ECLI:CZ:US:2019:3.US.2486.19.1
sp. zn. III. ÚS 2486/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele N. L., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Ing. Mgr. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, sídlem Pařížská 68/9, Praha 1 - Josefov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2019 č. j. 8 To 296/2019-83, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina).
2. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 1 Nt 2502/2019 se podává, že stěžovatel je na základě usnesení Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 15. 10. 2018 č. j. NPC-868-564/TČ-2017-2200PR, stíhán pro skutky kvalifikované jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Stížnost stěžovatele byla usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") ze dne 26. 2. 2019 č. j. 1 KZV 165/2018-442 zamítnuta.
3. Usnesením obvodního soudu ze dne 24. 11. 2018 sp. zn. 1 Nt 2022/2018 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"). Dalším usnesením téhož soudu ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 1 Nt 2305/2019 bylo podle §72 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. řádu, byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby, nebyly přijaty záruky nabídnuté právnickou osobou a stěžovatelem, vazba nebyla nahrazena dohledem probačního úředníka a stěžovateli nebylo uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí.
4. Dne 20. 5. 2019 požádal stěžovatel opětovně o propuštění z vazby, přičemž navrhl přijetí opatření nahrazujících vazbu. Státní zástupce městského státního zastupitelství podané žádosti nevyhověl a předložil ji spolu se spisovým materiálem k rozhodnutí obvodnímu soudu. Dodatečně mu pak zaslal rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 8 Tz 53/2019, v němž je vysloveno, že pravomocným usnesením městského státního zastupitelství ze dne 26. 2. 2019 č. j. 1 KZV 165/2018-442 byl porušen zákon v §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu v neprospěch stěžovatele, toto usnesení bylo zrušeno a podle §270 odst. 1 tr. řádu byla věc přikázána k projednání a rozhodnutí státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze.
5. Usnesením obvodního soudu ze dne 21. 6. 2019 sp. zn. 1 Nt 2502/2019 bylo rozhodnuto, že se podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu u stěžovatele, u nějž jsou dány důvody vazby podle §67 písm. a) a c) tr. řádu, nahrazuje vazba přijetím písemného slibu, a že se podle §71a tr. řádu stěžovatel propouští z vazby. Soud sice shledal odůvodněnost trestního stíhání stěžovatele i vazební důvody, avšak v kontextu plynutí času, kdy vazba již trvala cca sedm měsíců, je považoval za zeslabené, přičemž dospěl k závěru, že vazbu lze nahradit slibem stěžovatele.
6. O stížnosti městského státního zastupitelství rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením, jímž podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnutí obvodního soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že se podle §71a tr. řádu žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítá, podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu se vazba nenahrazuje přijetím písemného slibu stěžovatele, podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu nelze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad stěžovatelem, podle §73 odst. 1 písm. d) tr. řádu se nevyslovuje předběžné opatření zákazu vycestování stěžovatele a podle §73a odst. 2 písm. b) tr. řádu se nabídka peněžité záruky stěžovatele nepřijímá. Stížnostní soud dospěl k závěru, že na straně stěžovatele nedošlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala propuštění z vazby na svobodu, přičemž písemný slib stěžovatele, který obvodní soud přijal, označil s ohledem na vysoké riziko útěku stěžovatele, jakož i závažnost trestné činnosti, z níž je obviněn, za zcela nedostačující opatření.
II.
Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel upozorňuje na to, že v jeho věci dochází k naprosto neodůvodněným prodlevám, které spatřuje v tom, že o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo doposud rozhodnuto, takže si nemůže být zcela jist svým procesním postavením coby trestně stíhané osoby. Připomíná, že vazba představuje nejzávažnější zajišťovací opatření, pročež zde platí princip zdrženlivosti a fakultativnosti i princip presumpce neviny. Vazební věci mají být vyřizovány bez zbytečného odkladu, k čemuž náleží i bezodkladné rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť pouze trestně stíhaná osoba v postavení obviněného může být vzata a držena ve vazbě. Prozatím však nebylo rozhodnuto, zda se jeho stížnosti vyhoví, takže byly porušeny podmínky trvání vazby.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
10. Ústavní soud se již mnohokrát vyjádřil k povaze vazby, která patří mezi nejzávažnější procesní zásahy do práv obviněného [srov. např. nález ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (č. 163/2010 Sb., N 89/57 SbNU 167)]. Obsah institutu vazby představuje vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení.
11. Obecně platí, že posouzení konkrétních okolností každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 81, čl. 82 odst. 1 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod §67 tr. řádu.
12. Základní podmínkou zbavení osobní svobody vazbou je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemůže být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoliv jistoty - pokud jde o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 2705/07 nebo ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 161/16 (dostupný jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz)].
13. Z usnesení obvodního soudu, kterým byl stěžovatel propuštěn z vazby za současného přijetí jeho písemného slibu, vyplývá, že soud nadále shledal trestní stíhání stěžovatele pro předmětnou trestnou činnost důvodné, což v odůvodnění náležitě vysvětlil (viz jeho body 16 - 18), a městský soud se s jeho závěry v podstatě ztotožnil, přičemž ale připomněl konkrétní roli stěžovatele v rámci organizované skupiny, vyplývající z dosud provedeného dokazování, která spočívá nejméně ve sjednání pronájmu prostor, ve kterých byla následně zřízena pěstírna, a to za užití padělaného průkazu totožnosti, což vedle skutečnosti, že v pěstírně konopí byl nalezen nedopalek cigarety s DNA stěžovatele, svědčí o jeho vědomém trestním jednání, a tedy i o odůvodněnosti jeho trestního stíhání pro předmětnou vysoce závažnou organizovanou trestnou činnost. Na to nemůže mít podstatný vliv okolnost, že v době rozhodování soudů obou stupňů nebylo pravomocně rozhodnuto o stížnosti stěžovatele proti usnesení o zahájení jeho trestního stíhání, když v mezidobí bylo rozsudkem Nejvyššího soudu vysloveno porušení zákona v neprospěch stěžovatele, v důsledku čehož bylo zrušeno usnesení městského státního zastupitelství o zamítnutí stěžovatelovy stížnosti a přikázání věci k rozhodnutí o stížnosti státnímu zástupci vrchního státního zastupitelství. Samotné usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele totiž zůstalo nezrušeno a stěžovateli bylo řádně doručeno dne 23. 11. 2018 poté, co byl předán z Rakouska v rámci realizace evropského zatýkacího rozkazu. Tím nastaly účinky sdělení obvinění. Stížnost jako opravný prostředek proti usnesení o zahájení trestního stíhání odkladný účinek nemá (srov. §141 odst. 4 tr. řádu), proto je možné pokračovat v zahájeném řízení a užití zajišťovacích institutů, aniž by bylo nutno vyčkat výsledku řízení o stížnosti. Jedině za předpokladu, že by bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno, by stěžovatel musel být z vazby neprodleně propuštěn, neboť by tím odpadla základní podmínka pro uvalení vazby podle §68 odst. 1 tr. řádu. To se však nestalo.
14. Dobu dosavadního vazebního vyšetřování lze považovat za přiměřenou s ohledem na celkový rozsah vyšetřované trestné činnosti, množství obviněných i mezinárodní přesah stíhané trestné činnosti, kdy do vyšetřování jsou zapojeny i policejní složky dalších tří států. Rovněž závěr městského soudu o tom, že u stěžovatele nadále trvají vazební důvody uvedené v §67 písm. a) a c) tr. řádu, je řádně odůvodněn konkrétními okolnostmi (hrozbou uložení citelného nepodmíněného trestu odnětí svobody v sazbě od 2 do 10 let, skutečností, že stěžovatel je cizí státní příslušník, jehož přítomnost se podařilo zajistit až na základě evropského zatýkacího rozkazu, že není k České republice nijak vázán, měl do ní dojíždět a byl v pohybu po zemích Evropské unie, že páchání organizované drogové trestné činnosti mělo být zdrojem jeho příjmů) a je ústavně přijatelný. Proti těmto závěrům ostatně stěžovatel ani žádné námitky nevznáší.
15. Lze uzavřít, že pochybení takového charakteru, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu ve vazebním řízení, shledáno nebylo. Postup městského soudu vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí žádné neústavní nedostatky nevykazuje.
16. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu