ECLI:CZ:US:2019:3.US.2566.19.1
sp. zn. III. ÚS 2566/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Vojtěcha Šimíčka ve věci návrhu stěžovatelů JUDr. et PhDr. Martiny Roučkové a Mgr. Jana Roučka, zastoupených JUDr. Vlastimilem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 10, Daliborova 648/10, proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2019, č. j. 39 Co 50/2019-576, a Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. října 2018, č. j. 13 C 268/2013-512, o námitce podjatosti soudců III. senátu Josefa Fialy, Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka, takto:
Soudci Josef Fiala, Radovan Suchánek a Jiří Zemánek nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod spisovou značkou III. ÚS 2566/19.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 8. 8. 2019 vznesli stěžovatelé námitku podjatosti podle §37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podjatost všech soudců III. senátu Ústavního soudu k projednání jejich ústavní stížnosti poté, co byli akceptačním dopisem informováni o složení senátu, který bude rozhodovat v jejich věci.
Podle stěžovatelů soudci III. senátu v usnesení ze dne 18. 12. 2018 o jiné ústavní stížnosti stěžovatelky (sp. zn. III. ÚS 3779/18) použili v odůvodnění negativní hodnotící výroky o její osobě, na což stěžovatelka reagovala stížností ze dne 19. prosince 2018. V další věci stěžovatelky (sp. zn. III. ÚS 3321/16) soudce zpravodaj Radovan Suchánek do podání stížnosti nerozhodl ani o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, ačkoliv to navrhla již dne 5. října 2016; tuto ústavní stížnost
III. senát odmítl usnesením ze dne 29. ledna 2019, dříve než stěžovatelka zareagovala na poučení předsedy Ústavního soudu ve sdělení o vyřízení její stížnosti (sp. zn. SPR. ÚS 953/18) námitkou podjatosti soudců III. senátu. Důvody odmítnutí této ústavní stížnosti přitom neměly podle stěžovatelky ústavněprávní relevanci.
Proto jsou stěžovatelé přesvědčeni, že III. senát vůči ní zastává nepřátelský postoj a neskýtá záruku nestranného rozhodování ani v jiné její věci. Soudce Radovan Suchánek se navíc kriticky vymezil proti hodnocení Ústavního soudu předsedou této instituce, což by ve spojení s dřívější stížností na postup III. senátu mohlo rovněž vést k újmě stěžovatelky. Nadto je stěžovatelka přesvědčena, že její věcí by se měl zabývat senát obeznámený s případem prostřednictvím jiné ústavní stížnosti (sp. zn. IV. ÚS 1835/19) proti jinému zásahu orgánu veřejné moci v téže věci.
K námitce podjatosti se vyjádřil soudce Jiří Zemánek, který uvedl, že jeho rozhodování ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3779/18 a III. ÚS 3321/16 nebyla vedena negativním postojem k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, které ani osobně nezná; nevidí objektivní důvod pro své vyloučení.
Soudce Josef Fiala uvedl, že námitku nepovažuje za důvodnou, neboť je založena jen na dojmu stěžovatelky vyvolaném neúspěchem v předchozích řízeních, avšak bez reálného podkladu, neboť jeho postoj nebyl ovlivněn žádnými skutečnostmi vyvolávajícímu pochybnosti o nepodjatosti, a to s ohledem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům a k jejich zástupcům. Návrh na projednání věci jiným senátem, v rozporu s rozvrhem práce senátem, který je s věcí již seznámen, považuje soudce Josef Fiala za zásah do základního práva na zákonného soudce.
Rovněž soudce Radovan Suchánek uvedl, že námitka je založena na pouhých domněnkách stěžovatelé bez reálného základu. Stížností stěžovatelky nebyl v dřívějším rozhodování nijak ovlivněn, o dřívějších úvahách o vznesení námitky podjatosti se pak dozvěděl teprve nyní. Zmiňuje-li stěžovatelka reakci na kritiku předsedy Ústavního soudu, je soudce Radovan Suchánek přesvědčen, že využil svobodu projevu v ústavních mezích, v žádné souvislosti s osobou stěžovatelky (stěžovatelů).
Podle §10 odst. 1 rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 1. ledna 2019, ve znění účinném od 1. září 2019, je příslušný k rozhodnutí IV. senát, který dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro vyloučení soudců III. senátu. Podle §36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; z týchž důvodů může námitku podjatosti vznést i účastník řízení (§37 zákona o Ústavním soudu).
V daném případě nemohou vzniknout pochybnosti o podjatosti uvedených soudců pro jejich dřívější rozhodování o jiných ústavních stížnostech stěžovatelky, natož v intenzitě, která by mohla vést k závěru o nutnosti jejich vyloučení. Určující jsou zejména objektivní okolnosti svědčící pro vyloučení soudce, tedy jak se jeví navenek jeho poměr k věci, účastníkům či vedlejším účastníkům anebo k zástupcům, přičemž není podstatné, zda tento poměr skutečně (prokazatelně) existuje. Dřívější rozhodování o návrhu téhož účastníka, ani případná stížnost účastníka proti rozhodnutí, však bez dalšího důvod pro vyloučení nezakládá, stejně jako osobní (profesní) vztah k jinému soudci Ústavního soudu. Stejně tak nemohou být důvodem pro vyloučení ani okolnosti, spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo rozhodování v jiných věcech.
Na základě výše uvedených důvodů rozhodl IV. senát Ústavního soudu podle §37 a 38 odst. 1 věty druhé zákona o Ústavním soudu tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu