ECLI:CZ:US:2019:3.US.2806.19.2
sp. zn. III. ÚS 2806/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů J. J. J., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Křemencova 185/1, Praha 1 - Nové Město, a nezletilého D. Š. J., zastoupeného opatrovníkem Úřadem městské části Praha 2, sídlem náměstí Míru 600/20, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2019 č. j. 12 Co 135/2019-424 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. února 2019 č. j. 32 P 36/2017-394, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a E. J. L., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, neboť jsou názoru, že jimi byly porušeny jejich základní práva a svobody zaručené v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 3 odst. 1 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 11. 2. 2019 č. j. 32 P 36/2017-394 zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, jímž by byla vedlejší účastnici uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého stěžovatele, byl upraven styk nezletilého stěžovatele s vedlejší účastnicí, bylo vedlejší účastnici uloženo strpět přítomnost pracovníků obchodní korporace Area Fausta s. r. o., při realizaci kontaktu nezletilého stěžovatele a vedlejší účastnice přes komunikační aplikaci Skype a vedlejší účastnici uloženo strpět odbornou pomoc psycholožky PhDr. Jany Procházkové nezletilému stěžovateli. K požadavku stěžovatele na výživné obvodní soud poznamenal, že nezletilý nebyl v akutním ohrožení nedostatečnou výživou, nebyly proto splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření k placení výživného. Obvodní soud neshledal podmínky pro úpravu styku vedlejší účastnice s nezletilým předběžným opatřením, neboť již usnesením Městského soudu v Brně byl nařízen jejich styk prostřednictvím komunikační aplikace Skype. Požadavek na účast asistenčního subjektu při realizaci tohoto styku obvodní soud vnímal spíše jako stěžovatelovu snahu o opatřování důkazů, že nezletilý stěžovatel vedlejší účastnici odmítá. Návrh na uložení povinnosti vedlejší účastnici strpět odbornou pomoc nezletilému psycholožkou dle obvodního soudu směřuje k rozhodnutí ve věci samé, jež nelze bez náležitého dokazování učinit na základě návrhu na předběžné opatření.
3. Ke stěžovatelově odvolání zmíněné usnesení obvodního soudu potvrdil Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 21. 5. 2019 č. j. 12 Co 135/2019-424. S odůvodněním obvodního soudu se ztotožnil a dodal, že z jednání stěžovatele je zřejmé, že se snaží ztížit či dokonce přerušit styk nezletilého s vedlejší účastnicí, ačkoli utváření vztahu matky s dítětem je pro citové a sociální vazby nezletilého důležité.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Nezletilý stěžovatel namítl, že mu v řízení před soudy nebyl ustanoven opatrovník a že soudy nezjišťovaly jeho názor. Neumožnění dítěti projevit v řízení svůj názor připadá v úvahu jen tehdy, je-li to v jeho nejlepším zájmu či není-li to fakticky možné např. pro hrozící nebezpečí z prodlení. Ani při rozhodování o návrhu na předběžné opatření nejsou soudy zbaveny povinnosti umožnit dítěti projevit svůj názor ve všech záležitostech, které se jej dotýkají.
5. Stěžovatel (otec nezletilého) má za to, že nelze spatřovat totožnost jeho návrhu na předběžné opatření s rozhodnutím ve věci samé. Připustil, že se souběžně domáhal rozhodnutí ve věci samé, jímž by byl nahrazen souhlas vedlejší účastnice s poskytováním odborné péče stejnou psycholožkou, kterou zmínil v návrhu na předběžné opatření. Dle jeho názoru však soudy obou stupňů ignorovaly naléhavost potřeby zatímní úpravy poměrů vztahující se k odborné péči o duševní stav nezletilého.
6. Bez dalšího rozvedení stěžovatelé zmínili, že délka řízení před soudy obou stupňů byla nepřiměřená.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána usnesení napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel (otec nezletilého) je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, nezletilému stěžovateli Ústavní soud ustanovil opatrovníka. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyly dotčeny ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelů a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.
9. Ústavní stížností jsou napadena rozhodnutí obvodního soudu a městského soudu o předběžném opatření. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod jednotlivců, přesto taková rozhodnutí podrobuje jen tzv. omezenému testu ústavnosti, tj. z pohledu, zda takové rozhodnutí má zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), zda bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda není projevem svévole (čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) a nález ze dne 1. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 1847/16 (N 161/82 SbNZ 527), bod 12. odůvodnění; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz]. Důvod tohoto přístupu spočívá ve faktu, že rozhodnutím o předběžném opatření jsou práva a povinnosti upraveny pouze dočasně a podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na řízení ve svém celku. Regulace práv a povinností předběžným opatřením může být navíc v průběhu řízení před obecnými soudy k návrhu dotčených účastníků zrušena či upravena. Nadto zatímní povaha rozhodnutí o předběžných opatřeních nijak nevylučuje možnost, že v konečném meritorním rozhodnutí soudu může dojít k významné změně dosavadní úpravy těchto práv a povinností.
10. Ústavní soud konstatuje, že usnesení obvodního soudu mělo zákonný podklad v §102 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a usnesení městského soudu v ustanoveních upravujících odvolací řízení (§201 a násl. o. s. ř.). Napadená usnesení byla vydána k tomu věcně příslušnými soudy. Tyto skutečnosti stěžovatelé ani nezpochybňují.
11. Ústavní soud neshledal, že by napadená usnesení byla projevem svévole. Nezletilý stěžovatel namítl, že soudy v rozporu s čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nezjišťovaly jeho názor.
12. Ústavní soud již mnohokráte rozhodl, že názor dítěte musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu [nález ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14 (N 235/75 SbNU 617)] a že dítěti zásadně musí být umožněno účastnit se jednání a vyjádřit se ve všech záležitostech, které se jej dotýkají.
13. V nálezu ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. II. ÚS 1931/17, bodech 38. a 39. odůvodnění, Ústavní soud zdůraznil, že povinnost soudu zjistit si názor nezletilých před vydáním předběžného opatření o péči o ně či styku s nimi neplatí absolutně. Je však třeba vycházet z toho, že právo vyjádřit se, které přísluší dítěti schopnému formulovat své vlastní názory, platí v jakémkoliv řízení, které se jej týká. Tato množina řízení přitom má být vykládána spíše extenzivně. Naopak neumožnění dítěti uplatnit zmíněné právo připadá v úvahu jen tehdy, je-li to v jeho nejlepším zájmu či není-li to fakticky možné, např. hrozí-li okamžité nebezpečí z prodlení, či pro příliš útlý věk dítěte. Ve zmíněném nálezu sp. zn. II. ÚS 1931/17 se dále uvádí, že není důvodu, proč by per se mělo z této množiny být vyňato řízení o nařízení předběžného opatření ve věcech péče o nezletilé. Vhodné je dodat, že ačkoli z dopadu čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte není per se vyloučeno ani rozhodování o návrhu na předběžné opatření o péči o ně či styku, rozhodnutí o takovém návrhu je nutno učinit rychle (bezodkladně po jeho podání, a není-li tu nebezpečí z prodlení, tak ve lhůtě 7 dnů od podání návrhu, jak plyne z §75c odst. 2 o. s. ř.), i o odvolání proti rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření je třeba rozhodnout bezodkladně [nález ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. IV. ÚS 736/17 (N 76/85 SbNU 325), bod 9. odůvodnění]. Při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření tedy lze častěji než v jiných řízeních předpokládat, že nutnost rychlého rozhodnutí neumožní zjišťovat názor dítěte.
14. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že obsah soudního spisu umožňoval soudům utvořit si představu o názoru a přání dítěte ve vztahu ke značné části předmětu navrženého předběžného opatření. Návrh na předběžné opatření se týkal mimo jiné úpravy styku nezletilého stěžovatele s vedlejší účastnicí. K návrhu na předběžné opatření byla přiložena velká řada zpráv zaměstnanců korporace Area Fausta s. r. o., v nichž je zachycen průběh styku nezletilého stěžovatele s vedlejší účastnicí přes komunikační aplikaci Skype, jež umožňuje přenášet obraz a zvuk, v období od března 2018 do ledna 2019 (č. l. 372 až 391 spisu obvodního soudu). Ve zprávách se popisuje, jak se nezletilý pravidelně vyjadřuje, že s vedlejší účastnicí nechce mluvit. Obecné soudy si tak mohly učinit představu o názorech a přáních nezletilého stěžovatele. Současně jim byly známy i další podklady ze spisu, mezi nimiž je i znalecký posudek č. l. 336 zpracovaný doc. PhDr. Markem Preissem, Ph.D. Znalec považoval za pravděpodobné, že polarizace vnímání rodičů nezletilým v neprospěch matky byla ovlivněna odmítavým postojem stěžovatele (otce nezletilého) k vedlejší účastnici (matce nezletilého).
15. Návrh na předběžné opatření se dále týkal přítomnosti zaměstnanců společnosti Area Fausta s. r. o., u styku přes aplikaci Skype a k uložení povinnosti vedlejší účastnici strpět odbornou pomoc psycholožkou PhDr. Janou Procházkovou nezletilému. I o názoru nezletilého na dané okolnosti si soudy mohly utvořit představu s pomocí výše (bod 14.) zmíněných zpráv. O názoru nezletilého na přítomnost zaměstnanců uvedené společnosti při styku přes komunikační aplikaci poskytují informace zprávy na č. l. 381 a 383, dle nichž se nezletilý domnívá, že vedlejší účastnice by mohla být "hodnější", bude-li vědět, že hovoru je přítomna daná zaměstnankyně, a proto se nezletilý s ní domluvil, že se má vedlejší účastnici ukázat, přestal-li by hovor zvládat. Značné množství těchto zpráv zachycuje projevy nezletilého, který vedlejší účastnici popisoval své rozhořčení nad tím, že "mu vzala jeho psycholožku".
16. Ústavní soud konstatuje, že ačkoli k předmětu návrhu na nařízení předběžného opatření se nezletilý nevyjadřoval přímo před soudem a jeho názor nebyl zjišťován ani zprostředkovaně přes znalce či opatrovníka, měly soudy možnost seznámit se se stanoviskem nezletilého ke značné části předmětu tohoto návrhu (viz body 14.
a 15.). S ohledem na to, že soudy měly možnost se seznámit se stanoviskem nezletilého, s ohledem na potřebu rychlosti rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření a rovněž informaci o tom, jak úkorně nezletilý soudní řízení snáší, Ústavní soud neshledal porušení základních práv či svobod nezletilého stěžovatele v souvislosti s možností projevit svůj názor v řízení. K další části předmětu návrhu na předběžné opatření lze dodat, že v době rozhodování obecných soudů nezletilému bylo 9 let, což je věk, kdy si děti zpravidla nejsou schopny utvořit v potřebném rozsahu vlastní názor na výživné, což též tvořilo jeden z předmětů návrhu na předběžné opatření. Právo vyjádřit svůj názor v řízení je dle čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte přitom vázáno na schopnost dítěte formulovat vlastní názor.
17. Jak již bylo výše v bodě 9. objasněno, předběžná opatření Ústavní soud podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti, při němž dále zkoumá, zda rozhodnutí není projevem svévole. Za svévoli lze považovat též porušení práva na spravedlivý proces, ovšem pouze v extrémní poloze [viz nález ze dne 1. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 1847/16 (N 161/82 SbNU 527), bod 14.]. Ústavní soud uvážil skutečnost, že soudy si mohly učinit představu o přání nezletilého, jakož i skutečnost, že na základě podání stěžovatele i vedlejší účastnice byla soudům předložena celá řada argumentů jak pro podaný návrh na předběžné opatření, tak proti němu, čímž se s ohledem na povahu těchto podání prakticky vyprázdnil prostor pro to, aby ve vlastním vyjádření nezletilý stěžovatel uplatnil argumenty jednou či druhou stranou nezmíněné. Z těchto důvodů Ústavní soud neshledal v napadených usneseních, resp. řízení, která jejich vydání předcházela, svévoli ani ve světle námitky, že nezletilému stěžovateli nebyl ustanoven opatrovník. Zdůrazňuje přitom, že o svévoli by šlo jen v případě extrémního porušení práva na spravedlivý proces.
18. Za svévoli v podmínkách posuzované věci Ústavní soud nepovažoval ani úvahu soudů, že předběžné opatření nemá nahrazovat rozhodnutí ve věci samé.
19. K námitce nepřiměřené délky řízení před soudy Ústavní soud poznamenává, že důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny) by bylo možno přistoupit jen tehdy, ovlivnily-li by průtahy v řízení nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu nebo výkon hmotných ústavních práv [usnesení ze dne 16. 10. 1997 sp. zn. III. ÚS 355/97 (U 16/9 SbNU 445)], a to jen tehdy, bylo-li by důsledky průtahů do těchto práv v dalším řízení možno napravit (průtahy samotné kasací rozhodnutí odstranit nelze, naopak kasační zásah jen délku řízení ještě prodlouží). Stěžovatelé vůbec neobjasnili, v čem by vůbec měly spočívat průtahy v řízeních, z nichž vzešla ústavní stížností napadená usnesení. Ústavní soud přitom vzhledem k rychlosti vydání těchto rozhodnutí průtahy nespatřuje. Dále stěžovatelé vůbec neuvedli žádnou argumentaci k tomu, proč by případné vydání těchto rozhodnutí v ještě kratším čase mělo ovlivnit věcnou podobu těchto rozhodnutí.
20. Vzhledem ke všemu výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu