení před obecnými soudy. Namítá, že obvodní soud se jejími námitkami zřejmě vůbec nezabýval, neboť odůvodnění napadeného rozhodnutí je v zásadě stejné jako odůvodnění původního usnesení s výzvou k doplnění žaloby. Řádné odůvodnění je přitom třeba považovat podle stěžovatelky za základní princip práva na soudní ochranu [srov. např. nález Ústavního soudu 21. 8. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1324/14 (N 159/74 SbNU 369) a v něm citovaná judikatura; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Stěžovatelka dodává, že se domáhá nároku na náhradu za zhodnocení pronajatých prostor, avšak není schopna doložit její výši vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice řízení jí zadržuje veškeré účetní doklady. Důsledkem nedoplnění žaloby, pak bude odmítnutí žaloby, podle §43 odst. 2 o. s. ř. Stěžovatelka uzavírá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění vůbec nevyplývá, jakým způsobem se obvodní soud vypořádal s jejími námitkami.
4. Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), což mj. v sobě zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. V daném případě shledal, že tomu tak není.
5. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy České republiky, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.
6. V dané věci napadá stěžovatelka rozhodnutí obvodního soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení asistentky soudce obsahující výzvu k doplnění žalobního petitu. Jde tedy o rozhodnutí procesního charakteru, kterým se řízení ve věci samé nekončí a kterým stěžovatelce nemohla být způsobena žádná újma. Ústavní soud by se mohl zabývat až případným rozhodnutím o odmítnutí stěžovatelčiny žaloby. V tuto chvíli je tedy podání ústavní stížnosti předčasné.
7. Vzhledem na výše uvedenému soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2019
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj