ECLI:CZ:US:2019:3.US.2829.19.1
sp. zn. III. ÚS 2829/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou, sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. června 2019 č. j. 25 A 52/2019-15, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, sídlem Náměstí 3, Frýdlant nad Ostravicí, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení tvrdíc, že jím byla porušena její základní právo dle Listiny základních práv a svobod, a to právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, právo na rovnost účastníků dle čl. 37 odst. 3 a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům dle čl. 38 odst. 2.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin se podává, že stěžovatelka se žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") domáhala ochrany proti nečinnosti vedlejšího účastníka ve věci žádosti o vrácení správních poplatků. Krajský soud usnesením ze dne 18. června 2019 č. j. 25 A 52/2019-15 řízení zastavil (I. výrok), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok) a že stěžovatelce bude vrácena část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (III. výrok); zastavení řízení odůvodnil stěžovatelčiným zpětvzetím žaloby. V závěru usnesení krajský soud poučil stěžovatelku o možnosti podat proti usnesení kasační stížnost.
3. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti zkoumá, zda jsou splněny předpoklady jejího meritorního projednání (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že ve stěžovatelčině věci tomu tak není.
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
6. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že ji podává "z opatrnosti s ohledem na její dispoziční právo vzít žalobu zpět, na lhůtu k podání ústavní stížnosti a na řízení o kasační stížnosti, vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 7 Afs 248/2019, které dosud nebylo ukončeno." Z veřejně přístupných zdrojů (www.nssoud.cz) si Ústavní soud ověřil, že stěžovatelka skutečně využila uvedenou možnost a proti usnesení krajského soudu kasační stížnost podala. V tomto případě je třeba kasační stížnost považovat za tzv. poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Vzhledem k výše předestřeným předpokladům projednání ústavní stížnosti lze dovodit, že stěžovatelkou podaná ústavní stížnost je nepřípustným návrhem.
7. Z těchto důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2019
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj